Tato malá Wotanova úvaha vzbudila v e-mailové konferenci obrovskou spoustu reakcí. Ať už kladných nebo záporných. Wotana jsem požádal, aby úvahu trochu upravil a já ji mohl uveřejnit na FP. Jsem zvědavý, jaké reakce vzbudí tady v komentářích… Nakor
Dva patnáctiletí klučinové s brýlemi a mastnými vlasy, v tričkách s nápisem The truth is out there – Fox Mulder vstupují do obchodu s fantasy literaturou. Chvíli se dívají po různých titulech a až po delší době si troufnou oslovit prodavače v lacině vyhlížejícím oblečení. Koupí si novou knihu od Sapkowského Jezerní paní, postavičku barbarského válečníka do Dračího doupěte a nové číslo Dechu draka. Po chvíli se dohodnou dát peníze dohromady a přiberou ještě Krev elfů. Tu sice jeden z nich má, druhému ji kdykoliv půjčí, ale ságu nemá jeden chlapec kompletní, tady jde o ten pocit. Poté co v obchodě nechají oba kapesné za čtvrt roku, odcházejí společně ke svým domovům, nosy zabořené do knih a oba se hrozně těší na minimálně dvě dlouhé noci s kávou a Geraltem…
Tato scéna se v dnešní době opakuje znovu a znovu. Možná, že někteří nemají mastné vlasy, nenosí brýle ani neutrácejí kapesné celé, princip je však minimálně velmi podobný.
Měl bych se nejspíš předem přiznat, že jsem velkým ctitelem a milovníkem fantasy, proto se mi budou následující řádky psát těžce.
Stále častěji pozoruji určitou sfanatizovanost. Proč je dnes stále více a více mladých, kteří nečtou a pokud sem tam sáhnou po knize tak v drtivé většině po fantasy? Není škoda, že ve věku, kdy dozrávají a formují sebe sama, dávají přednost knihám možná kvalitním, ale jež vůbec nerozvíjí jejich osobnost? Kam se z knihoven našich dětí ztratila díla Němcové, Shakespeara, Dostojevského, jednoduše všechny ty knihy, co jsme měli rádi jako děti? Musí přece být nějaký hlavní důvod?
Podívejte se ( objektivně prosím ) na jakoukoliv fantasy knihu. Na každém hlavním hrdinovi je něco obdivuhodného. Sapkowski – Geralt – silný, výborný s mečem, možnost kouzlit znamení. Tolkien – Bilbo Pytlík – zpočátku vypadá jako trouba, nicméně se z něj stejně stane hrdina (= mrštný, udatný, oslavovaný). Stasheff – Rod Gallowglass – ze začátku normální člověk, který objeví své magické schopnosti později – další superhrdina. Proto se ptám. Není to svět snů, do kterého se uchylují slabí jedinci, jež nemohou ani pomyslet o skutcích v knihách? Bylo by určitě velice pěkné skolit kluka, který Vám krade peníze na obědy, jednou ranou trpaslické čepele. Jak rád bych se odlišil od lidi kolem mne tím, že bych kolem nich metnul ohnivou kouli, žel to nejde ( bylo by to ale boží, že ano?).
Je to v nás, ona bezmocnost, kterou na povrch skrýváme, naše podvědomí se však ovlivnit nedá. Ať chcete nebo ne, ztotožňujeme se s hlavním hrdinou. Krásným příkladem je Geralt z Rivie, onen slavný zaklínač. Ten je přeci zosobněním toho, čím by člověk v onom pohádkovém světě nejraděj byl. To, že má pár charakterových vad a trpí nepřízní osudu, jen více vyzdvihne jeho konečné vítězství. Vítězství, které ať chcete nebo ne, budete kdesi hluboko ve svém nitru považovat za své.
Ano, ano, ano … už to slyším jak říkáte: To ne! To vůbec není pravda! Je to pěkně promyšlený svět, odreaguji se v něm a čtu i jiné knihy než fantasy a sci-fi !!!. Zkuste nad tím však zauvažovat a uvědomte si, že hovoříte jen sám za sebe a celkový stav věci může být přesně opačný.
