Po souboru povídek věnovaných Bran Mak Mornovi nám vydavatelství Laser představuje dalšího Howardova hrdinu – Kulla. Kniha se skládá z několika povídek doplněných zlomky a fragmenty příběhů, které Howard odložil či nestačil dopsat.
Kdo je to vlastně Kull? Je předobrazem autorovy nejúspěšnější postavy – Conana. Stejně jako on je barbar, mohutný a nadprůměrně silný, hrdý válečník a zuřivý nepřítel. Stejně jako on uchvátil korunu z rukou tyranského krále a nyní vládne mocnému království. Je zde ale několik rozdílů.
V první povídce Vyhnanec z Atlantidy musí uprchnout ze svého adoptivního domova, protože porušil prastaré zákony kmene, když nabídl dívce, jejímž jediným proviněním bylo, že se vdala za muže z řad nepřátel, milosrdnou smrt namísto upálení. Už tady se projevuje jeho pohrdání nesmyslnými obyčeji a zvyky.
V další – Království stínů je už králem Valusie. Musí si poradit se spiknutím hadích lidí, kteří na sebe mohou brát podobu jakéhokoli člověka. Na pomoc mu přicházejí Piktové a obzvláště Brule kopiník, druhá nejdůležitější postava Kullových příběhů. Jen díky jeho pomoci je zrádné spiknutí odhaleno a hadí lidé poraženi.
V krátkém Oltáři a stínu se Kull vyskytuje pouze okrajově. Celý příběh pojednává o temném knězi a chlápci a dívce, jenž jím mají být obětováni. Překvapivě nejsou nakonec zachráněni Kullem, ale prastarým už zapomenutým bohem.
Nejznámější je asi Delcardenina kočka, nápaditý příběh o dívce, kterých chce lstí dosáhnout na Kullovi sňatku se svým milým. Pomocí kočky a břichomluvce ho hodlá přesvědčit, aby dal své svolení. Ale ona sama je využita zlým čarodějem k dosažení pomsty.
V Lebce ticha Kulla jeho pohrdání prastarými obyčeji a nesrozumitelnými moudrostmi přivede až k odpečetění vězení, ve kterém bylo absolutní ticho uvězněno. A jen předvídavost dávno mrtvého čaroděje mu umožní jeho čin napravit.
Povídku Touto sekerou vládnu já po několika letech Howard přepsal do conanovské podoby a je všeobecně známá. Ve verzi s Kullem jen naprosto chybí jakákoli magie.
Úder gongu je spíše filozoficky zaměřen. Kull je raněn zákeřným vrahem a ve chvilce, kdy je v bezvědomí, se ocitá v jiném světě a rozpráví s mudrcem.
Meče nachového království jsou další parafrází na spiknutí doplněnou o motiv dívky, již je bráněno ve sňatku s milým.
Osobně pokládám za nejlepší Zrcadla Tuzun Thuna. Zde se Kull už nudí vládnutím a hledá něco nového. Na radu jedné dvorní dámy se vypraví za čarodějem Tuzun Thunem a sleduje jeho zrcadla. Přestává si být jist, jestli je on sám a jeho svět skutečným nebo pouze odrazem toho za zrcadlem. Pokouší se do toho světa proniknout, aby těstě před tím, než se mu to podaří, byl zachráněn Brulem. Brule zabil kouzelníka, protože ten se pokoušel uvěznit královu duši v zrcadle.
Ovšem závěr této povídky nevyznívá úplně jednoznačně. Není jisté, jestli Kulla svým činem Brule opravdu zachránil. Kull pochybuje a váhá. Co když ty země za zrcadlem jsou skutečné.
Dále je několik nedokončených fragmentů jež naznačují, jaké další osudy pro Kulla Howard plánoval. Poslední povídka Kletba zlaté lebky také naznačuje mnohé. Navíc ještě spojuje Kullovu dobu se současností pomocí kletby mrtvého čaroděje.
Knihu doplňuje předmluva D. Drakea, v niž shrnuje Howardovu tvorbu o Kullovi a Epilog, který ukazuje dobu krále Kulla jako předchůdkyni Conanova světa.
Je zřejmé, že Kull předcházel Conanovi. Proč ale nikdy nedosáhl proslulosti a úspěchu svého kolegy barbara?
