Reakce malíře Jana Patrika Krásného na diskusi u článku na stejné téma – Ilustrace na přebalech – jsou ilustrátoři u nás opravdu ohrožený druh?
Se zájmem sleduji zahájenou diskuzi o úrovni českých ilustrací SF, která se rozběhla na webových stránkách Fantasy planet. Myslím, že není náhoda, když přibližně ve stejnou dobu se objevily i další paralelní přestřelky (nad úrovní časopisů, překladů, korektur, recenzí ad.) Svědčí to o jakémsi přelomovému stavu na SF scéně obecně. Patrně byl ukojen prvotní nekritický hlad po tomto žánru a nyní se žádá už kvalita. Při stále stoupajících cenách knih se tomu ani nedivím. Myslím, že bych mohl, díky svému údělu ilustrátora SF&F, k tomuto tématu taky něco podotknout. I když se ve své tvorbě zabývám iluzemi, v životě mlhu moc rád nemám, a že se jí v Čechách válí.
Domnívám se, že podstatou všech nářků nad mizernou úrovní tuzemských obálek, je jejich prvoplánové a nekritické srovnávání s tím nejlepším, co se k nám dostalo za posledních deset let ze zahraničí. Přijde mi však takové porovnávání obdobné, jako srovnávat technickou úroveň českých a hollywoodských filmů. Zde myslím chápe příčinu rozdílných kvalit každý.
Pokud se vrátíte o deset let zpátky, zjistíte jaká zde panovala v tomto směru nicota. Scifi knihy vycházely jen sem tam, fantasy literatura byla téměř neznámý žánr, vše se odehrávalo na okraji oficiality a v amatérských podmínkách. (Bohužel tento amatérismus, dříve úctyhodný, protože suploval absenci žánru v oficiální kultuře, se dnes změnil spíše v brzdu jakékoli snahy o lepší kvalitu. Je zřetelný ve všech společenských sférách, politiku nevyjímaje). Výtvarníci, kteří se zde objevili krátce po revoluci, se neměli prakticky o co opírat, neboť zde chyběla jakákoli tradice (až na pár čestných výjimek). Dnes už je možné se přehrabovat stovkami knižních titulů SF&F, zakoupit skvělé monografie nejlepších světových ilustrátorů, nebo si zasurfovat po scifi webech a mít tak přehled o veškerém světovém dění v tomto žánru. To zvedlo informovanost ale současně i požadavky na kvalitu uměleckých děl přímo světelnou rychlostí.
Díky snadné přístupnosti nejlepších děl světové SF malby, čtenáři si brzy zvykli chápat je jako běžný standart. Nakladatelé mají dnes velmi usnadněnou příležitost vybírat si na své knihy nejlepší světové ilustrátory. Přímo pod nos jim je servírují zprostředkující umělecké agentury. Již jednou použité ilustrace tak do nekonečna recyklují skrz všechny země Evropy i přilehlé končiny. Cena, za kterou si mohou nakladatelé zakoupit jejich autorská práva, je opravdu lidová. Zde je však ten problém. Tento globalizovaný trh je na jednu stranu pozitivní, představuje velmi tvrdou konkurenci v kvalitě vůči tvorbě domácích autorů, na druhou stranu, což je kámen úrazu, tlačí dolů cenu jejich práce. Vůbec nehraje roli, že se tak srovnává cena originálního díla s již mnohokrát použitým zbožím. Navíc obrázky zakoupené přes agentury, nemají povětšinou s knihou, na kterou jsou pak použity, až tak mnoho společného.
Stejně negativním důsledkem je i to, že se tímto vnějším tlakem srovnávají do přibližně stejné cenové hladiny výtvarná díla naprosto rozlišných kvalit i mezi samotnými domácími autory. Je značně demotivující, když za stejný honorář pracuje začínající autor, výtvarník, který vytvoří na počítači za hodinu koláž, často z vykradených motivů, nebo výtvarník, který nechá na obrázku desítky hodin práce. Bohužel řada nakladatelů dá často nepochopitelně přednost prvním dvěma. Nic proti tomu, každý dělá, co umí, chci jen upozornit na rovnostářský přístup, který je sice špidlovsky sociální, ale brání skutečné soutěživosti a tím i rozvoji kvality.
