Tad Williams – Kámen rozluky

         Kámen rozluky je pokračování velmi úspěšného Trůnu z dračích kostí. Je to klasická fantasy, prosta všelijakých brutálně popsaných brutálních vražd, krvavých orgií, znásilnění a hrdinů s všelijakými sexuálními úchylkami. Toto je čistá a “seriózní” fantasy. Tad zde rozvíjí své originální nápady, které nám odhalil již minule, a samozřejmě nezapomíná vymýšlet další. Kámen rozluky jako druhá část trilogie není špatná, ale číst tyto dvě knihy samostatně by bylo asi ztrátou času. Ocitnete se totiž uprostřed rozjetého děje a ani na konci se děj nijak neuzavře, ale nechá nás napnuté (jak koho) do dalšího pokračování. Tentokrát mám ale dost co vytknout. Děj je sice bohatý, ale vy máte často pocit, že se v celku neděje nic. Nic důležitého. Čtete totiž, kolikrát za krátkou cestu zabzučela bludná včela Simonovi u ucha; nesčetněkrát si vyslechnete rozhovory, které vás povětšinou nezajímají, ale zdržují; stokrát se dozvíte jak postupují Simonovy myšlenkové pochody, aniž by se cokoli stalo a když někdo nedejbože bloudí po chodbách, tak si na to vyhradí minimálně třicet stránek, ale přitom jsme se nedozvěděli nic jiného, než že bloudí. Věc, která všechno strašně protahuje, je, že všechny postavy, které stojí i před tím nejbanálnějším úkolem nebo překážkou, vždy dlouho uvažují, co všechno zatím dokázali, jak se zatím dostali daleko, co je nejspíše čeká, s kým si přejí být atakdáleatakdále. V tomhle se autor strašně vyžívá a nudí nás xmrti svou snahou vykreslit charakter postavy. Kolikrát už jsem musel přetrpět, jak Simon dlouho uvažuje, jaký je “prosťáček”, že se ke svému úkolu nehodí a nic nedokáže. Je to pořád. Zatímco jiní autoři třeba použijí tuto věc jenom jednou a potom ji vždy nahradí třeba: “V Simonově tváři se objevil ten nedůvěřivý výraz v sebe sama” nebo nějaký podobný žvejk. Ne tak Williams. Prosím vás, toto byl jen příklad. Toto není jediná věc – jsou to desítky věcí, které rozmělňují napínavost děje a strašně všechny situace protahují. Zatím mě to ale zas tolik nevadí, protože vím, že ve Věži zeleného anděla to má být ještě horší!

        Přesto je ale o co stát. Právě Východní Ard mi nejvíce připomíná náš svět v období středověku a nebýt Sithů a divných map v knize, tak si to myslím doopravdy. Někomu to možná bude připadat jako velký nedostatek, že si spisovatel nedovedl představit něco nového. Všichni ostatní ale chápou, že to byl záměr, že je to tak správné… že je to dobré.

Stručný děj : Trůn z dračích kostí skončil nalezením meče Trnu, takže Bratrstvo svitku získalo první věc, která je schopná zachránit svět před brzkou apokalipsou. Ovšem k záchraně potřebují ještě další dva meče, které vlastní Eliáš, aby byl Ineluki poražen. Celá první kniha Kamene rozluky je pouze o tom, že se všichni naši hrdinové snaží dostat na místo zvané Kámen rozluky. Přesto jsou všichni teprve napůl cesty, když do ruky berete druhou knihu. A co jsme se tedy dozvěděli? Že Binabik má snoubenku Sisqi, dovíme se, co Binabika a Simona zdrželo, že voják Haestan a několik trollů zahynou v boji s obry, jak poražený Jošua prchá s družinou z hradu Naglimundu a potká Geloë a kam se dostane na své strastiplné cestě princezna Miriamele (jakože se nedostane skoro nikam). A to je tak všechno.

        Nenechte si zkazit náladu, protože druhou knihou si docela spravíte chuť. Hned na začátku je Simonova družina zajmuta čarodějnicí, která je omámila a jediným jejím úkolem je ukrást jim meč Trn a odevzdat ho králi bouří. Snad ještě hůře to vypadá s Jošuou a dalšími uprchlíky. Jsou zajmuti v Thritingu a jen moudrost Geloë a udatnost Jošuova se stává jejich jedinou šancí. Musí se přece všichni za každou cenu dostat ke Kameni rozluky, aby se opět mohli chytit záchranného lana, které je snad vyvede ze záhuby a přiblíží vysněnému vítězství, které se krčí daleko za obzorem…

        Kámen rozluky podle mě nepřekonal úvodní díl trilogie. Jsem opravdu zvědavý na Věž zeleného anděla a to hlavně do jaké míry to bude nastavovaná kaše a do jaké míry pokračování zatím dobré fantasy. Tadovi Williamsovi se z těch výšek zatočila hlava a spadl na velmi slabých 8/10 (s přivřením očí bych mohl druhému dílu odpustit to “slabých”, ale to by si první díl nezasloužil, ani kdyby mě někdo ty oči vypíchl!)