Z několika důvodů. Teprve spojení hrdiny, nadprůměrně silného a dobrého barbarského bojovníka, s černou magií, příšerami a kouzelníky, učinilo z jeho příběhů něco výjmečného. Názorně se to ukazuje v povídce Touto sekerou vládnu já. V Kulově podání jsou jeho protivníci pouzí lidé, kdežto ve verzi conanovské musí hlavní hrdina kromě mečů lidí překonat i nástrahy zlého kouzelníka a jeho přisluhovačů. Tím nabývá příběh na barvitosti a zvyšuje se napětí.
Rovněž Kull postrádá jakýkoli zájem ženy. Jakoby ho vůbec nelákaly. Jediným jeho smyslem života je tedy udržet si vládu ve svých rukou a přežít. Kdežto u Conana dodávají milostné eskapády povídkám šmrnc a hlavní hrdina se do potíží dostává mnohdy kvůli nim.
A potom, co je podle mě nejdůležitější, Kull příliš uvažuje. Howard se v ně snažil spojit barbarského válečníka s myslitelem. A tím se stává nevěrohodným. Když se snaží pochopit smysl světa, zabředává do filozofování s mudrci, a stává se jim dokonce důstojných oponentem, což se mi u barbara zdá dost nepravděpodobné.
U Conana se většina věcí řeší bez velkých cirátů mečem. On prostě jde, s vypětím sil překoná temná kouzla, zapíchne čaroděje, pobije spousty nepřátel. Přitom osvobodí krásnou dívku, která mu za odměnu dá sebe, což on samozřejmě neodmítne. (Většina chlapů přesně takhle uvažuje.) A samozřejmě se přitom pomstí těm, kteří se ho snažili využít.
Přesto nejsou povídky vůbec špatné. Mají už ten neopakovatelný nádech prastarých příběhů z časů, na které si ani nemůžeme pamatovat. Ve většině se opakuje stejný děj. Spiknutí má zničit Kulla, ale on ho, s malou pomocí ostatních, rozdrtí. Potom čeká na další spiknutí. Docela únavné, ne? Co ho asi nutí, aby se toho trůnu držel zuby nehty?
Už tady je vidět, že pan Howard skutečně uměl. Třeskot mečů a boj na život a na smrt dokáže zprostředkovat velice živě. Skoro je slyšet svist sekery a cítit pach čerstvé krve.
Docela zajímavá je také úloha Piktů v Howardově tvorbě. U Kulla jsou přáteli a spojenci Valusie. Barbaři sice, ale se svým kodexem cti a odvahy. Tedy na straně dobra. V Conanově světě se jejich zdegenerovaní potomci stávají nepřátelé všech ostatních. Svými temnými rituály se dostávají na úroveň hadích lidí. Ostatně kouzla Piktských šamanů mají s hady mnoho společného.
Jakési přechodné období představuje doba Bran Mak Morna. Zde už sice Piktové hodně degenerovali, ale alespoň jejich část si zachovala čest a povědomí o tom, kým byli.
Kniha je velice dobrá, redakční práce také. Našel jsem pouze pár drobných chybiček. Oproti původnímu vydání z vydavatelství Arla se zlepšila úroveň překladu a doplnění knihy o předmluvu byl výborný nápad.
Obálka C. Kellyho je výborná, ač byla vyrobena spíše pro Conana. Kull jako vždy, mnohdy neoprávněně stojí ve stínu.
Kniha, kterou stojí za to si koupit. Jen si přeji, aby i ostatní povídky, nejen ty o Conanovi, mohly být vydány souborně jako Conan barbar a Conan dobyvatel. Laser se o to pokouší.
A ještě perlička. Ze zadní stránky obálky jsem se dozvěděl. že toto je dvoustá kniha tohoto vydavatelství. Doufám, že jich vydá ještě hodně.
Jen bych podotkl…
… ze soude podle nazvu povidek uz tahle kniha u nas jednou vysla pred X lety. Ale to jen tak pro kompletnost… (Jinak musim rict, ze se mi Howardovy neconanovsky povidky, a to vcetne Kulla, libej skoro vic nez Conanovsky – coz ovsem muze bejt dany tim, ze ty Conanovsky znam az prilis podrobne…)