Název nové knihy Přemysla Krejčíka přímo vybízí k pikantním přirovnáním. A nakladatelství Epocha se nelze divit, proč takový titul zvolilo. Sex prodává, tak proč modernímu čtenáři nenabídnout rovnou Kybersex? Dvousetstránkový svazek ale obsahuje rovnou patnáct povídek. Stačí trocha matematiky, abychom se dobrali k výsledku, že jednotlivé texty nebudou bůhvíjak dlouhé. A také že nejsou. Pomůžeme-li si parafrází z Červeného trpaslíka, tak: “Kybersex je jako japonské jídlo: malé porce, ale tolik chodů.” A otázka teď zní, stojí to za to?
Stojí. (Tedy, ne, že z toho stojí, ale stojí, jakože stojí za to, abychom si ho přečetli… ehm …zatracené dvojsmysly).
Pubertální humor stranou, sbírka povídek Přemysla Krejčíka trpí přesně tím, čím sbírka povídek, notabene takhle krátkých, trpí. Ledva se čtenář začte do jednoho textu, už končí, graduje a najednou tu máme další. Nové prostředí, noví hrdinové, nová zápletka. A sotva i to přiroste k srdci, smůla, milý čtenáři, jedeme dál. Šup. Šup.
Jenže co text, to lahodné sousto. Autor pro náměty, které by jiným spisovatelům posloužily přinejmenším na román, volí délku několika normostran. Někteří by to mohli nazvat plýtváním. Třeba Čísla. Elegantní téma, ve kterém nikdo do poslední chvíle neví, kde je pravda, kde je lež. Trochu inspirované Georgem Orwellem, nicméně plné originální autorské invence. A vraždí se tam malá dítka! Na tomto námětu by Krejčík zbudoval celou knihu, ve které by se dalo utonout na hodiny. Ale to on ne. Věnuje mu “jen” 32 stránek.
Čirá forma
A v tom je to kouzlo Kybersexu. Autor se v něm nevykecává. Každý příběh osekal na samotnou dřeň a holé, slupek zbavené sdělení servíruje čtenáři tak syrové a silné, jak to jen jde. Žádné zbytečné dialogy, žádné pasáže, které by bylo možné přeskočit. Kybersex je třeba číst v maximální bdělosti, neboť každá věta tu má zásadní význam a posunuje příběh nebo vysvětluje zápletku.
Povídky se převážně pohybují v žánru sci-fi z blízké budoucnosti, koketují také s kyberpunkem, hororem nebo detektivkou. Prostě od každého trochu a často mají společného jmenovatele. Tedy, nejsou to konkrétní věci, je to pocit, myšlenka složená ze střípků roztroušených tu a tam po celé knize. Krejčík se rád a do hloubky věnuje odlidštění člověka a jeho utonutí v systému. Ztráta svobodné vůle, automatizace života a jeho dokonalá kontrola vycházející ze samotných kořenů daného systému. Autor to vše vykresluje naprosto syrově a nechává zvrácenost systému, aby se před zrakem čtenáře odhalila sama. Povídka Povrchnost by mohla být nejlepším příkladem, neboť i takový výběr partnera může skončit naprosto brutální demonstrací kontroly.
Netradiční experimenty
Jednotlivé povídky tu však nelze hodnotit po jedné. Jsou kratičké a velice křehké. Jakkoliv bychom se pustili do jejich rozboru, zničili bychom budoucím čtenářům požitek z jejich četby. Je pravda, že pár textů je nemastných, neslaných (třeba taková Než padne klapka), nicméně valná většina obsahu prostě a jednoduše vyrazí dech. Buď naprosto výborně vygradovanou a především neočekávanou pointou, nebo samotným tématem. Krejčík totiž neváhá experimentovat a vysloveně si pobyt na nezmapované půdě užívá.
Třeba taková Paměť je jedna velká hra se čtenářem i stylem vyprávění příběhu jako takového. (Začíná totiž Epilogem). Obdobně jsou na tom Vybrané kapitoly z posmrtného deníku. Během jejich čtení se prostě nelze bránit povzdechu: “Kam na to ten Krejčík chodí,” neboť posmrtný deník popisuje vědomí zemřelého člověka, které se vrátí zpátky do svého těla, ale je tam jen jako divák.
A stejně bezmocný bude i čtenář Kybersexu. Doslova utone v přílivu čerstvé, svěží a zábavné imaginace, která na něj dýchne z každé stránky. Občas je to ale dřina. Lovit význam povídky z deseti vět dá občas fušku. Hodně je třeba si domýšlet, neboť je občas autor skoupý na slovo až příliš. To ale nic nemění na faktu, že vytvořil bez nějakého přehánění ryze originální a zábavnou knihu.
Přečíst Kybersex netrvá dlouho. Zároveň to ale není kniha do MHD. Pokud totiž čtenář vydrží střídání jednotlivých prostředí, a sem tam pár nedotažených kousků, dostane se mu odměny v podobě bohaté mozaiky příjemně nových, neokoukaných a zábavných příběhů, kterým však nepřekáží jejich grafická forma.
Příkladem na závěr může být taková Cesta ven. Aniž by se autor namáhal s nějakou dlouhou předehrou, rovnou čtenáře hodí do příběhu, nechá jej vykoupat se v systému umožňujícím si zločin odpykat ještě před jeho spácháním, a pak jej dorazí brutální pointou, u které zůstane na chvíli bez dechu.
A dojde i na ten Kybersex. Nečekaný, žhavý, rychle stoupající, decentně upocený, s velkým vyvrcholením na závěr. Chybí sice nezbytná cigaretka po, ale dáma byla rozhodně spokojená…
Přemysl Krejčík: Kybersex
Obálka: Žaneta Kortusová
Formát: paperback, 155×180 mm
Počet stran: 200
Cena: 179 Kč
Veskrze souhlasím s výše psaným. Vážený autore recenze, ten poslední odstavec se vám převelice povedl, je velice výstižný a hodně mě pobavil 🙂
Přijďte na křest a scénické čtení, které se odehraje 16. června od 19.00 v pardubickém Klubu 29. Více informací na:
https://www.facebook.com/events/469125023282588/