Guy Gavriel Kay – Píseň pro Arbonne

Když jsem tuto knihu vzal do ruky, absolutně jsem nevěděl, co mám čekat. Obálka je barevně pěkně vyvedená, jen ta klečící žena by asi můj idol nebyla… Po přečtení zadní strany jsem se dozvěděl jen to, že děj se odehrává jakoby ve Francii 12. století. Zauvažoval jsem, že k normálním (tedy tuctovým) fantasy knihám bude mít tato daleko. A měl jsem pravdu. Předem můžu všem říct, že pokud očekáváte další heroic fantasy, kterou si zastrčíte do vaší přeplněné knihovničky, jste na špatné adrese. Píseň pro Arbonne je určena spíše lidem, kteří si rádi přečtou mezinárodní konflikty, dopodrobna vylíčené vztahy všech zúčastněných a v neposlední řadě i pro romantiky. Protože v celé knize se pojednává hlavně o postavách, které mají minimálně jeden titul a mnoho z nich jsou přímo králi či královnami a které mají obyčejné i neobyčejné problémy.

Na začátku si přečtete prolog a nebudete vůbec tušit, co znamená. Celý děj je vystavěn na prvních pár stranách, v průběhu budete zjišťovat podrobnosti, co a jak se stalo a až na konci dojde k vyústění, rozuzlení všech neobjasněných věcí. Konkrétně řečeno, hlavní linie se točí kolem dvou vévodů, kteří proti sobě chovají smrtelnou nenávist. Jeden z nich – Bertran de Talair (pokud se učíte francouzsky jako já, budete mít ulehčené čtení jmen) před 23 lety svedl ženu Urtého de Miraval a dítě z toho vzniklé bylo tou největší záhadou pro celý Arbonne. Protože jen Urté věděl, co se s ním stalo, jestli ho ve vzteku zabil, nebo ho odložil atd. A tato nenávist dokázala mnoho lidí ovlivnit a některé i zabít.

Druhou zvláštní věcí jsou trubadúři. Ono celkově země Arbonne je zvláštní. Trubadúři a zpěváci mají pečlivě vymezené místo. Jsou zbožňováni pro své písně, milováni pro jejich texty a každý člověk si jich váží. Láska a milování jsou dvě věci, které každý uznává a zasněně poslouchá mnohokrát omílané písně. A pokud některá vdaná žena nepřijme trubadúra do své náruče a neposkytne mu potěšení, je to bráno jako urážka. Takže všichni zpěváci mají výsadní postavení v celé zemi a také toho samozřejmě využívají, kde mohou.

Třetím elementem příběhu je nenávist otce a syna. Syn králova poradce Blaise opustí svou zemi Gorhaut a zakotví v Arbonne, kde chce jen tak nepoznán učit mladé bojovníky a pobírat žold. Což se mu nakonec stejně nepodaří a bude zatažen do té nejvyšší možné politiky.

A posledním prvkem je náboženství. Existuje bůh Corannos, kterého uctívají všichni bojovníci a bohyně Rian, kterou uctívají v Arbonne jako bohyni přírody, lásky, smrti, zrození. A právě uctívání bohyně bude jeden z hlavních prvků, proč začít válku. Nebojte se ale, že budete číst o dalším válečném tažení. V knize je jen jedna bitva a to až úplně na konci.

Celá kniha je prošpičkovaná machinacemi, ovládáním lidí, politickými intrikami, zradami, tajnými smlouvami a podobně. Ovšem každá postava, která se objeví, má jasně danou historii, chová se opravdu živě a dle svého charakteru a těžko se vám stane, že byste tápali kdo je kdo, proč dělá to, co dělá a jaký k tomu má důvod. Každý, ale opravdu každý je popsán do těch nejmenších detailů a my máme možnost číst velice dobře promyšlenou knihu, kde na prvním místě stojí vztahy. Ať už se vám to bude či nebude líbit, tak všechno v knize se opírá jen o city a emoce. Mnoho postav bude jen vedlejších, ale i ony budou hrát roli v příběhu. Bojových scén si mnoho neužijete, ale leckdy jsou některé rozhovory bitvou sami o sobě.

Překlad je slušný, i když jsem někdy našel pár do očí hodně bijících nedostatků. A jak jsem už kdysi říkal, nechápu sousloví jeden každý, podle mě je to buď jeden, nebo každý, ale oboje??? Celá kniha na mě působí jako kruh. Při čtení vám budou předávány nové a nové informace, které se týkají minulosti a toho, co jste četli. Bude vznikat linie, která se na konci knihy spojí v kružnici a vznikne tak jednolité dílo, ve kterém bude vše obsažené náležitě vysvětleno a ukončeno. Nezůstanou žádné nezodpovězené otázky a nějaké slepé uličky, kde autor jen zabrousil a pak se bez problémů vrátil na hlavní osu, aniž by dokončil, co začal. Takže můžu s klidem v duši říct, že román je to nadprůměrný, rozhodně neobvyklý a určitě stojí za těch 250,-. Když jsem se poprvé podíval na tloušťku, docela mě překvapil počet stran. Je to dáno tím, že papír je velice tenký. Ale kniha se čte dobře, neláme a celkově příjemně působí. Pokud tedy máte chuť na něco neobvyklého, méně násilného a charakterově vybroušeného, máte možnost.