Rečková Jana – Mezi slovem a mečem

Nezaměnitelná heroic fantasy plná magie a smrtelných soubojích v podání jedné z nejlepších českých fantasy autorek, Janě Rečkové.

Mezi slovem a mečem Jana Rečková, která píše od roku 1989 a pro širší veřejnost až od roku 1992, kdy jedny ze svých prvotin poslala do SF+F Workshopu v Brně, se již stačila zapsat do srdcí a podvědomí nejednoho čtenáře. Nejdříve psala pouze povídky, ale roku 1996 vydala svůj první román pod názvem Svět nezrozených drahokamů, tato publikace vyšla pod jejím pseudonymem Joanna Railly, teprve v roce 1999, kdy napsala heroic fantasy román Mezi slovem a mečem se odhalila českému publiku bez pseudonymu.

 Mezi slovem a mečem je typická heroic fantasy, v níž vystupuje jeden hlavní hrdina, který se potýká se zlem, zvítězí jenom ten silnější a jak už to tak bývá, tak dobro je nakonec lepší než-li strana temnoty a zla.

Kniha je rozložena do 5 povídek, které na sebe navazují, ale dalo by se říci, že volně s až několika letými odstupy. Tento systém mi vyhovuje, protože je zbytečné popisovat hrdinovu cestu na určité místo, přičemž by děj musel být oživen často hloupými dobrodružstvími a zážitky, hrdina jde prostě za svým cílem, splní úkol a jede domů nebo do další akce.

Sama spisovatelka nám na obalu knihy sděluje:
Dlouho jsem hledala knihu v níž by vystupoval opravdu pořádný hrdina. Nakonec jsem si ji musela napsat sama.

Musím uznat, že nepřeháněla a stvořila mistra meče a čaroděje začátečníka jehož schopnosti se v průběhu knihy zdokonalují.

Hlavním hrdinou je rytíř Chast, který byl nejváženějším rytířem království, ale po válce ho již nebylo třeba a tak upadne v zapomnění, samozřejmě si na něj všichni vzpomenou až se nastane nějaký problém.

Kniha je rozdělena na následující povídky:

  1. Princezny jsou nevinné
    Zde se seznámíme s Chastem a jeho povahou. Celá povídka se točí kolem zlé a chlípné kněžně, která unesla princeznu Chastova krále (sám Chast moc na autority nedá a všichni si musí zvyknout, že s nimi jedná jako rovný s rovným) a náš hrdina má první úkol, musí najít a zachránit princeznu, přičemž ho doprovází princeznina blázínka.
  1. Přízraky z ciziny
    Království je napadeno krvežíznivými obřími vlky, ke všemu se Chast ztratil i s princezninou blázínkou. Problém se začne řešit, když se zjistí, že jedna z vesnic nebyla ještě napadena. Vlci na ní nezaútočili, protože ve vísce žije hodný pracovitý a nebezpečný kovářm, který se vydá po stopě neznámého nebezpečí. Řešení nalezne až v sousedním království.
     
  1. Bitva na pusté poli
    Chast pozná svého úhlavního nepřítele, mága Xitritora, který ho po bitvě nechá na živu, ale stihne ho krutý trest, musí najít svou rodinu, která zmizela.
  1. Vězení Chorkorel
    Chast se dostane při svém putování a hledání svých blízkých až na druhý kontinent, Černou pevninu a zde v neviditelné čtvrti Chorkoleru hledá svojí rodinu. Navíc se musí postavit zdejším mágům, kteří zneužívají svoji magii.
     
  1. Dědictví Sohtonů
    Chast zjistí, že jeho původ se odvíjí od pradávné linie čarodějů z rodu Sohtonů. Poslední ze Sohtonů je žena, pro pokračování rodu musí přinést oběť. Při rituálu musí obětovat dvanáct mladých mužů, jenže ještě netuší, že mezi oběťmi je Chast a že až on je posledním potomkem této starodávné linie.