Pokud chceme tedy diskutovat o kvalitě profesionální ilustrace, měli bychom myslet i na to, že výtvarník, který se jí profesionálně zabývá, měl by za ni dostávat i adekvátní profesionální odměnu a nemusel si přivydělávat dalšími bočními činnostmi. Těžko může po večerech jen tak levačkou dosahovat stejné výsledky, jako špičky v oboru, které do této práce nasazují veškeré své síly. Kvalitní honorář má tak velmi významný vliv na kvalitu výtvarného díla. Určuje úsilí a čas, jaký může výtvarník své práci obětovat.
Budu-li osobní, tak ve stávajících podmínkách se můžu věnovat jedné obálce přibližně 10, ve velmi dobrém případě 20 dnů. Tyto termíny nutí v podstatě pracovat, s krátkými přestávkami, od rána do noci, včetně víkendů. Stává se často, že dostávám rukopis po částech a poslední kapitoly až několik dnů před termínem pro odevzdání zakázky. V této době se musím s knihou seznámit, nalézt vhodný motiv, obstarat si pomocný materiál, vytvořit řadu přípravných kreseb atd. Tento časový press nedovoluje vždy věnovat se detailně konkrétní scéně z knihy, ale je nutné se někdy uchýlit i k obecnějšímu motivu. To ovšem vůbec neznamená, že by nebyl s knihou nějak svázán.
Co se týče celkové grafické úpravy knihy včetně písma, tu již zpravidla nedělá výtvarník, ale grafik, který spolupracuje s nakladatelstvím.
Další často kritizovaný aspekt je nestejnoměrná kvalita obálek od jednoho autora. Vyloučím-li zcela běžné pracovní či jiné krize, i to, že ne všechna témata jsou výtvarníkovi stejně blízká, vrací mě to opět k výši honorářů. Je samozřejmé, že nakladatel, který je šetřivější, nemůže očekávat stejně propracovanou obálku, jako ten, který si rád za kvalitu připlatí. Nejde o protimluv. Pokud jsem předtím mluvil o unifikaci honorářů, měl jsem na mysli jejich horní hranici.
O tom, kolik sil odčerpává shánění zakázek, i při ohromném množství titulů, jaké zde vycházejí, raději nebudu hovořit.
Ilustrovat SF na špičkové úrovni, se svými vysoce náročnými požadavky na manýristickou techniku malby, je činnost srovnatelná s vrcholovým sportem. Kvalitní cover art je ale především řemeslo, které je možné zdokonalovat jen postupně, krok za krokem, předchozími zkušenostmi. Narozdíl od volné malby, kde je možné obejít komplikované výtvarně technické problémy, je nutno se v ilustraci s nimi nějak poprat a problém vyřešit. A teď se podívejte na několikanásobně vyšší ceny volného umění v galeriích. Ve většině těch obrazů není ani desetina pracovního úsilí, jaké je třeba věnovat kvalitní obálce. Vím to z vlastní zkušenosti, protože jsem se sám dlouhá léta věnoval volnému umění. Tvorba obálek na SF&F literaturu vyžaduje notnou dávku pokory a sebeovládání. Je třeba si uvědomit, že jde o řemeslo, které se nedá během aktivního života ani zdaleka zvládnout dokonale. Jednoduše řečeno, ilustrátor, který se chce alespoň částečně přiblížit špičkové kvalitě, musí zasvětit této práci veškerý svůj čas, um a tvořivou energii. Jen málokdo je ochotný důsledně a delší čas podstupovat tuto kombinaci dennodenního špičkového výkonu, ostře sledovaného kritikou a potulováním se někde poblíž životního minima.
