David Eddings – Čaroděj Belgarat

         Nastává říjen a všichni, co se občas vypraví někam do lesa, by si měli dát velký pozor. Začíná totiž přesně to období. Ne že byste se měli bát nějakého nadrženého paroháče (myslím tím jelena v říji), ale měli byste si dát pozor na něco horšího. Na víly. Podle rady Věčného Belgarata s sebou pořád noste nějaké ty čokoládové bonbóny. Víla, požadující od náhodného kolemjdoucího jen to jedno, se totiž po čokoládě ocitne ve spárech rozkoše a vás okamžitě pustí z hlavy. (Sex je tady, sex je támhle, copak my s tím uděláme?)

         Po úvodním varování, které jsem si nemohl odpustit, se už konečně můžu zaobírat samotnou knihou. Vlastně dvěma, protože nakladatelství Classic tuto knihu rozdělilo do dvou svazků. Není to nic neobvyklého, protože se rozpůlené knihy začínají objevovat i tam, kde by to nebylo ani nutné, a není už ani výjimkou výskyt knih rozdělených natřikrát. Je to málokdy, co nemusím na nakladatelství Classic nadávat, a právě dnes je to ten případ. Překlad není sice nikterak skvělý, ale my si již bohužel zvykáme na daleko horší výkony. A tak nás už tentokrát nevytočí ani slušná sbírka překlepů, gramatických chyb a vět s anglickým slovosledem. Prostě pohoda 🙂

         No a cože nám to konkrétně předhodil David Eddings tentokrát? Že by snad další výbornou ságu? Tentokrát už ne. Dostáváme se totiž k osvětlení počátku nesváru, který vyvrcholil v pentalogii Belgariad. Tak tiše poslouchejte, čaroděj Belgarat vypráví:

         Garat byl chlapec, který se bezcílně potuloval krajem, až narazil na věž nějakého podivného pána, u kterého se stal nejdříve sluhou a později učedníkem. Ten podivný pán nebyl žádný exhibicionista, žádný pedofil ani žádná jiná narušená kreatůra, kterou slovy podivný pán obvykle nazýváme. Onen podivný pán byl samotný Aldur, jeden z mnoha bohů. A Tak se zrodila legenda. Garat, svým pánem přejmenován na Belgarata, se v průběhu věků stává nejmocnějším z lidí. K Aldurovi postupně přicházejí i další učedníci: Belzedar, dvojčata Bertira a Belkira, Beldin a další. Všichni spolu připravují půdu pro příchod “Dítěte Světla”, které sehraje hlavní roli v rozhodujícím zápasu dobra proti zlu.

         Doufám, že to k letmému seznámení se situací stačí a tak se konečně dostávám k tomu nejlepšímu: k odhalení všech záporů :)) V pentalogii Belgariad ( a Malloreon) jsme se mimo jiné dozvídali i to, co všechno v dějinách předcházelo narození Gariona. No a v knize Čaroděj Belgarat je to jednoduše všechno sepsáno a chronologicky seřazeno. Takže se zde nedozvídáme takřka nic nového. Jednotlivá důležitá období jsou prostě více rozepsána slovy Belgarata a navíc spisovatel přeskakuje některá staletí a jednou dokonce celé milénium. Kdyby byla tato přeskočená období alespoň vyplněna nějakými skvělými novými příběhy, nedíval bych se na celou věc tak skepticky. To bychom zřejmě chtěli po Eddingsovi moc. Z toho jasně vyplývá, že víte nejen konec ještě než začnete číst, ale víte i co přijde v další kapitole. Snad zástupy fanoušků, snad grafomanie toulající se jeho starou hlavou, snad touha po penězích a ještě větší slávě museli přinutit našeho amerického oblíbence k tomuto tahu.

        Logicky bych měl tuto knihu doporučit těm, kteří nečetli Belgariad, ale je to paradoxně obráceně. Tato kniha je vhodná pouze pro ty, kteří byli unešeni zmiňovanou ságou.