Geekovský srpen u nás patří jasně Sebevražednému oddílu. Možnost premiérově se setkat s tímhle týmem padouchů, kteří na straně dobra dělají tu práci, s níž si klasičtí „supráci“ nemůžou špinit ruce a jméno, máme rovnou dvojí. Kromě filmu v kinech na náš trh vpadla i jeho komiksová předloha.
Deadshot, Harley Quinn, Diablo, King Shark, Voltaic… to je jen výčet postav, které ve světě DC Comics obyčejně bývávají stěžejním grafickým prvkem na plakátcích „Wanted: Dead or Alive“. Nebo ještě obyčejněji dostávají do držky od chlápků s fetiší na netopýří či jiné oblečky. Někdy se však stane, že padouch musí bojovat za „světlou stranu síly“. Například, když mu jedna z X bezpečnostních agentur Spojených států implantuje do krku výbušninu a oznámí: „Budeš nás poslouchat, nebo BUM.“
Sice poněkud agresivní způsob, jak tvořit super-tým, ale účel světí prostředky, žejo. Navíc, Sebevražedný oddíl v tomto směru rozhodně není první – válečná klasika Tucet špinavců či Tarantinovka Hanebný pancharti, nebo – příklad z příhodnějšího světa komiksů – Strážci Galaxie by mohli vyprávět. Přesto je ten formát „vezměme zmetky a nechme je pracovat pro dobro“ stále zábavný. A bohužel – ve většině případů hrozně málo využitý naplno. Nejinak je tomu i u Sebevražedného oddílu.
Jasně, když tým musí vykidlit celou arénu jakýmsi nano-virem (který působí jako zombie virus) nakažených civilistů nebo uspořádat hon na zběžkyni (mi neříkejte, že „zběh“ nemá ženský rod!) Harley Quinn, je to zábava. Postavy jsou různorodé co do základních vlastností svých charakterů a především co do svých schopností. Některé z nich jsou navíc vysoce komickými figukami – v tomto případě nejde překvapivě o Harley, jako spíš o málomluvného King Sharka. V čem se ale DC verze týmovky liší od těch ostatních, možná se ptáte?
Tak především, DC se se svými postavami nemazlí. Scénárista Adam Glass si prostřednictvím postavy Amandy Wallerové, té vládkyně za scénou, která drží palec na odpalovačích nanobomb v krcích padouchů, jasně uvědomuje, že jeho postavy jsou zmetci. Sice to nedává v jejich chování najevo tak, jak by bylo záhodno a zábavno (Jaktože se v tomto subžánru padouši chovají tak často stejně jako klasičtí hrdinové, mi bude vrtat hlavou dlouho. Možná ještě zítra.), alespoň však jasně ukazuje, jaká je cena jejich života. Hádáte správně vy, kteří tipujete, že moc vysoká není.
Sebevražedný oddíl je zábavný – obzvláště, pokud od něj mnoho nečekáte. Zábavnější než jeho filmové zpracování (což, upřímně, nebylo tak moc těžké). Jeho čtení odsýpá, akce střídá akci a tvůrci se nebojí ani sympatické brutality, ale víc než jedno přečtení a lehké natěšení na případný další díl z toho nebude. Ale víte co? Ono to vlastně takhle stačí.
Sebevražedný oddíl 1: Kopanec do zubů
Federico Dallocchio, Adam Glass, Clayton Henry
Překlad: Martin D. Antonín
Formát: brož.
Počet stran: 160
Cena: 399 Kč