Cover art je ale v důsledku komerční umění, jehož účelem je pomoct nakladateli knihu co nejlépe prodat a tím mu zvýšit zisk. Nelze tudíž očekávat, že ilustrátorovi bude stačit jako odměna jen pochvalné zamručení, nebo, jak občas slýchám absurdní tvrzení, že vlastně by mu mělo stačit to, že si dělá přeci obrázkem svoji reklamu. Je to stejné, jako kdyby blahosklonně řekl, “můžeš být rád, blbečku, že jsem tě vůbec zaměstnal.“ Psát o postoji některých nakladatelů k výtvarníkům je také kapitolou samou o sobě.
Špičkových ilustrátorů SF není ale až tak velký nadbytek ani na západ od našich hranic. Stačí si zasurfovat na internetu pod heslem SF&F art a po čase zjistíte, že narážíte v kruhu na stále tatáž jména. Myslím, že to potvrzuje jen můj názor o nutnosti úplného, téměř středověkého se odevzdání této práci. Pokud není výtvarník pro tento žánr dostatečně zapálený, brzy odpadne a najde si snadnější možnosti.
Dnešní ilustrátorská SF elita žije a pracuje převážně v Americe. Tito skuteční mistři svého oboru se setkávají pravidelně na conech, kde vystavují své nejlepší práce, diskutují o nich a soustavně mezi sebou přátelsky soupeří. Možnost vidět originální práce svých kolegů a zkoumat jejich výtvarné postupy je ta nejlepší škola pro vlastní umělecký růst. Znát vynikající díla jen z reprodukcí, je podobné, jako nechat si někým převyprávět knihu.
Honoráře těchto umělců stojí už ovšem za to a pohybují se někde mezi 5 až 8000 doláči za obrázek (diskrétně prozradím, že tyto cifry odpovídají zhruba českým nezdaněným honorářům, ale místo dolarů si dosaďte koruny).
Tamní nakladatelé si dobře uvědomují cenu těchto výtvarníků pro komerční úspěch svých knih, a dokáží je tak i náležitě ocenit. Samozřejmě, že vedle nich jsou i méně zdatní výtvarníci a jejich honoráře jsou adekvátně odstupňovány směrem dolů. Tato kategorizace je však pro ně motivací neustále se zdokonalovat směrem k tomuto výtvarnickému Olympu. Mluvil jsem o tom, že u nás se prakticky nerozlišuje kvalitativní úroveň, takže tato potřeba vyššího nasazení zde téměř chybí. Dokud tomu tak bude, každé srovnání domácích a západních autorů dopadne nutně v náš neprospěch a můžeme se pak do nekonečna po hospodách bavit o amatérismu.
Přesto všechno je i u nás téměř desítka velmi dobrých profesionálních ilustrátorů SF, o čemž svědčí i to, že o jejich práce začíná být stoupající zájem i v zahraničí. Možná dokonce jsou lépe přijímáni tam než doma (opět v duchu českých tradic). Pokud se tedy nezmění zdejší klimatické podmínky, může se klidně stát, že tiše a bez lítosti z domácí scény zcela vyšumí přes oceán.
Ale nechtěl bych, aby tento text vyzněl jako obvinění nakladatelů, kteří mohou za trpký úděl výtvarníků. To jsem vůbec neměl na mysli. Vím dobře, že jsou díky distribuci nuceni vydávat knihy ve velmi malých nákladech, což jim neumožňuje činit žádná velkorysá gesta. Pokoušel jsem se vysvětlit jen mechanismy, které hrají v této problematice roli. Doporučuji přečíst si článek J.Popiolka v Ramaxu č.1, který se vyjadřuje sice k problematice překladů, korektur a kritiky, ale jeho zasvěcené postřehy se dají zrovna tak aplikovat i na ilustrátorskou profesi. Souhlasím s jeho závěrem, že pověstná žába skutečně sedí na distribučním prameni. Dokud se nepohne něco tam, nepohne se vůbec nic ani v českém SF vesmíru.