Možná opravdu je dnešní generace duševně slabší a proto se alespoň v literatuře uchyluje do relativně dobrodružného, stále však dostatečně bezpečného světa pohádek. A tou fantasy je, přátelé. Pohádkou. A neberte toto slovo hanlivě, jako výraz pro něco, co jste četli jen a pouze v mládí a ve starším věku se za ně stydíte. Na pohádkách není nic slabošského a pokud ano, pak já sám se bez meškání prohlásím za slabocha a zbabělce.
Obdivuji fantasii. Obdivuji lidi, dokazuji dnes a denně, že svět není jen kolem nás. Je příjemné vědět, že lidé neuvažují nad světem pouze fundamentalisticky, ale že vymýšlejí i v dnešní době pohádky. Odložte však tu a tam knížku, z jejíž obalu na Vás hledí rytíř na jednorožci a sáhněte raději po té, co je celá v černém a nese název Vojna a mír.
Ať Vaše zásoby many i nadále rostou…
Wotan Blade
Cela debata na konferenci …
Pozorne jsem sledoval celou debatu na konferenci. Docela mne zarazi, ze zde je uverejnen jen ten puvodni (ac upraveny) clanek, ktery Wotan do konference poslal. Sam Nakor pise, ze rozpoutal obrovskou diskuzi… A prave ta tu chybi. Leda sem nahnat vsechny z te konference, at sem sve nazory napisi …
pohádka?
Osobně považuji za moderní pohádku spíš cyklus o Kedrigernovi, do Zaklínače se montuje příliš mnoho reality, naše budoucnost bude mít blíž k Matrixu nebo Shadowrunu. S.
Kolik Vám je?
S knihami pracuji každý den, je to moje zaměstnání a proto článek duševní chudosti dnešní mládeže mi připadá trochu mimo realitu. Sám čtu hodně už od dětství, ale nikdy jsem neznal žádné dítě, které by mělo za své literární oblíbence Němcovou, Shakespeara či Dostojevského. Tito autoři jsou dobří, to nikdy nepopírám, ale myslím, že Dostojevský by vás zaživa vykuchal, kdyby jste mu naznačili, že jeho dílo je fakt vynikající četby pro děti. Osobně si myslím, že problém v četbě mláděže je přístup učitelů ve škole. Znám mnoho přátel, kteří jsou už učitelé a proto vím, že tuto povinnou klasickou četbu sami stejně všechnu nečetli, ale prostě ze zvyku ji předepisují svým žákům jako životně důležité literární skvosty. Aby si člověk něco chtěl přečíst, musí být k té určité knize nalákán. Ale mnohdy sami učitelé neví, co je na té knize tak skvělého!! Nejdůležitější pro mne je fakt, že vůbec něco dnešní mládež čte!! A je podle mne jedno, co to je za žánr. Sám jsem před 10 lety nečetl nic jiného než SCIFI, ale dnes už to v minimálním rozsahu. Prostě už jsem zjistil, že Planety smrti a spol. jsou proti mainstreamové literatuře světa opravdu kraviny.
Re: Cela debata na konferenci …
Myslím, že zede se setká článěk s tzrochu odlišnými čtenáři (přecijenom patří konference k Sapkowskemu a ne k FantasyPlanet) a tak se zjistí daleko více názorů. Myslím, že uveřejnění tohoto článku bez reakcí ostatních svůj smysl mělo.
Ja osobne to taky nevidim tak cerne. Podle me si kazdy z nas uvedomuje, ze cte vice mene jen pohadky, ale pokud se clovek odreaguje a ma moznost zapomenout na nekdy krutou realitu, potom SF a F svuj ukol splnuje. Podivejte se radsi na lidi, co se utapi jen ve filmech a maji z toho casto zdeptane mozky. Knihy aspon rozvijeji fantazii. A kazdy kdo se zajima o literaturu vaznou ma kdykoliv moznost si ji sehnat a poucit se. Ale ostatnich 99% (vcetne me) sahne radsi k “pohadkam”…
bezpečná romantika
SF a F nabízejí romantiku bez rizik. Tramping se stává zakázanou technologií, historický šerm potřebuje celé lidi, prostá vycházka do lesa v době honů hraničí se sebevraždou. Nové zákony EU v zásadě umožňují normálnímu člověku jen práci, počítač, supermarket (zábavu tamtéž) a romantika je jen s cestovkami pro bohaté. U nás při stavu trestné činnosti je občas riziko vylézt na ulici, takže dobrodružství v bezpečí vlastního pelechu má značný úspěch.S.
