Po Štvanici, za kterou Zdeněk Řehák získal cenu Trifid, přichází po pětileté odmlce s novelou Hra o nežádoucí. Tentokrát však nepůjde už tolik o detektivku, avšak v budoucnosti lidstva, která se moc nepovedla, zůstaneme. Hlavní roli si opět střihne futuristické město.
Právě zasedá Městská rada a zcela seriózně probírá jednotlivé body. Předseda Johnson navrhne řešení, ostatní ho většinou jen souhlasně odkývají. Podivné je i to, co probírají. Místo aby věnovali pozornost častým poruchám v infrastruktuře, zaměřují se na těhotenství, soužití a zplnoletnění mladých žen a neváhají přerušit jednání, jakmile se blíží čas porodu některé z nich. Běda však, když je nějaká bez stálého partnera a blíží se den pětadvacátých narozenin! A co teprve, když je těhotenství nepovolené, to je teprve poprask!
Podivné město, odkázané na potravinové zdroje z jediné hydroponní zahrady, rybí farmy a jezera s řasami, žije podle podivných pravidel, která mohou čtenáři ledacos napovědět. Nikdo se nesmí dotýkat červených věcí, protože to je barva krve a nebezpečí. V noci se musí chránit před útoky Tamtěch, jež nikdo ještě pořádně nespatřil, a mačkat se v maličkých ubikacích. Všichni nosí slušivé kombinézy a spí ve speciálních spacích pytlech. Městu vévodí vysoký centrální sloup, který se tyčí na ostrově uprostřed Jezera, ale paradoxně nemá valného účelu, a tak se stává útočištěm milenců.
Stále nic? Žádná idea, proč by nějaké Město tak bojovalo s prostorem a svazovalo reprodukční morálku svých obyvatel? Ne, nečekejte žádné postapo, ale návrat k velkým tématům klasické science fiction, kdy ještě lidstvo věřilo, že má naději, a kdy obracelo zraky k novým světům na dalekých planetách. Víc nenapovím. Děj Řehákovy novely je pomalý a točí se pořád dokola kolem omezeného počtu postav, až si říkáte, jestli by z toho nebyla skvělá divadelní hra. Každý z hrdinů představuje určitý typ, reprezentující daný charakter a temperament. Autor zvolil celkem neokoukaná „internacionální“ jména a dokonce sáhl po mužské postavě s nekonformní figurou (nosí přezdívku Prdeláč). Tím ale svou dávku originality vyčerpal a jím konstruovaný svět je plný stereotypů.
Technicky se svět v budoucnosti moc nezměnil. Ač je vidět, že se autor v mnoha věcech vyzná (profesí je lékař), tak třeba ani medicína moc nepokročila, pořád používá stejné postupy. S erudicí je vykreslena scéna gynekologického zákroku, ale člověk se děsí, že ani po letech se nepřistoupí k nějaké snesitelnější neinvazivní metodě. Mocenské uspořádání kopíruje dnešní společnost a spočívá v ovládání druhých, resp. mas. Na vzoru svého Města nám autor předvádí ukázku prostoduchého sociálního inženýrství, které může ledaskomu připomenout dobu nedávno minulou. K vybudování ideálního společenství jsou nutné tři pilíře: 1) společný nepřítel (=Tamti); 2) plodná práce pro každého (=plná zaměstnanost) a 3) sladká nevědomost (=existence Hry je známa jen hrstce vyvolených). Na podobných principech fungovaly i jiné pokusy o totéž, třeba Shyamalanova Vesnice (stačí si nahradit Tamty za „ty, o nichž se nemluví“ a pro zbytek také najdete paralelu).
V Řehákově Městě se ještě navíc musí všichni chránit před stresem (jako mutagenním faktorem) a předcházet situacím, kdy by mohl potenciálně vzniknout, až to vede k celkem kuriózním situacím. Nikde však není prostor pro zábavu a svobodné rozhodování, i profesi či obor studia vybírá počítač. Vše je řízeno, každý pohyb monitorován, není úniku z pravidel a řádu. Neustále se opakující pozdrav „Naplno“, na který následuje jen jedna předepsaná odpověď „a s maximálním úsilím“, časem trochu hořkne v ústech a jeho obsah se vyprazdňuje a slouží už jen k demonstrování vlastní loajality k řádu Města. Žít v něčem takovém byste asi nechtěli…
Postavy příběhu jsou poněkud ploché až černobílé. Muži jsou neustále přitahováni ženami, a světe div se, všechny jsou tady k nakousnutí a téměř vždy po vůli. Když je však otec Keikonen, člen rady, jehož po ránu popadne žádostivost, manželkou odmítnut, protože se necítí dobře, tak se urazí a ještě během dne jí zahne. Brzy se ukáže, že Marta umírá na ozáření theta, ale ani to s ním moc nepohne. Pravý opak představuje jejich laskavý syn Adam, zamilovaný do hezoučké zahradnice San-li. Této ústřední dvojici pak držíte palce, aby hra o jejich nežádoucí dítě dopadla dobře.
Hra se totiž musí dohrát do konce, ať to stojí cokoliv. Autor čtenáře dlouho napíná, než prozradí, jaká je pravá podstata Hry, trochu otřese postavami, pár jich připraví o život, zamíchá dvě tři akčnější scény a šup, je tu slavnostní finále. Závěr je rychlý, odhalení nasnadě, všechno konečně dává smysl. Naděje lidstva žije dál a hlavně díky náhodě. Zvrat na posledních stránkách se naštěstí dá ustát a za hezký vtip v poslední větě rozhodně šestý palec nahoru.
Zdeněk Řehák nám tu předkládá příjemnou novelku, která nikoho neurazí, ale zřejmě ani nestrhne. Zcela věřím, že do jejího psaní šel „naplno“ a „s maximálním úsilím“. Poctivost čouhá z každého odstavce, někdy však vede až k těžkopádnosti a lapidárnímu vyjadřování. Známé skutečnosti jsou opakovány pořád dokola (že Jonesku je přezdívaný Prdeláč zazní asi šestkrát). Rozuzlení je trochu moc ukecané a závěr patetický, ale po dočtení přeci jen v hlavě zůstane pár otázek a pochybností. Je skutečně nezbytné tolik chránit lidský genom a nepřipouštět žádné změny? Skutečně jde o to zachovat ho v nezměněné podobě (a vidět v jedincích jen genetický materiál), nebo přijmout možné mutace jako přirozený důsledek evoluce?
To je však na dlouhou diskusi. A navíc je už dávno rozehraná v nepřekonaném Dilově románu Let Ikara. Filozofických záblesků však není v Řehákovi zas tak moc, takže knihu doporučuji všem, kdo si chtějí ukrátit volnou chvíli něčím příjemným, kde netečou potoky krve, neblýskají se světelné meče a neběhají děsivé příšery. Musím však varovat milovníky hard sci-fi, aby nehledali v knize převratná technická řešení. Hra o nežádoucí je totiž spíš komorní příběh s dobrou pointou (rozhodně ne thriller, jak se píše na obálce) a svým jednodušším pojetím může zaujmout čtenáře mladšího nebo i člověka mimo SF komunitu.
Zdeněk Řehák: Hra o nežádoucí
Vydala: Epocha, 2015
Obálka: Milan Fibinger
Počet stran: 208
Cena: 179 Kč