Uplynulo osm let od událostí popsaných ve slavném Stokerově románu a upíří hrabě se vrátil. Svolejte spolek jeho někdejších protivníků a vydejte se napříč Evropou jej najít a definitivně zničit – nebo si zahrajte za Drákulu a strhněte civilizovaný svět do temnoty.
Ano, v Běsnění Drákuly není protivníkem spolupracujících hráčů hra sama, nýbrž jeden z vás, který se snaží pustit ostatním žilou a získat zpět svou někdejší moc. My v redakci si netroufáme rozhodnout, která úloha je zábavnější, pročež si vyzkoušejte obě a rozhodněte se podle svého naturelu.
Výři, upíři i netopýři
Zpočátku nemají lovci skoro nic a Dracula skoro všechno. John Seward, lord Godalming, Mina Harkerová a Abraham Van Helsing začínají svou strastiplnou pouť každý v jiném městě a naprosto netuší, kde se nachází jejich nepřítel. Drákula se pohybuje, jen když na hrací plán padne noc, a tedy skrytě, podobně jako fantom v dávné hře o staré Praze. Naštěstí ale po sobě zanechává stopy a kde byl, tam se nějakou dobu nemůže vrátit. Navíc jej s Minou pojí prokleté pouto a tak ocitne-li se poblíž, paní Harkerová to vycítí. Takže jednou se jejich cesty zkřížit prostě musejí…
…nebo taky ne, když bude Drákula výjimečně obratný. Ale přeci jen, lovci jsou čtyři, zatímco noční běs je sám. Teplokrevní hrdinové během svého postupu nabírají karty vybavení a pomocných událostí, studenokrevný hrabě jim strojí nástrahy a pasti a buduje si doupata. Vše se odehrává na působivém plánu staré Evropy, kterou teprve začíná protkávat svou sítí železnice, jejíž lístky nejsou z nejdostupnějších. Cesta po moři vám sice může některé vzdálenosti zkrátit, ale nezapomeňte, že Drákula ovládá i počasí, a jestliže Van Helsing je dostatečně šílený nebo John Seward odvážný, aby se vydali pronásledovat knížete temnot i do zuřící bouře, tak námořní kapitáni takoví rozhodně nejsou. (Hra bere v potaz i to, že uprostřed oceánu si nemůžete stoupnout do fronty na jízdenku nebo si jít koupit pistoli.)
Podaří-li se čtveřici nachytat Drákulu na tepnách, čeká ji souboj na karty. I když jej lovci prohrají, má to Drákula od té doby nahnuté – naopak s upírobijci to půjde rychle z kopce, pokud jim honička bude trvat déle než tři týdny.
Těsnění Drákuly
Drákula běsní velmi dobře, ovšem s těsněním je na tom hůř. Do hry proniklo pár nedostatků, kterým se můžete povětšinou vyhnout, když se přidržíte našich následujících doporučení:
1) Nespokojte se s tvrzením tvůrců, že si stačí přečíst jen Průvodce hrou, a přelouskněte i Přehled pravidel. Doplníte si pár celkem důležitých informací, lépe si ozřejmíte některé termíny (například že „připravit“ úkryt vlastně znamená jej vyhodnotit) a pár postupů vám přejde do krve, což ušetří hledání a listování během vlastní hry.
2) Projděte si specializované herní servery a opravte si několik chyb v překladu a také v Drákulově balíčku karet měst, který sice byl do češtiny přeložen, ale nepřeorganizován, takže číselné řazení tak úplně neladí s abecedním.
3) V roli Drákuly prohledávejte zmíněný balíček skrytě pod stolem, protože i lovec se čtyřmi dioptriemi dokáže rozpoznat, jestli ze skoro decimetrového paklíku taháte Budapešť nebo Záhřeb.
Běsnění Drákuly tedy bohužel není dokonalé, ale pokud se přes to dokážete přenést, nebo ještě lépe, pokud se na to předem připravíte, nezklame vás. Patříte-li k té části lidstva, které se při slovu „upír“ orosí čelo a nikoliv rozkrok, tak vás uspokojí hon na onu esenci zla; pakliže je tomu u vás naopak, užijete si kličkování před zástupci rasy, jejíž budoucnost má podobu krevních konzerv. Ku pomoci budete mít stylové žetony bouře a mlhy, možnost útěku a/nebo dokonce útoku v podobě netopýrů, a pár dalších vychytávek.
Náročností spadá Běsnění do vyšší střední, a proto je nedoporučujeme naprostým začátečníkům. Zkušenější hráči naopak riskují, že v něm snadno najdou zalíbení, protože pronásledování neviditelného protivníka má své kouzlo, a neviděné úniky přímo před nosy čmuchalů snad ještě větší. Příběh, který tak vlastně hraním vytváříte, je pak kapkou krve na šlehačkovém dortu, a tak nám dovolte popřát vám, aby slunce zapadlo / vyšlo co nejpozději. (Nehodící se prosím škrtněte.)
Běsnění Drákuly
Autoři: Stephen Hand, Frank Brooks
Vydal: Blackfire Entertainment s.r.o.
Počet hráčů: 2 – 5
Doporučený věk: 14+
Doba hry: 120 – 180 min.
Cena: 1399 Kč
Já mám s Drákulou docela rozporuplné zkušenosti.
Za prvé mi přijde, že na začátku je moc silný Drákula a po chvíli, když jsou plně vyzbrojení, jsou zase moc silní lovci.
Souboje jsou obvykle takové, že se vyplatí střídat jen dvě karty a prostě čekat, jestli mi ty kostky padnou nebo nepadnou (na obou stranách).
Žetony překvapení (nebo jak se to jmenuje), obvykle lovcům moc problémů nenadělají.
Když hraje víc za lovce víc lidí, tak se stává, že se dlouze dohadují a hráč Drákuly se docela nudí.
Když lovci nedokážou dlouho nic najít, tak je to taky trochu nudí, navíc se pak může stát, že po dlouhém honu si Drákula lízne kartu, která ho přenese kamkoliv na mapě a lovci mohou začít znova.
Tohle jsem tedy vyjmenoval samá negativa, takže by se mohlo zdát, že Drákulu považuju za špatnou hru, ale není to tak. Ta hra má dobrou atmosféru a líbí se mi, že na rozdíl od jiných her typu Fantoma staré Prahy nebo Jacka Rozparovače je tam právě ten prvek, že lovci se mohou stát i kořistí 🙂
Jen mám prostě pocit, že některé věci jsou tam nevychytané a nevyvážené.
S proměnlivostí síly u Drákuly a lovců souhlasím, ale lovcům zase “dobíhá” čas…
Že jsou některé aspekty hry silnější a tedy využívanější než jiné, považuji za běžné u většiny her a jen málokterá je vyvážena zcela a do puntíku.
V roli Drákuly jsem se dohadováním lovcům bavil – do chvíle, než mi náhodou zničehonic začali šlapat na paty, pak jsem na to neměl čas…
Celkově uznávám, že hra není úplně dokonalá, ale potvrzuji, že základ je tak hezký a zábavný, že tomu ty chyby prostě dokážu odpustit.