Hobb, Robin – Krev a jed (1/2)

 Název knihy je vskutku příznačný. Hobb nás zavádí do světa středověkého typu. V Šesti vévodstvích tu vládne král Shrewd. Jednoho dne se před bránu hradu dostaví vesničan s malým chlapcem. Tvrdí, že chlapec je bastard králova prvorozeného syna Chivalryho. Chlapec jakoby princi z oka vypadl, takže o jeho otci není pochyb. Chivalry rezignuje na následnictví a odchází do ústraní. O chlapce se má starat jeho služebník Burrich. Ten ho učí tomu, čemu sám rozumí, tedy práci s koňmi a psy. Jelikož chlapec nemá jméno, říká mu Fitz.

Tak Fitz proplouvá životem, aniž by se o něj někdo zajímal. Pak si ho ale všimne sám král a rozhodne se ho využít jako svůj nástroj. V tajnosti ho kromě jiného nechá učit nájemným vrahem Chadem. Ale Fitz není obyčejný. Má schopnost dostat se do mysli a vycítit pocity jak u zvířat tak i lidí.

Šest vévodství sužují čím dál více Ostrované. Zdá se, že Fitzova výuka najde už brzo rozsáhlé uplatnění.

Po prvních pár stránkách jsem si říkal, že je to jen další ze sáhodlouhých cyklů, které se v poslední době vyrojily. Ale jak jsem se nořil hlouběji do příběhu, začal se mi poznenáhlu  líbit. Oblíbil jsem si mladého Fitze a s dychtivostí sledoval jeho výuku, kterou zprostředkovával Chade, tajemný špion a zabiják. S poslední stránkou jsem knihu odložil s pocitem rozmrzelosti, protože zase skončila v tom nejlepším.

Každá kapitola se tu skládá ze dvou částí. Nejprve píše už zestárlý Fitz historii země, aby se vzápětí vrátil do svých vzpomínek a nechal se jimi unést do minulosti. Dovídáme se postupně o tom, jak se na hradě ocitl. Seznamuje nás se svou výukou, intrikami mezi jednotlivými šlechtici a zejména v královské rodině, a na konci knihy jsme svědky jeho první akce v terénu, jež je přerušena napadením jednoho z měst Ostrovany.

Právě vyprávění v první osobě z pohledu malého chlapce mě nadchlo. Ačkoli se ve větší části knihy nic extra zvláštního neděje, je vyprávění tak opravdové, že přímo nutí otáčet na další stránky.

Ústřední motiv nájemného vraha a špeha je neotřelý a nepříliš často užívaný, protože jak může být vrah kladným hrdinou? Ale u Fitze jsem si zatím ničeho záporného nevšiml. A ani Chade není nějakých chladnokrevným zabijákem. Má svůj rozum, své pochybnosti. Podle událostí v knize jsem je spíše vnímal jako lidí, kteří se snaží dát věci do pořádku. A postupují tím nejméně krvavým způsobem.

Překlad zpočátku působí kostrbatým dojmem. Zejména první kapitola je v některých větách dost nesrozumitelná. Ale to se dále zlepší, takže je čtení mnohem snadnější. U jména Burrich bych na něj volal spíše Burrichu než Burrichi, jak se stále opakuje v knize.

Překlad jmen a názvů nebo spíše nepřeklad je trošku nešťastný. Jména, alespoň u královské rodiny, tady hrají velkou roli. Mají určovat a mnohdy taky určují vlastnosti, které by měl daný jedinec mít. Tak jako král Shrewd je Mazaný, i když to na konci knihy tak nevypadá, Verity Pravdivý a Regal by měl být Královský, atd. Alespoň vysvětlivky dole by angličtiny neznalému čtenáři dost pomohly se orientovat. Jsou tam sice, ale je jich málo. A pak, říkat novému chlapci Newboy, a ještě to skloňovat, se mi moc nelíbí.

Názvy vévodství a míst jsou přeloženy do češtiny hned vedle mapy, přesto se překladatel v knize drží anglického originálu. Z Buckkeepu je přece docela hezký Jelení hrad, kde má jelen souvislost se znakem králů.

Obálka od Whelana je samozřejmě perfektní a má vztah k příběhu, což není vždy zas tak úplně obvyklé. Doufám, že na ní vidím Chadea a Fitze.

Dobrá kniha a v druhém dílu se Fitz ještě bude učit Umění (magii). Už aby tu byl.