Pokračování vyprávění o osudu Římské legie, která se díky magii dostala do země kouzel a černé magie, země zvané Videssos. Osud tribuna Marca Aemilia Scaura a jeho můžu po bitvě, která obrátila je i Videsskou armádu před Yezdy na útěk.
Druhá kniha Videssoského cyklu, pokračování Zbloudilé legie.
V předchozím příběhu se nakonec obě armády střetly, bitva byla nerozhodná, dokud Yezdové pomocí magie nezapříčinili, že Ortaias propadl panice a uprchl. Levé křídlo se zhroutilo a Avshar (mocný kouzelník a bývalý velvyslanec Yezdu ve Videssosu) se probil k císaři Mavriku Gavrasovi a oddělil mu hlavu od těla. Viddeská armáda se dala na zběsilý útěk…
…Díky prudkému vrchnímu setníkovi Gaie Philippovi se Scaurova legie udržela ve formaci a v pořádku ustoupila i se svými ženami. Na svém útěku se spojili s Laonem Pakhymerem a tlupou khatrišských jezdců, aby mohli mít podporu jezdectva . Později se jim podařilo zachránit Nepa, kněze a učitele kouzel, který jim pomohl uzdravit pár vojáků, než upadl vysílen do uzdravujícího spánku. Stále ohrožováni Yezdy, se stáhly na východ.
Přezimovali v přátelském městě Aptu, kde se Marcus dozvěděl, že zrádný Ortaias, podporovaným svým strýcem Vardanesem Sphrantzetem, dosedl na trůn a sám se prohlásil císařem. Aby jeho vláda byla legitimní oženil se s Alypií, dcerou zemřelého císaře Mavrika. Však Thorasin, bratr Mavrika Gavra, se stáhl se svými dvěma tisíci pěti sty muži také do blízkosti Aptu a Marcus se s ním jako s právoplatným císařem Videssosu setkal a společně vyrazili k Videssosu. Brány Videssosu se však před nimi uzavřely. A zatím v historii se žádné armádě nepodařilo překonat městské hradby.
Po několika dnech, různých potyček a snah dobýt město, se několika zoufalcům uvnitř města podařilo otevřít Thorasinovi a Římanům brány. Římané zatlačili městské jednotky vedené Ortaiovým velitelem Rhavasem do císařského paláce. Rhavas – přestrojený Avshar se pokusil použít na Římany svoji černou magii. Římané chráněni druidskými meči Marca a Viridovika však magii překonali a Avshar utekl do pokojů, kde Vardanes s Ortaiem Sphrantzetem drželi Alypii jako rukojmí. Marcovi se podařilo Alypii zachránit a Vardanes, který se ocitl v tísni se pokusil napadnout Avshara, který ho snadno zabil a uprchl do malé místnosti, kde zmizel.
Bohužel jak to v životě bývá problémy pokračovali. Jakmile Thorasin dosedl na trůn prohlásil Alypiin sňatek za neplatný a vypověděl Ortaia, který se musel stát kajícným mnichem. Marcus, který vstoupil do armády jen z politické kariéry, byl pověřen nad dohledem výběrčích daní, protože příjmy z daní byli příliš nízké a lodě z ostrova Key bránily přísunu zásob do města. Marcus brzo zjistil, že bohatí majitelé půdy nikdy řádně neplatili. Nejhorším provinilcem se stal dávný přítel Mavrika Gavrase generál Baanes Onomagoulos. Záhy vyplulo na povrch, že Baanes prahne po moci, tak silně, že najal tlupu zabijáků, kteří zaútočili na Thorasinovu družinu, již za obléhání Videssosu. Tehdejší spiknutí padlo na výtečného námořního admirála Tarona Leimmokheira, které byl vsazen do želez a díky Marcovi pomoci se dostal zpět na svobodu. Thorasin mu po jeho přísaze věrnosti svěřil velení nad slabými námořními silami Viddesosu. Za použití námořní taktiky a výborné lsti se Leimmokheirovi podařilo keyské lodě porazit a obnovit, tak zásobování Videssosu.
Jakmile se Thorasin dozvěděl o zradě Onomagoula vyslal oddíl Namdaleňanů pod vedením hraběte Draxe, aby se s ním vypořádal. Mezitím Thorasin vyslal poselstvo, které mělo získat podporu a pomoc dalekého Arshaumu. Gorgidas, řecký lékař legie a Marcův blízký přítel, se rozhodl připojit k této výpravě a k němu se na poslední chvíli přidal i Vididovix, prchající před hněvem Thorisinovy milenky.
Při chrámové mši oznámil Thorisin, že hrabě Drax zvítězil v bitvě proti Onomagoulovi, který je mrtev. A Nyní je na řadě – Yezd!
str. 218
Marcus rozdával rány spolu s jedním ze svých důstojníků. Ten muž byl velmi rychlý a mrštný jako kroutící se zmije. Dvakrát rychle za sebou udeřil na Scaura tak, že prudká rána jen o chlup minula tribunovo oko. Jenže hrdlořez uklouzl na velké kaluži krve služky, kterou zabil jeho pán. Než se stačil vzpamatovat, Scaourova čepel mu probodla hrdlo a on přepadl přes rozřezanou mrtvolu děvčete. Když tribun udělal ten výpad, nakoukl do železného hrnce, který Rhavas s takovou úporností bránil, a uviděl něco hrozného. Ve vařící, zpěněné vodě plavalo mrtvé dítě, jemné maso mu už začalo odpadávat z kostí. Ne, opravil se, ani ne dítě – útlé tělíčko nebylo delší než velikost mezi konečkem jeho nataženého palce a malíkem. Jeho pohled sklouzl na otevřené břicho služky a nevěřícně zpátky na kotel. Na místě se pozvracel. Plival kolem sebe, aby si vyčistil ústa od té pachuti, a toužil po tom, aby si mohl nějak prostřít zrak.
Myslím, že není nic co bych mohl dodat. Pokud budu mluvit za sebe tak tento příběh myslím zaujme každého. Doporučuji všem fantasty čtenářům, kteří mají raději promyšlenější příběhy. Zkrátka Harry Turtledove ví o čem píše, objevují se tu bitvy, které jsou popsány na velmi dobré úrovni, vztahy, magie, popisy jednotlivých národů. A tak bych mohl pokračovat dál, Videssos je podle mého názoru vymyšlen do nejmenších podrobnosti, tak tomu odpovídá i mé ohodnocení.