Zprávy z dnešní reality aneb fantasy u nás
Článek “Zprávy z dnešní reality aneb fantasy u nás” je velmi zajímavý a tak trochu umožňuje se všem čtenářům na tomto serveru “mrknout” do svého svědomí. Musím ale podotknout, že kdyby každý z nás napsal slohové cvičení na téma Fantasy literatura versus ostatní literatura, tak by každé obsahovalo úplně jiný názor. Četba Fantasy a jiné literatury je věc velmi individuální.
Popravdě nakolik je Fantasy a třeba i Sci-Fi odlišný literární žánr od jiných ? Pro srovnání krimi nebo detektivky. Také je to svým spůsobem pohádka. Většinou tam najdeme více méně kladného a záporného hrdinu, děj a zápletka jsou také často podobného ražení jako u Fantasy (samozřejmě s vyjímkou magie). Podobně je to s dobrodružnou literaturou o “románech” pro ženy (červená knuhovna)ani nemluvě. Troufám si říci, že např. některé romány Waltariho (Egypťan Sinuhet, Pád Cařihradu apod.) je stavěn podobně jako Fantasy. Nebo Umberto Eco – Faucoltovo kyvadlo, Jméno růže. Pokračovat můžeme i s některými americkými spisovateli (spisovatelkami) – za všechny u nás hodně populární Robin Cook nebo Segal. Nakolik ty jsou vzdáleny od Fantasy ? Mám připomínat i Karla Čapka ? Řekl bych, že číst Fantasy a Sci-Fi je stále lepší než tupě zírat na některé stupidní akční filmy a seriály.
ais bych dost souhlasila s tvým názorem je pravda i u mě že já nejvíc čtu asi detektivky to mě v poslední době fakt chytlo na fantasy jsem nikdy nehbyla ale občas si přečtu něco z literatury co nám doporučí ve škole většinou jsem pak zklamaná protože je to třeba dost těžce napsaný,jako hlavní chybu co bych u učitelůvytýkala je to že dětem kolem druhé třetí třídy cpou knihu Malý princ já osobně jsem z ní ve druhé třídě měla hrůzu nejde o špatnou knihu,ale je určitě psána pro starší generace nevím,jestlu si jí ještě někdy přečtu myslím že mi jí paní učitelka v e druhé třídě dost zohavila,ale tento problém právě s touto knihou není jen u mě to ne,setkala jsem se s tím i u jiných kamarádů,učitelé by si měli rozmyslet která literatura je pro děti dobrá.aquadukta
Názor na mládež
Milý přátelé !
Je mi 15 let ,nosím brýle a pokud si neumyju hlavu ,tak mám mastné vlasy(to si nedělám srandu ,to je pravda :o).Předtím než jsem objevil fantasy ,jsem v prvním pololetí první třídy ,tedy poměrně brzo ,přečetl první opravdovou ,pro mě tehdy velmi tlustou knžku-Záhadu hlavolamu.Od té doby jsem za 9 let přečetl asi 300 různých knížek.Ale to vás nezajímá.Předtím ,než jsem své spolužáky nalákal (a nejenom já) ,nečetli nic.Sledovali Novu ,poslouchali Lunetic a četli týdeník (či co to je)Anno.Jsem rád že teď čtou aspoň něco-Sapkowskiho,Tolkiena ,Pratchetta. Je to lepší než kdyby nečetli nic.Ale jedno vím jistě-žádného puberťáka mého věku nedonutíte číst Vojna a mír ,protože zdaleka všichni nejsou takový intelektuálové jako já :o)))
Čtení
Myslím, že dnešní mládež opravdu čte minimálně, za velký úpspěch jsem brala, když si můj synovec alespoň přečetl komiks a pak hrábl do mé knihovny a začal číst fantasy,a teď čte i jinou literaturu – dokonce chodí do knihovny – je třeba aby se vlastně naučili číst cokoliv, co je odpoutá od věčného čučení do televize. Ať žije fantasy 🙂 A dobrá literatura obecně 😀