Na závěr si ovšem také neodpustím slovo do řad recenzentů, jak se stává v poslední době zvykem. Ostatně dělají rádi to samé vůči ilustrátorům a celkem jim to prochází.
Je zcela zjevné, že většina z nich, pokud se v recenzích o obálce knihy vůbec zmíní, jsou ve svých znalostech principů výtvarného umění na úrovni naprostých laiků. Jejich kritiky se proto mohou omezovat jen na konstatování líbí-nelíbí. Tím v podstatě kritiku výtvarného díla degradují jen na emotivní a prvoplánovou linii líbivosti a naprosto jim unikají i další rozměry obrázků, které mohou být pro výtvarníka mnohem podstatnější. Jelikož si jsou sami svého nedostatečného vzdělání v této oblasti vědomi, kamuflují ho často přehnanou kritikou mnohdy zcela banálních a ve svém celku okrajových chybiček. Vůbec se tímto nebráním, pokud si to některá z mých obálek zaslouží, jejímu naprostému veřejnému strhání. Očekával bych ale trochu fundovanější přístup. Stejně, jako kritik vyžaduje profesionalitu od výtvarníka, výtvarník má právo požadovat to samé od něj. Nemuselo by být až tak náročné si přečíst několik odbornějších publikací z dějin a estetiky výtvarného umění. Za posledních deset let jsem se však nesetkal, kromě několika projevených emocí, s jedinou recenzí, která by se pokusila zamyslet nad obrázkem knihy trochu hlouběji a pokusila se pochopit i další jeho možné roviny. Přestože cover art doslovně znamená pokrývací umění, neznamená to ještě, že je tak ploché a banální, jak se může na první pohled jevit. Nikde není stanoveno, že obrázek na obalu knihy musí otrocky popisovat konkrétní scénku z příběhu. Existují i takové přístupy, které známe z literatury, jako je metafora, alegorie, paralela, symbolika a další, a které často mohou daleko pregnantněji vyjadřovat magickou podstatu světa fantasy či scifi. To by však už bylo na jinou mnohem odbornější úvahu.
Potěšilo by mě, pokud se mi podařilo alespoň nepatrně přispět k rozfoukávání neprostupné a leptající mlhy, ve které se nám domácí SF kotlina stále beznadějně dusí.
Autor je známý ilustrátor knih a má u nás svou galerii.
Koment
Zajímavý článek, doufám, že slova o přechodu od kvantity ke kvalitě jsou pravdivá. Jako autorovi i čtenáři by se mi líbilo mít obálky vztahující se k příběhu – ani ne tak fakticky, jako spíše atmosférou a pojetím. Knihy jsou tak drahé, že plus dalších patnáct Kč za kvalitní obálku by mě neodradilo – samozřejmě jen u těch, které si chci koupit.
můj názor
Musím přiznat, že článek od Krásného je skvělý. Osobně obálky knih nepovažuji na knize za to nejdůležitější. Současný trend amerických obálek, který razí Classis nebo i Poutník mi moc nevyhovuje. Nemůžu si pomoc, ale i tyto kvalitní ilustrace od renomovaných ilustrátorů degradují tyto knihy na pouhé Fantasy či Scifi. Dělají z celého tohoto žánru sektářskou literaturu. Čtenář v knihkupectví se už podle obálky rozhodne, jestli si knihu koupí. A protože proti fantastice je stále dost neopodstatněné averze, tak jen pro krásnou barevnou obálku s kosmickou přestřelkou či blýskavým drakem a ještě se zlatavým písmem si už knihu nekoupí, i kdyby dostala nobelovku za literaturu. Více by mi vyhovovala obálka jen se stylově pěkným písmem a malou, nekřiklavou kresbou. A to vše na jednobarevném podkladě. Když by nakladatel chtěl mít krásné, propracované ilustrace, tak ať je umístí do textu. To je asi vše.