úryvek (strana 52)
Vůz vyjel z lesa. Vidím světla Note, ohlásil muž na kozlíku. Bracil vyhlédl z okna. Běží za námi, promluvil hlasem ztuhlým děsem. Podej mi mou kuši! Křikl kovář. A vezmi si pár mých šípů. Zastavím ,ale koně neudržíme. Sebevrahu, zasyčel Klaj. Hyper se roztřásl. Zastavili. Nezavedeme si je do vesnice, řekl Bracil a vyskočil do sněhu. Oba noteští se pevně rozkročili a připravili si kuše. Klaj všiml zvláštních hrotů na kovářových šípech. Měly nezvyklý tvar i barvu. Vlci se blížili. Ještě ne, zarazil kovář starostu. Převzal velení, pochopil Klaj. Umí velet. Klaj neměl zbraň kromě krátké dýky. Jednoho zabiju, řekl si. To pomyšlení ho uklidnilo. Už rozeznával planoucí oči vlků. Teď, zvolal kovář.

 Jana Rečokvá napsala pozoruhodné dílo, které by nemělo ujít žádnému milovníkovi krásné české fantasy, protože tato kniha je úplně naplněna bitvami, souboji, magií, přátelstvím i nenávistí a zradou. Prostě toto dílo mě doslova uchvátilo a já jsem Mezi slovem a mečem přečetl jedním dechem, proto neváhejte a pokuste se jí sehnat, to že se jedná o úkol nadmíru těžký svědčí i to, že kniha byla vydána v roce 1999 v počtu 1500 výtisku.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Nejhorší nuda mého života
    Když se na to podívám zpětně, nechápu, jak jsem za tuhle knihu mohl vyhodit peníze. Asi za to mohla ta pochvalná recenze v Dechu draka. Já, blbec! Způsob, jakým Jana Rečková píše, je mi na hony vzdálený, ani trochu mě neoslovuje. Vlastně žádné popisy a naprostá neporazitelnost rytíře Chasta mě už po pár stránkách dokázaly pěkně znechutit. Nicméně, vytrval jsem, protože jsem si naivně myslel, že se to v dalších povídkách zlepší. Nezlepšilo. Naopak – zhoršilo. Pět povídek o ničem, zhruba takhle bych tuto knihu hodnotil. Další Rečkové knížky bych si nekopil ani pod pohrůžkou násilí. Skutečně nechápu všechny ty nadšené recenzenty, divím se, že záporná recenze na Mezi slovem a mečem nevyšla snad v žádném papírovém časopise ani na internetu. Nechápu proč. Nevím, komu se to mohlo líbit.

  2. Re: Nejhorší nuda mého života
    Ja osobne musim rici ze se mi kniha libila, zrejme ti nesedl styl spisovatelky, ale v tom pripade by me zajimalo jaky druh knizek ctes, protoze bylo hned jasne, ze se jedna o cistou heroic fantasy 🙁 ovsem to ze jsou lide, kterym se zpusob a styl jany reckove zamlouva svedci i dost pochvalnych recenzi a ohodnoceni ( a ze jich je mnohem vic kladnych nez zapornych):-)

  3. Re: Re: Nejhorší nuda mého života
    No, v tomhle asi máš pravdu, ten její styl psaní mi jednoduše nesedí. Ke koupi této knihy mě přilákala recenze v Dechu draka, která Mezi slovem a mečem přirovnávala k Sapkowskému. Netřeba říkat, že žádná taková podoba zde neexistuje. A co se týče toho, že Rečková sklízí kladné recenze, tak to platí o většině českých autorů. Někdy mám pocit, že recenzenti domácí spisovatele vysloveně šetří, snad tím chtějí podpořit naši knižní SF a F produkci. Jo, možná, že se Rečkové podivný styl psaní může někomu líbit. Ale já to tedy rozhodně nejsem a tato kniha by ode mne dostala tak maximálně 5/10.

  4. Nuda?
    Já se nenudila a styl psaní Rečkové se mi opravdu líbí. Knížka se ale nemá šanci zařadit mezi moje nejoblíbenější, protože její hrdnina je prostě přííííliš dokonalý. Takže ve výsledku, Češka neČeška, Slovence Alexandře Pavelkové s její Vimkou (její knížky jsou také psány jako “epizodární” román) to nesahá ani po kotníky.

  5. Rečková
    Podle mě píše Rečková dobře, jenom ty náměty se mi nelíbí… Dobro a Zlo už je hodně ohrané…

Zveřejnit odpověď