Magie – primární pohlavní znak fantasy. Velice zajímavý a bezesporu určitě hodný pozornosti je vzájemný vztah oficiální vědy a “nevědy” v dílech fantasy. Jestliže imaginární světy tvoří pomyslnou hranici mezi……
Magie – primární pohlavní znak fantasy.
Velice zajímavý a bezesporu určitě hodný pozornosti je vzájemný vztah oficiální vědy a “nevědy” v dílech fantasy. Jestliže imaginární světy tvoří pomyslnou hranici mezi SF a fantasy, je magie tím, co oba fantastické sourozence odlišuje a čím se od sebe diametrálně liší. Aplikace magie ve science fiction je stejně nesmyslná, jako existence soukromého vlastnictví výrobních prostředků na Kubě nebo v Severní Korei. Jinými slovy řečeno, magie je primárním pohlavním znakem fantasy. Magie je ve fantasy reprezentována ve dvou základních podobách. Síly černé magie jsou mocenským prostředkem čarodějnic, kouzelníků a jiných temných sil zla, pomocí kterých realizují své nekalé záměry, spočívající v uspokojování jejich mocenských a egoistických choutek, jakými jsou nikdy neutuchající touha po moci a bohatství a eliminace všech sil dobra. Úkolem sil bílé magie je naproti tomu vítězit nad silami zla soustředěnou silou vůle, vlastního přesvědčení a za účinné pomoci pozitivních přírodních sil (sluneční světlo apod.)
Magie provází člověka již od nepaměti. Již v temném šeru jeskyně se pravěký člověk snažil postavit proti věcem a silám, kterým nerozuměl a které ohrožovaly jeho existenci. Ať již to byly přírodní síly ve formě blesku, hromu nebo vulkánu, či velké množství dravých divokých zvířat, jakými byli jeskynní lvi a medvědi. Přímo zoufale se snažil najít něco, s čím by se mohl postavit proti vražedným silám oblohy a země. Nakonec to přece jen našel. Tím něčím byla magická síla jmen a názvů. Protože pravěký lovec neuměl psát, vyjadřoval svá přání a pocity kreslenými obrazy. Pravěké malby na stěnách Altamiry, Lascaux, Niaux či Tasili jsou nejlepšími důkazy o tom, jak se pravěký člověk snažil pomocí jakési obrazové magie bojovat proti silám, které ho obklopovaly. Nástěnné malby pravěkých lovců jsou jasným svědectvím o úspěších tehdejšího člověka v jeho zápase o přežití. Pokud bychom chtěli převést obrázkovou řeč pravěkého člověka ze stěn Altamiry do slovní podoby, četli bychom asi toto:
“Když znáš jména a názvy věcí, můžeš proti nim bojovat”, popřípadě:
“Slovo vytváří všechny věci, které miluješ i nenávidíš, stejně jako veškerenstvo stávajícího světa. Nic není, nic neexistuje, jestliže to není nejdříve vysloveno.”
Víra v magickou sílu slova byla vždy velmi silná. Domorodí šamani na Celebesu věří ještě dnes, že např. pomocí slova “déšť” lze bojovat proti nepřízni počasí. V Indonésii se vyskytuje celá řada tabuizovaných slov, která se mohou používat jen při určitých příležitostech, jako např. při lovu nebo v boji. Jejich používání v běžné hovorové řeči totiž přináší neštěstí. U mnoha kmenů je ještě dnes běžné dávat dětem fonicky výrazná jména, která mají od nich odhánět démony a zlé duchy.
Kouzelnické formule a zaklínadla nejsou ničím jiným než snahou o nalezení takových tajemných slov a jmen, pomocí nichž lze realizovat téměř všechna přání. Již starověcí Germáni vyrývali do svých run kouzelnické formule, jakási zaříkadla, která měla mít léčebné účinky: ben zi bena (kost ke kosti), bluot zi bluoda (krev ke krvi), lid zi geliden (píseň k písni), sose gelimida sin (přináší dobré výsledky). Také staří Etruskové při svých rituálech vykřikovali kouzelná zaklínadla: “ceia hia” a “vile vale staile trile, hia!” Pokud tomuto zaříkávání nerozumíte, tak si z toho nic nedělejte, Etruskové jim také nerozuměli. Podobná zaříkavadla obsahují staroanglické díkuvzdání za bohatou úrodu: “erce erce erce eorthan modor.”
Filosof André Poirot (1646-1719) napsal, že: “…. člověk nezačal jazyk používat k tomu, aby uspořádal své myšlenky, ale proto, aby si pomocí jazyka podmanil přírodu.”
Kdo by neznal kouzelnická slova Abracadabra a Hokuspokus, která mají svůj původ v pozdní antice! Římský lékař Serenus Sammonicus (žil kolem roku 220) podrobně popisuje, jak se mají tato zaklínadla používat, aby měla žádaný terapeutický efekt. Slova ABRACADABRA se musí napsat jedenáckrát za sebou tak, že se vynechá vždy buď první nebo poslední písmeno, aby se písmeno A nikde dvakrát neopakovalo.
Tato forma umělecko-gnostické slovní magie se používala v lidovém lékařství ještě koncem 19 století! Stačilo si jen napsat tento “šem” na ceduličku a člověk se rázem uzdravil. Nebo také ne (to častěji).
V moderní fantasy je slovní magie často používaným prostředkem autorské výpovědi. Pěkným příkladem je v tomto směru trilogie Earthsea U.K.Le Guinové, kterou každý milovník fantasy nemůže přijmout nijak jinak, než vřele. Navzdory tomu, že první dáma fantasy se důsledně vyhýbá praktickému popisu magických praktik, je téměř každá její výpověď nesmírně plastická a působivá. Tohoto neobvyklého účinku dosahuje U.K.Le Guinová důslednou aplikací slovní magie, spočívající ve svérázné jazykové konstrukci “magické fabule” jednotlivých příběhů.
Ačkoliv světy popisované ve fantasy jsou poněkud méně podřízeny zákonům logiky, než světy klasické science fiction, přece jen lze konstatovat, že magie v nich inklinuje k vědě. Stejně jako se autor SF příliš “nevzdaluje” od vědy, tak také autor fantasy je jen krůček od klasické, “těžké” magie. Dochází ke tvůrčí extrapolaci magie. Tímto způsobem vzniká ve fantasy důsledná, příčinná souvislost mezi magickými praktikami a jimi ovlivňovanými objekty, přičemž paralogika zůstává stále dominujícím prvkem výstavby dějové linie.