Češi čechům
Ideální by asi bylo, kdyby pro zahraniční knihy sháněli vydavatelé originální cover arty a čestí malíři by se tak mohli plně věnovat českým spisovatelům. Problémy s tím spojené si samozřejmě uvědomuji. Následně by sice asi stoupla cena českých knih, ale vzhledem k tomu, že nyní jsou přeci jen o dost levnější než zahraniční, příliš by se toho zas nestalo. Navíc takové vydavatelství Straky na vrbě dokáže držet cenu románu oblíbeného českého spisovatele s českým cover artem zjevně na zakázku pod 150 korun, což je naprosto skvělé (mám na mysli konkrétně Šílený les Vladimíra Šlechty s cover artem právě Jana P. Krásného).
Jsem rád, že se k věci začali vyjadřovat lidé “od fochu”. Pro tento účel jsem si kdysi “rejpnul”, jenom doufám, že to není poslední vyjádření ze strany malířů.S.
Ilustrace
Nahodou jsem se dostala k Patrikove clanku a neda mi, abych take nereagovala, coby “svatecni” ilustratorka sci-fi. Presne to, co popisuje Patrik je totiz duvodem, proc jsem s tim pred tremi lety
prastila a nechala se zamestnat jako grafik. Abych pokracovala, musela bych mit nejen bozskou trpelivost, sebekazen (predstavte si, ze travite denne dvanact i vice hodin skrceni nad pracovnim stolem a soustredene smudlate neco malym steteckem, nesmite to zkazit a to same i o vsech vikendech, prestoze vas spousta kamaradu zve na skvele akce. To vse za mene, nez kolik bere delnik s lopatou na ulici 😮 To umlati i cloveka, ktery malovani a sci-fi nebo fantasy opravdu miluje.) … ale zaroven byste museli mit i patrona, ktery by vas zivil. Je to vlastne idealni prace pro mnicha zavreneho v klastere :-)))) Je jen velmi malo lidi, kteri to opravdu zvladaji za cenu neustale driny, tak aby stihli uzivit sebe a sve rodiny a ti maji muj obdiv.
Ja na tohle silu nemam. Znam dost lidi, kteri maluji na slusne urovni, ale vykaslali se na to a sli delat do reklamnich agentur a kreativnich studii. Nekteri odlozili stetce nadobro a nekteri se malovani venuji uz jen jako konicku a obcas z nich nejaky ten obrazek vypadne. (coz je trochu muj pripad).
Je opravdu o necem jinem sednout si tu a tam o vikendu v klidu k olejomalbe a namalovat opravdu dobry a propracovany obraz, kdyz na nej mate cas a namet je vam vlastni, nez se dohadovat s nakladatelem, autorem a deseti dalsimi lidmi, co tam vlastne ma byt – nakonec vyplodit smysluplny kompromis, ktery bude vypadat k svetu a namalovat to vse v terminu -tj. vcera bylo pozde. Kdyz ted vynecham penize … jde mi o uctu k lidske praci. Jak rekl Patrik, spravedlive ohodnoceni kvality prace, da malirum spravnou motivaci byt lepsi a hlavne pokracovat. Cim lepsi, tim vetsi cena.
Pár nesouvislých poznámek
Měl bych několik připomínek, i když já s knižními obálkami vpodstatě pořád ještě začínám. To co tady psal BoboKing mi mluví z duše. Jenže zkuste přijít za nějakým vydavatelem s obálkou, na které není realisticky namalovaná scéna z knížky: shovívavě se usměje a řekne “víš, tohle ti nikdo nevydá. To se nemá šanci prodat, lidi chtějí Roya, Valleja, a věci tohohle stylu. Tohle je jakési umění, od toho ruce pryč.” Pokud zkoušíte argumentovat slavnými jmény, která se ještě přece jen pohybují v rámci žánru, jako Williams nebo McKean, trochu znejistí, protože o nich v životě neslyšeli, a potom se dozvíte něco v tom smyslu, že teda asi ten západní trh je tak velký, že se tam uchytí i tohle menšinové “umění”, ale jsou skálopevně přesvědčeni, že u nás to prostě nejde. Takže abych to uzavřel, scifi a fantasy literatura je skutečně ghettem sama pro sebe, ale tohle ghetto vytvářejí a udržují lidé, kteří se v té oblasti pohybují. To ghetto je udržované zevnitř.
