NORMAN John – Pirátem na planetě Gor (1/2)

 Všechny zatím vydané díly byly takovými příjemnými oddechovkami, takže jsem se docela těšil na příběh, kde hrdina je veskrze kladný, bojuje proti zlu a všechny ženy se chtějí stát otrokyněmi mužů. Jak jsem se zmýlil!

Už obálka byla jakási jiná, možná že mě to mělo varovat. Nic proti kresbám pana Tomana, ale oproti Borisovi Vallejo, je tahle ilustrace přece jen o třídu horší. To by se ale dalo vydržet.

Ale pane Normane, co jste mi to s Tarlem udělal???!!!

Příběh začíná standardně. Tarl Cabot se musí dostat do Port Karu, aby tam pomohl záležitostem kněží-králů proti Jiným. Pluje na lodi deltou řeky a po cestě je zákeřně zajat pěstiteli rensy. No, v zajetí byl už několikrát, něco vymyslí, říkal jsem si. Ale ouha.

Měl si vybrat mezi smrtí a otroctvím, a jako rozumný si vybral otroctví . Jeho paní se stala jedna potvora (samozřejmě ta nejhezčí) jménem Telima, která ho soustavně ponižuje. A teď nastává opravdová tragédie.

Tarl začne mít výčitky svědomí. Myslí si, že zradil svůj bojovnický kodex, že se dostal níže než zvířata, vidí v sobě to nejhorší a začne se za to nenávidět. Odvrhne své ideály a přestává si vážit sama sebe. Muž, kterého nezlomilo ani otroctví v dolech Tharny, najednou za přispění jedné ženské začne fňukat nad svým osudem.

A nic se na tom nezmění ani když po přepadení vesnice otrokáři, jich na lodici většinu pobije. Bojuje opravdu dobře, ale nezapomíná na své pokoření. Není už více tím člověkem, který pomáhal Miskovi. Stává se zahořklým a mstivým.

Spolu se dvěma společníky vezme pár žen do otroctví a odpluje do Port Karu. Zajímavé je, že Telima jede dobrovolně s ním, ač s ní nezachází zrovna v rukavičkách.

V Port Karu kašle na úkol od knězů-králů a žije tak, aby co nejvíc urval pro sebe. Stává se pirátským kapitánem a odvrátí spiknutí proti vládě Port Karu.

To je v kostce celý příběh. Já celou dobu čekal, že to všechno děla jen jako krytí, aby se dostal mezi vládce Port Karu. Ale Tarl to snad myslí úplně vážně. Kladný hrdina prožívá krizi středního věku. Začíná si myslet, že svět je fakt zlý, a kdo si neurve nic pro sebe, nic nemá. Ideály jsou na draka a co tě nepálí, nehas. Nepřinese-li to ovšem něco pro tebe.

Zažil jsem tedy těžký otřes a můj mýtus o odvážném hrdinovi, kterého chtějí všechny ženy, dostal těžkou ránu. Doufám jen, že v druhém dílu se vše uvede do pořádku, a Tarl Cabot se opět zaskví v plné kráse super hrdiny.

Ale alespoň něco zůstává stejné. Ženy na Goru se stále chtějí v koutku duše stát otrokyněmi mužů. Dokonce i ta číšnice, kterou chce dát kapitán, poté co se jí zmocnil, sežrat jakýmsi potvorám zaživa, ho má snad ráda! Názorně to dokáže potom, co ho Tarl zabije. Se slzami v očích se snaží vyplnit mužovo poslední přání a dotáhnout ho k moři. I Telima zůstává stále s Tarlem, ačkoli ten se k ní chová zle a dokonce jí opravdu bije! Asi má pro ni Tarl sobec nějaké osobité kouzlo.

Už vidím ženy a nejvíce ty radikální, jak se jim ústa kroutí hnusem nad takovýmto sexistickým brakem. Ale přejte nám alespoň sny, naprostá většina z nás je ve skutečnosti ve vaší moci (čili pod pantoflem).

Jedinou scénou na niž jsem si opravdu pošmáknul, byl boj Tarla s otrokáři z Port Karu. Jak jim napráskal, opravdu lahůdka.

Jinak je kniha čtivá a mimo zkoumání nitra hrdiny i slušně napsaná. Chyb jsem našel jen málo. Obálka je ve stejném stylu, ale není to to pravé ořechové.  A pak si myslím, že nebylo nutné knihu dělit do dvou dílů. Jestli má ten druhý taky jen 190 stran, mohla z toho být klidně 380 stránková knížka jedna, kde by byl navíc uzavřený příběh. A bylo by to pro čtenáře určitě levnější. Poutník přece vždy držel ceny na spodní hranici, ne?