Lesy jsou temné a plné nepřátelských bytostí. A za nimi číhá ještě něco mnohem horšího – ledový netvor Gidžich, který stále sílí a brzo ovládne nejen poklidné Údolí. Jedinou nadějí je mladík Jan, napůl muž, napůl ještě dítě, který odchází postavit se strašlivému netvorovi jen s dvojicí pomocníků: mocnou sekerou Strážců po svém zesnulém otci, a Gnómem, starým, moudrým a řádně nerudným skřítkem.
Hluboké lesy, divoké běsy
Příběh sám o sobě není nikterak originální. Mladý muž přinucený po smrti svého otce předčasně dospět se vydává na cestu, na jejímž konci leží mizivá šance porazit velké zlo. Vyprovází ho vlahý pohled mladé dívky, na kterou si myslí, a do vínku dostal rozum, mocný magický artefakt v podobě sekery a upovídaného skřítka.
Na první pohled tedy tuctovka. Otomar Dvořák má však v rukávech ukrytých hned několik trumfů, kterými dokáže dodat příběhu velmi osobité vyznění a punc vyjímečnosti. Umně těží z toho, co má rád a s čím má již dlouholeté zkušenosti. S přihlédnutím k tomu, že Dvořák se věnuje spisovatelskému řemeslu již nějaký ten pátek (i když podstatná část knih, pod kterými je podepsaný, patří do oblasti literatury faktu), je třeba říci, že způsob, jakým je relativně jednoduchá dějová linka odvyprávěna, je pohlcující.
Autor je, promiňte mi ten výraz, popisným ďáblem. Text je díky dokonalému vylíčení krajiny doslova protkán lyrikou, lehkou zasněností a některé pasáže vyznívají skoro až pohádkově. Doslova se vnucuje srovnání s texty Patricka Rothfusse, jež taktéž zdobí podobný styl. Jenže ne každá pohádka má dobrý konec, a v Sekeře Strážců pohádkové sekvence střídají části, které jsou temné, pochmurné a mnohdy i pro děti naprosto nevhodné díky své hororové syrovosti nebo brutalitě.
Když strašit, tak po česku
Další záliba, kterou autor dokázal v knize plně využít, je zkoumání záhad a tajemných míst. Právě v této oblasti je Otomar Dvořák v našich luzích a hájích uznávaným odborníkem. Jan tak na svých cestách potkává velké množství tradičních slovanských strašidel, běsů, bájných postav a mytických bytostí. Tu se čtenáři vybaví Zaklínač, tu zase balady Karla Jaromíra Erbena, ale většina bestiáře je svěže originální a neokoukaná a nejeden milovník her na hrdiny si rozšíří obzory.
Svůj prostor dostala kromě bytostí i zajímavá místa, která je možné najít i v reálném světě a která umí také hlavnímu hrdinovi pěkně zkomplikovat život. Příště už si hodně rozmyslíte vyrazit za tmy do lesa!
V textu čtenář najde i velké množství tradičních českých zvyků. Janovi putování trvá celý rok, a tak je možné využít tradice vázajících se ke všem ročním obdobím nebo významným svátkům. Samozřejmě, že zde mluvíme o světě středověkého ražení – nečekejte žádné moderní „divočiny“ typu ručníkového dne, ale polozapomenutou klasiku.
Muž a mužík
Jak již bylo řečeno, Jan se nevydává na strastiplnou cestu sám. K ruce má moudrého skřítka Gnóma, který ho mnohokrát vytáhne z bryndy. Tento malý mužík působí jako odlehčení jinak dosti pochmurné atmosféry celé knihy. Pod nerudností, nabručeností a strachem z rýmy se ukrývá veliké srdce a moudrost staletí. Všechno ví, všechno zná, a navíc má v zásobě množství úsměvných přísloví. A jako správný příslušník svého rodu je neskonale hrdý a opatrný na svoji červenou čepičku.
Při putování světem však neprovází hlavního hrdinu pouze drobný mužík. V těžkých chvílích je mu oporou i jeho milá, která v pozdější fázi knihy dostane také prostor ve své samostatné linii, aby ukázala, že i mladá žena může být silnou hrdinkou.
Sekera Strážců, první kniha vydaná v nakladatelství Černý Drak, je důstojnou vlajkovou lodí tohoto nakladatelství. „Dobré počtení“ je doplněno zdařilými ilustracemi Adély Vychopňové. Drobnou poznámku si dovolím k nadpisům jednotlivých kapitol: font je sice zdobný, ale občas díky tomu trpí čitelnost.
Pokud máte rádi klasickou fantasy s nádechem hororu a ponurou atmosférou v ryze českém hávu, pak vám Otomar Dvořák servíruje opravdovou lahůdku. Nenechte se odradit zdánlivě jednoduchým příběhem a klišovitými jmény lidí i lokací v anotaci – Dvořák opravdu netrpí nedostatkem invence. Nenechte se odradit ani počátkem knihy, který vyznívá naivně. Dle zákulisních informací tato kniha vznikala téměř čtvrt století, a za tu dobu vyzrála a nabrala řádnou sílu na svoji cestu ke čtenářům. Nenechte se odradit vůbec ničím, rozhodně nebudete zklamáni!
Otomar Dvořák: Sekera strážců
Vydal: Černý Drak, 2016
Obálka: Roman Koňařík
Počet stran: 338
Cena: 212 Kč
Hodnocení: 70 %
Recenze zaujala, koupil jsem si.
Tak přečteno. Je to spíš pohádková záležitost, nebo možná lépe umělá legenda. Je to prodchnuté magickým myšlením, svět je obydlen spoustou různých tvorů a principy podle kterých funguje se ubírají nečekanými stezkami. Hodně věcí je potřeba brát jak přichází a nepřemýšlet, jak fungují, protože to nemá cenu, prostě to tak je. Tím je to víc magické, než půlka románů ve kterých se efektně a mocně kouzlí. Ani pojetí času a prostoru nefunguje zrovna standardně. Celkově atypická knížka strukturou a svým způsobem i rekvizitami. Nezbytný kousek do knihovny každého milovníka pohádek a legend.