S právě probíhajícím stoletím skončí ledacos, a možná i prastaré a krásné Benátky. Voda vlivem globálního oteplování nezadržitelně stoupne, definitivně podmáčí základy a domy, ulice, ba celé čtvrti se budou poroučet pod hladinu…
…a protože úřady na celém světě jsou stejné, jen italské jsou třikrát horší, zůstane záchrana uměleckých děl na dobrovolnících na poslední chvíli. Na tak poslední, že leckterý z nich se potopí a utopí i s nenahraditelným pokladem.
Proroctví kontra osud
Tak si to alespoň představuje autor hry Venezia 2099 a my se můžeme hádat, nakolik má nebo nemá pravdu – nebo si vyzkoušet, jaké to bude.
Na sofistikovaný herní plán si rozložíte očíslované destičky představující městské části Benátek a plovoucí plošiny. Do ruky dostanete karty takzvaného proroctví, ale je myslím na místě říkat spíš osudu, protože jde o karty určující, která část města se bude poroučet pod hladinu. (A všichni víme, jak spolehlivé jsou vize vzlínající z křišťálových par či omamných koulí.) K tomu dvě karty gondol – obsluhovaných stylově bratrancem R2-D2 -, něco peněz a 3 až 4 figurky, které si rozestavíte na hrací plán.
A pak už je to jednoduché: na jedné destičce smí stát jen jedna figurka. Pokud je její majitel na tahu, může ji posunout libovolným směrem o libovolný počet polí tak daleko, dokud ho nezastaví hrana plánu, kartička vody nebo obsazená čtvrť. Na nové destičce města si může zakoupit poklad odpovídající barvy. Nakonec musí vyložit kartu osudu s nejnižším číslem a tak určit, která oblast se potopí.
Je-li na destičce nějaká figurka, třeba i hráčova vlastní, zaplave si, a pokud není obratem zachráněna vynesenou kartou gondoly, jde ke dnu a ze hry. Plovoucí plošiny jsou tedy sázkou na jistotu, ale zase na nich nenakoupíte žádné cennosti.
Čím méně, tím lépe
Ve hře je vždy o něco méně karet proroctví / osudu, než destiček města, takže pokaždé nějaká místa zůstanou nad hladinou, ale nikdy není jasno která. O to jsou ale důležitější, neboť získané poklady mají na konci bodovou hodnotu právě podle toho, kolik stejně barevných destiček zbylo – čím méně destiček, tím vyšší bodový zisk. A to je právě ten kámen, na kterém se tahle hra pro některé zvrtne v oblibě.
Jelikož zpočátku nelze vůbec, a později jen s obtížemi odhadovat, které poklady budou nejhodnotnější, nemůžete se snažit o nic konkrétního. Navíc se během hry nedostanete k žádným jiným penězům, a tak vám nezbývá než nakupovat co nejlevněji a doufat… (Jakmile totiž obchodník v nějaké oblasti zaregistruje zájem, zvedne cenu.) Tahle sázka na nejistotu proto asi nepůjde některým hráčům pod nos.
A možná i pod oči – pastelové barvy definující kartičky jsou sice hezké, ale v horším osvětlení občas těžce rozlišitelné…
Na druhou stranu je Venezia 2099 hezky vypravená a hlavně sympaticky slouží svému tématu. Tam, kde v jiných hrách najdete jen destičky a pokyn k rozložení do takového nebo makového tvaru, je tady bytelný skládací herní plán vymyšlený tak, aby se při potřebě otočit čtverec města na čtverec vody karta jen slabým přitlačením „zvrtla“, snadno otočila a posadila zpět na své místo. Také pocit ohrožení neustále se vznášející nad figurkami přidává na atmosféře, a proto se domníváme, že zejména mezi mladšími a začínajícími hráči si najde své fanoušky. (A někteří starší a pokročilí naopak v ní své guilty pleasure, tedy provinilé potěšení.) Třeba i pro krátká a jednoduchá pravidla.
Venezia 2099
Autor: Leo Colovini
Vydal: Piatnik Praha s.r.o.
Počet hráčů: 2 – 5
Doporučený věk: 8+
Doba hry: 60 min.
Cena: 699 Kč
