Hra Machi Koro se u nás objevila zhruba v době, kdy českou zemi zahalil stín blížící se elektronické evidence tržeb, a tak to vypadá, jako by ji autor vymyslel našemu ministrovi financí natruc. Ovšem tak tomu není – už proto ne, že tato milá jednoduchá karetka pochází z Japonska.
Ovšem u Babišů ji děti pod stromečkem stejně jen těžko uvidí. Co tah, to neevidované přesuny peněz, každou chvíli si některý z hráčů postaví nějakou budovu či založí hospodářství bez toho, aby mu na ně čápi přinesli dotace z EU, a ke všemu to, jestli obyvatelé půjdou do kavárny či restaurace, nebo zůstanou doma, závisí na náhodě – no, jako v životě. Čili pro někoho, kdo chce mít naplánovaný a pod kontrolou přesun každé koruny, učiněná noční můra.
Zasaď klas, postav sámošku
V rámci Machi Kora se snažíte postavit, respektive položit z karet celé město. Na začátku máte kartu pšeničného pole a kartu pekárny, a před sebou cíl vybudovat nádraží, nákupní centrum, zábavní park a vysílač. Kdo tyto čtyři dominanty zvládne postavit nejdříve, vyhrál. K tomu ale máte v tuhle chvíli daleko a hluboko (do kapsy), napřed si na superstavby musíte vydělat. (Protože čápi z EU neletí a neletí…) Jak? Házením kostkou.
Kažá karta má v záhlaví jedno nebo dvě čísla. Jestliže vám některé z čísel padne na kostce, budova (nebo hospodářství) se aktivuje a přinese vám finanční částku nebo výhodu. Současně je ale na každé kartě dole namalován jeden nebo více pumprdlíků. Jeden pumprdlík značí, že výhody z hozeného čísla můžete sosat pouze vy. Několik pumprdlíků znamená, že sosáte vy i všichni ostatní; a taky se může stát, že výhoda umožní protivníkovi vysosnout něco z vaší hotovosti, zatímco vy si jen natlučete sosák.
Pokud vám nějaké peníze zbydou (což většinou zbydou), můžete si po svém hodu nějaký objekt postavit. Zaplatíte požadovanou částku a budovu nebo hospodářství přiřadíte do svého houfu. Nový objekt nejenže nese nové peníze, ale má na sobě i nové číslo, a vy tak postupně „obsadíte“ všech šest stěn kostky, abyste mohli vydělávat, ať padne co padne.
Když si postavíte nádraží, můžete házet dvěma kostkami najednou a konečně pochopíte, proč jsou na některých kartách čísla od sedmi do dvanácti…
Do hospod nebo do dolů?
Jak už jsme naznačili, občas se stane, že soupeř žije na váš úkor. To když má postavenou třeba restauraci a lidi místo aby šli do vašeho dolu makat a vydělávat, tak jdou k němu chlastat a utrácet. Nic vám ale nebrání postavit si restauraci taky, a dvě, a kavárnu k tomu, a ať jdou lidi radši z jeho města do vašeho, a nacpou se, a ztloustnou, a nevejdou se doma do šachty…
I Babišovi poradci už asi pochopili, že tohle je hra založená na náhodě. Pokud v této chvíli před sebou křížíte ukazováčky a vykřikujete „Apage Fortuna!“, pak to nebude záležitost tak úplně pro vás. Pokud ale pro sebe a zejména pak pro své ratolesti hledáte něco, čím nahradit již poněkud ohrané člověče nezlob se, jste na správné japonské adrese. Hromádky karet jsou doslova za pár minut rozložené, naučení pravidel netrvá o mnoho déle a pak už nic nebrání ve všeobecném rozvíjení architektonicko-ekonomického umu. Jelikož musí každý hráč sledovat a na svých kartách kontrolovat, co padlo za číslo, nedochází ani k neoblíbeným čekačkám, než si protivník odehraje svůj part.
Současně se základní hrou MINDOK nonšalantně vyhodil na trh i rozšíření Velkoměsto, ve kterém najdete vlastně rozšíření dvě: Přístav a Metropole. Obé nabízí kolem sedmdesáti nových karet včetně dalších dominant, a úpravu herních pravidel. V Přístavu jsou k dispozici vždy jen některé karty staveb, v Metropoli se vám může stát, že na dveře některých svých podniků budete muset vyvěsit ceduli MIMO PROVOZ. Na ni ovšem můžete narazit i na skutečném rodinném výletu, a proto je lepší sedět doma a hrát Machi Koro – koneckonců vás obě krabičky přijdou na cenu jednoho rodinného oběda v levnější restauraci, vydrží vám nesporně déle a zaručeně vám po nich nebude špatně.
Machi Koro
Autor: Masao Suganuma
Vydal: MINDOK s.r.o.
Počet hráčů: 2 – 4
Doporučený věk: 8+
Doba hry: 30 min.
Cena: 299 Kč