Docela zajímavý článek. Ale jak tady zaznělo buďme rádi, že se alespoň něco čte. Je mi 17 a než jsem se dal na fantasy tak jsem četl Maye a Foglara. S tim čenim Shakespeara a podobných je to celkem nereálné, studenty od čtení odradí už sami učitelé tím, že jim doporučí aby tu a tu knihu od toho a toho autora přečetli. Když se zavedou čtenářské deníky tak se to od někoho opíše nebo stáhne z internetu – přece nebudem ztrácet čas čtením nějakech blbostí, když dávaj fotbal, hokej, nebo pujdem na pivo nebo jezdit na motorkách- tak to je běžný názor u nás ve třídě a já jsem pro ně knihomol protože rád čtu a víte že mě ta přezdívka nevadí – proč? Protože jsem rád že se odlišuji od průměru a protože na čtení kvalitní literatury není nic špatného ať je to fantasy nebo Neruda. Sám jsem přečetl něco od Shakespeara nebo od G. B. Showa, ale až potom co jsem v televizi viděl filmy podle jejich knížek a četl jsem je protože jsem to chtěl porovnat. Jo a třeba o Tolkienovy se učí na středních školách takže tu fantasy tak neodepisujte. Tímto nechci nikoho kritizovat nebo nutit aby změnil názory, ale tak to prostě je a asi to tak zůstane.
Co z toho chleba levnější nebude. 🙂
Jak tady už zaznělo buďme rádi že se vůbec něco čte. Sám čtu fantasy, ale předtím jsem četl Maye a Foglara. Je mi 17 a neznám nikoho kdo by dorovolně šel a jen tak si přečetl Shakespeara nebo něco podobného. Od těchto autorů odrazují(i když ne úmyslně a asi si to neuvědomují) sami učitelé tím, že nám je doporučí nebo zavedou čtenářský deník. S tím deníkem je to jednoduchý buďto to od někoho opíšu nebo to stáhnu z internetu – co bych ztrácel čas čtením nějaké ptákoviny když dávaj hokej, fotbal, můžu jezdit na motorkách nebo jít do hospody – tak takovej je názor u nás ve třídě. Kvalitní ale nemusí být jenom Neruda a podobní, třeba o Tolkienovy se učí na středních školách. Četl jsem sice něco od Shakespeara nebo G. B. Shawa, ale až poté co jsem viděl filmové zpracování jejich knížek a to z toho důvodu, že jsem to chtěl porovna a zjistit v čem se film od knihy liší. Nechci nikoho kritizovat nebo přesvědčovat, ale i mezi fantasy je pár velmi kvalitních spisovatelů a tak by jsme měli děkovat fantasy, že jako jeden z mála literárních žánrů se ještě čte. Tak to prostě je a asi dlouho bude takže bychom si na to měli zvyknout.
aj
fr\sgtsdgdgtdgdg\sfstfsdfsffvsf
Na celém článku…
… mne zaujala zřejmě předem samozřejmá (?) myšlenka, že dříve snad mladí teenageři četli Vojnu a mír, Babičku či co podobného… Dovolím si s tímto předpokladem zásadně nesouhlasit. Tak jako dnes to jsou Geralt, Ciri, Skywalker či Gandalf, byly dříve objektem zájmu Lovci orchideí, hrdinové Verneovek, geniální vědci Troskovi, Nobody, či Vinetou s Old Shatterhandem… Někteří u tohoto skončí, někteří přiberou i ona klasická díla. Tak to bylo, tak to je a tak to bude až na věky věkův. Nikdo s tím nicv neudělá. A je to tak nejspíše dobře.Kapitolou samou pro sebe zůstává fakt, že spousta lidí, kteří by tuto klasiku i četli, po ní nikdy nesáhnou, neb jim ji zhnusil předmět Literatura na středních školách, kde se jimi zabývat museli, často ještě v době příliš brzké, kdy jim ještě neměla mnoho co říci – a o to odpornější jim byla.