Piotr W.Lech – Rokhorm z ARON

Pod obálkou, kterou doslova strašně porodila Tereza Porodová, se skrývá první sbírka povídek o Rokhormovi z ARON od Piotra Witolda Lecha. Tento polský spisovatel (společně třeba s Bialoleckou a mnoha dalšími) patří mezi dobré spisovatele a stojí hodně vysoko, stále však ještě hluboko ve stínu Andrzeje Sapkowského. Rokhorm je mladý potulný mnich, kterému se zpravidla mezi lidem přezdívá Poutník nebo Lovec. Potom co opustil klášter ARON, kde se naučil ovládat magii, se toulá po krajině a ze všech sil pomáhá ohroženým a slabým. Zní to dost přihlouple a opotřebovaně, ale je to na druhou stranu zajímavě zpracováno. Vždy jde totiž o to, jak pomáhá.

Bohužel vedle obálky ani mapa není nijak kvalitně nakreslená. Takhle by to zvládl doslova každý. Hory nakreslené (všechny stejně) jako obrácená „V“, názvy napsané slabým kostrbatým písmem. To si to nemohl vzít pod ruku nějaký malíř? Jo a když už jsme u toho, tak tahle mapa by tu nemusela být vůbec…

Po úvodu, který vypráví obecně o zemi, v které žije Rokhorm, a který spíše zmate než informuje, následuje prvních šest povídek o tomto hrdinovi. Jsou chronologicky seřazené, ale rozhodně nejde říci, že by na sebe nějak navazovali. Nebudu vám snad ani vyprávět, o co v jednotlivých povídkách jde. Jak je to s celým magickým řádem ARON se dozvíme například hned v první povídce Hexy. Jak je to s dalšími řádovými bratry a jinými magickými řády se dozvíme z povídek Bratři a Mise. Jednou zachrání nevinného zpod katovy sekery, jindy zase vyšetří důvod velkého počtu sebevražd apod. Každá povídka je malým questem, v kterém před Rokhormem stojí jeden problém. Někdy vyřešení dostane za úkol, jindy se do problému zaplete náhodou, anebo zasáhne najednou jako deus ex machina.

Kdo by čekal pořádnou akci, tak ten bude asi docela zklamán. Zklamán bude i možná ten, kdo miluje všemocná kouzla a přidružené efekty. Veškeré kouzlení se totiž omezí spíše na modlení. „Silnou stránkou tvorby P.W.Lecha je zvláštní působivá nálada jeho příběhů, pohybujících se na rozhraní mezi skutečností a snem,“ říká anotace na obálce knihy. Já bych to nenapsal lépe. Často se vám stane, že nebudete vědět, co je sen, a co realita. Všechny povídky jsou nejsilnější v pointě a obojí odhalíte až v samotném závěru. Stalo se mi například, že mě celá povídka nebavila, ale v závěru prozrazená pointa mě přiměla přehodnotit celou povídku a seznat ji kvalitní.

Jak tak přemýšlím, nevím, komu mám tuto sbírku doporučit. Možná všem, kdo se specializují na „východní“ autory. Lidem, kteří nehledají ve fantasy dallasovské vztahy mezi postavami a lásku podle vkusu amerických čtenářů. Rozhodně však Rokhormovy příběhy doporučuji těm, kteří mají rádi rýpání v psychologii a charakteru postav.