Příběhy kalifornského kaskadéra na fialové planetě ve středu vesmíru patří k legendám české fantasy literatury. Vidíte dobře, české, neboť George P. Walker není nikdo jiný než známý kyberpunker Jiří W. Procházka.
George P. Walker: Ken Wood a mec krále dSala
George P. Walker: Ken Wood a perly královny Maub
Omlouvám se ctenárum techto rádku, že recenzi na tuto slavnou trilogii prináším tak pozde. Ano, trilogii, ale me se prese všechnu snahu podarilo sehnat jenom první dva díly.
Ale ted už k cástem trilogie, které se ke me dostaly. Zacneme popisem deje. Ten zacíná stejne jako tato recenze jednoho casného rána, kdy hlavní hrdina – kaskadér Ken Wood – po úspešné párty sbalí mladou pohlednou dívku a vydává se s ní k jakémusi jezeru prc… plavat. Jenže co se nestane – setkávají se s podivnými rytíri, kterí dívku zabijí. Ken Wood jim sice unikne, ale dostane se kamsi do cizího sveta. A tím svetem je fialová planeta Gameb se svými prazvláštními obyvateli. Jak se Ken dozví, Gameb je rozdelen na severní a jižní cást. Severu vládne jeho únoskyne, temná carodejnice Xylla, zatímco na jihu vládne “dobrý” král DSal a jeho dcera, mistryne fialové magie a budoucí Kenova družka Sooles. Ken se nejprve sprátelí s národem trpaslíku Gruulu, ale Xylla je vyvraždí a Kena unese. Ken je podroben operaci, po které se stane nadclovekem, avšak propadne Zlu. Seznámí se s Gamebskými draky, stane se jejich Spasitelem, ukazuje svuj “pozemský rozum” a bojuje proti DSalovi. Nakonec pozná svuj omyl, stane po boku Sooles (dcery DSala) a znicí Xyllu. Vše dobre dopadne.
Druhý díl zacíná tam, kde první skoncil – Ken se stává králem velké ríše, prebere žezlo po mrtvém králi DSalovi a nejaký ten cas pokojne vládne. Má syna (prinese ho cáp 🙁 ), ale ten je po podivném nalezení vraku nejvetší lode celé ríše unesen. Ken se vydává na cestu za jeho záchranou. Bojuje zde proti morské královne Maub a proti jejím mocným kouzlum. Opet díky své prohnanosti a díky odvaze svého syna Sooles zvítezí.
Autor vytvoril svet Gamebu opravdu až neuveritelne originálne. Nejenže s talentem sobe vlastním vymyslel nové termíny, necekane libozvucné a fantaskní (polirun, rytíri Purpurové smrti, horysoni…) ale hlavne vytvoril nesmírne originální bestiár, plný skvelých nápadu a nestvur, které vám pripomenou romantické casy DrD. Pro me jsou jeho popisy strašlivých nestvur a hlavne bitev neuveritelne plastické, úplne cítím chut krve, puch kyseliny, spláleninu zpusobenou bílými záblesky z Kenových ocí… Jeho popis boje draku s desivým Trigonem nebo boje s obrovskými housenkami jsou skutecnou lahudkou. Systém magie i filosofický podtext príbehu (Temnota se snaží zahubit Dobro a tím nastolit Chaos. Strežení Rovnováhy padne práve na bedra titulního hrdiny), to všechno delá z trilogie (nebo alespon z jejích prvních dvou dílu) skvelou fantasy, kterou doporucuji všem.
Z duvodu místy až nepríjemné heslovitosti a násilného zkracování (nekteré nápady by šly mnohem více dotáhnout) dávám Ken Woodovi…
