Sandman – kniha snu – antologie

Tretinu života spíme a sníme. Nekdo se ve svých snech a snení stává Conanem, nekdo Drákulou, nekdo Marilin Monroe, nekdo Dolly Buster. Je to jedno. Duležité je samo snení.
Kdo tuší jaké jsou sny toho cikána ve výkopu? Nebo támhle té urednice? Težko ríci jaký písek jim Sandman nasypal do uší.
Vetšina z vás asi tuší kdo a nebo co je Sandman. Je to sada asi nejlepších comixu pro starší lidi, která existuje. Také jako jediná získala Fantasy Award. Její tvurce (libreta) je Neil Gaiman. Clovek s takrka neomezenou fantasií.
Málokdo o tom ví, ale i bohové museli být nejak stvoreni. Stvorili je lidé, kterí o nich sní. A lidi? Kdo je stvoril. Težko ríci, ale jedno je jisté, jsou tu ješte Vecní. Jedna velká familie, každý z té rodiny má neco v našich životech na starost.
Osud, pravdepodobne nejstarší z rodiny, chodí ve své mnišské kutne a stále cte ve své knize. Moc legrace s ním teda není, to ne. Pak jeho mladší sestra, Smrt. Je ve veku, kdy byste o ní rekli, že je to pekná holka. Je fakt nádherná a skoro se teším, až ji jednou potkám. Nosí starší džíny, triko a na krku retízek s Ankhem. Urcite si ji nespletete. Dál je v téhle povedené rodince Sen, také se mu ríká král Morfeus, to ten má prsty ve vašich snech. Má dve mladší ségry, Touhu a Zoufalství. Touha nekdy vypadá jako holka, nekdy jako kluk, záleží na vašich zracích, ale urcite vám padne do oka. Zoufalství je stará, hnusná starena, nahá a tlustá. Na šperky si moc nepotrpí, jen nosí prsten s hákem osrým jak žiletka. Když ví, že se na ni koukáš, tak ti ukáže kam až ten hák dokáže vnorit. Divná rodinka, že? A to ješte ani nejsme u konce, dalším sourozencem je Zkáza. Až potkáte chlápka s obrovskou zrzavou kšticí, v cervenotkanickovanejch martenskách, jak hajluje neco o Dublinu, tak vezte, že není uplne všechno v pohode. No a nejmladším z familie je Delirium, naposledy co jsem ji potkal, tak mela ruznobarevný vlasy, jedno oko zelený a druhý modrý. Na tílku reklamu na Gambrinus a držela mi hlavu, ale to nic.
Tak to bysme meli probranou rodinku Vecných. Ted neco o knize.
Je psána hodne mainstreemove, jen s lehkými náznaky fantasticna. Je ale napsána sakra dobre. Je jasne videt, že každou povídku psal profík.
U nekterých povídek možná narazíte na menší ci vetší neznalost reálií. Musím se priznat, že také nepatrím mezi lidi, kterí cetli (nerkuli pochopili) Odysea od Jamese Joyce a dokonce ani Byrona jsem necetl. Tak je možné, že mi jedna, dve pointy lehce utekly. Ale to nijak nesnižuje dané povídky.
Pokud mezi vaše nejoblíbenejší autory pocítáte Kulhánka a podobne, tak si asi moc nepoctete. Akce v téhle knize je sakra pramálo. O to víc je tu myšlenek. Myšlenek rozumných, úchylných i uplne prekroucených.
Takže, pokud máte chut na trochu fantasy filosofování, smele vpred.