Další recenze na filmové zpracováni balad K.J.Erbena.
Shodou okolností jsem film Kytice měla možnost shlédnout také a recenze od Nera mě zaujala, takže se připojím… Popravdě se přiznám, že jsem spíš na akční věci a nedokážu tak procítěně pojmout obsah takových a podobných filmů “Kyticového charakteru” jako Nero,ale pokusím se…
Souhlasím s Nerem, že režisér a kameraman F.A.Brabec se pokusil o vskutku husarský kousek. Natočit film téměř celý ve verších… Nicméně opět ta kritika! V baladě Vodník sice Dan Bárta jakožto neherec zahrál svou roli výtečně, ale asi mu uplaval vodníkovský kostým (tak jsem si to aspoň zdůvodňovala já). A vůbec- nebyly tam ani poličky s dušičkami, ani vrba nad rybníkem coby noční útočiště vodníka. Takže představa z dětství, která mi o vodníkovi utkvěla v hlavě a nabyla na barevnosti po přečtení Erbenovy Kytice, byla po shlédnutí filmu tatam. No jo, scény ve vodě, běsnění vody a vodníka, atd.- fakt, dost dobrý, ale prostě mi to nesedělo. A to ani nemluvím o milostných hrátkách našeho .. ala vodníka. Takže k další baladě.
Dost dobře pojata byla třeba balada Svatební košile. Docela se to podobalo mým oblíbeným akčním filmům. Líbil se mi zejména “milý z ciziny” , dramatický rozhovor s jeho milou a následně jejich hopsinková pouť do království mrtvých. Tato balada byla natočena naprosto přesvědčivě – i ten umrlec v márnici vypadal dostatečně zemřele. Líbil se mi taky skok milého do rakve-za pár desítek let to budu podle této předlohy trénovat. A co teprve šedé vlasy nebohé Kláry Sedláčkové! To byl jistě přesvědčivý důkaz její prožité smrtelné hrůzy.
Balada Polednice se mi taky docela líbila. Pouze mě překvapil ten mišmaš a nepořádek v kuchyni – myslela jsem si, že tehdejší ženy vařily v klidu a s přehledem. Ale ne, jasně- vskutku dobře zachycená atmosféra-matka versus neskutečně uřvané děcko-spěch, nervozita, zlost, neuváženost, hrůza a beznaděj. Bolek Polívka se mi ve své, hrůzu nahánějící roli-polednice, zjevuje pravidelně každou noc (po usnutí). Brrr…
Čím jsem byla nemile překvapena, bylo zpracování Erbenovy pohádky Zlatý kolovrat, tady plně souhlasím s názorem Nerovým. Byla jsem znechucena nejen zjevem krále, ale i jeho úchyláckým smíchem-ten mi tam tedy vůbec neseděl. A co Dora, kterou Erben líčí jako pilnou a krásnou přadlenu – ve filmu na mě působila spíše jako nějaká lehká děva! Jinak to celkem ušlo…
Dceřina kletba byla zpracována docela věrohodně. Moc se mi líbila tapeta nad matčinou postelí- ta byla fakt dost dobrá! Celkově na mě matka zapůsobila svým flegmatickým přístupem a totální netečností k počínání své dcery – napodobila s dokonalou přesností některé z dnešních moderních rodičů. Perfektní bylo i herecké obsazení. Alena Mihulová v roli dcery dodávala baladě na věrohodnosti a Věra Galatíková působila na obecenstvo už jen svou přítomností.
Baladu Mateřídouška jsem ocenila pro pěkné výjevy z přírody, zaujala mne např. ta fialová obloha, nicméně přestalo mě to brát při dalších, téměř obdobných “oblohových” efektech v dalších baladách. Souhlasím s Nerem, že ty siroty pěly vskutku úchvatně – lidi, o to nemůžete přijít, to musíte fakt slyšet!!! Nanana..na na aaaáááá nanana… – dost dobrý, že?
V mém nehorázném pořadí poslední -balada Štědrý večer, mě docela zklamala. Sice Erbenův originál zas tak dobře neznám, ale myslím si, že ta babka Stella Zázvorková tam neměla co dělat – nějak jsem nepochopila její roli. Naopak jsem čekala, že bude kladen větší důraz na úkazy v jezeře a na vyplnění dívčinami spatřených vizí – jako třeba svatba jedné a pohřeb druhé. Tato balada na mě působila hrozně odfláknutě – nějak jsem tam nepostřehla konec.
A závěr? Asi nemám cit pro detail, pro mě osobně byl tenhle film děsně nudný a všem, kteří se rádi nudí, ho vřele doporučuji!
To snad ne
Panebože, když mi něco nehoví a nejsem na to schopen napsat objektivní recenzi, tak radši držím ústa. Takový blábol jsem už opravdu dlouho nečetl, běž si radši pustit nejakého Dudikofa, ten tě určitě nadchne :-))
Howgh
Lítice
Pro mě, coby pro nadšeného konzumenta Erbenových monumentálních balad je Brabcova Kytice nádhernou ukázkou toho, jak lze zprznit klasiku. Spousta barev, spousta dřev na hereckých postech a totálně pokroucený (pokud vůbec patrný) smysl Erbenových veršů. Po Samotářích další obrovské zklamání…