Trochu jsem ted nakoukl do zákulisí českého comicsu, kde je jednou z těchto postav paradoxně Ondřej Neff, kterého všichni uznávají jako odborníka na českou comicsovou scénu, a kterého si tím pádem zvou na zahajování comicsových akcí a výstav, a který při té příležitosti barvitě popisuje jak u nás nejsou žádní dobří výtvarníci a jak nejdou comicsy vydávat. Ty kvalitní věci, co u nás v poslední době vyšly (Maus, Padoucnice, Trondheim, Mister fruit od De Crécyho) vydal vždycky někdo, kdo přišel zvenku a nikdo do něj nehučel, že to prostě vydat nejde.
Pardon, tohle už Bylo možná trochu off topic. Abych se vrátil k obálkám: souhlasím s Janou že kvalitně se to dá dělat tehdy, pokud na tom není člověk finančně závislý. Jinak se jedná vždycky do jisté míry o kompromis. Jinak souhlasím s Patrikem, že u nás dobří výtvarníci jsou: nedávno jsem poznal jednoho malíře z Prahy, který keslí pro němce a američany, česká scéna je mu ukradená, tady ho nikdo nezná a kreslí tak, že jsem si říkal “ty vole, o co já se tady vlastně snažím.” Je mu kolem dvaceti let…
Re: Pár nesouvislých poznámek
Nejsem ilustrátor, takže jsem jistě trochu mimo, ale mám taky pár poznámek:
1) nevadí mi, když jsou obálky jiné než realistické. Vadí mi však realistické obálky o něčem úplně jiném, než o čem kniha je. To se pravda stává zřejmě víc u obálek převzatých.
2) Těší mě, že se zvolna ustupuje od obálek “pro chlapy”. Obzvlášť fantasy čte i spousta (a možná i většina) dívek, a všechny ty polonahé amazonky mě už vcelku nudily.
3) Vydržte, naši výtvarníci! Vaše obálky jsou často daleko zajímavější, mají lepší atmosféru než ty cizí! Díky za vaši sisyfovskou práci.
Obávám se, že nemohu tak docela souhlasit. Na to, jak jsme malá země, je tu – podle mého názoru – obrovský knižní boom, na jaký se bude ještě desítky let vzpomínat, až pomine. Možná o tom zkusím vyplodit něco do Ramaxu, abych to podepřel čísly, ale nevím, nějak nemám kdy. Každopádně se mi po rozhovorech s ostatními nakladateli zdá, že už se poněkud smráká…
Využití českých výtvarníků má svá pro a proti. Pro je, že budete mít obrázek, který “bude mít duši” a bude přímo ke knize. Navíc podpoříte růst české scény. Proti je ovšem taky: Od zápaďáků si můžete z katalogů již hotových děl vybrat přesně to, co chcete. Nekupujete zajíce v pytli, víte předem, čeho se vám dostane. Navíc má většina západních kreslířů zpropadený komerční talent – umějí kreslit tak, aby to bylo nejen hezké, ale i přitažlivé pro kupce, aby se jim to dostalo pod kůži. Mám zkušenost, že Češi tohle zkrátka umějí méně. Mají víc “umělecké” nároky na své obrázky. Je to smutné, ale většinou poznáte, zda to na obálce je od Čecha nebo od cizince. Domnívám se, že bojovat se s tím dá jen vytvořením funkčního trhu s obrázky u nás…
S cenou je to rovněž problém. Západní nakladatelství možná platí kreslíře v dolarech stejně jako my v korunách, jenže se vsadím, že na knize vydělají vyšší sumu dolarů než se u nás vydělá korun. Takže není moc z čeho poskytovat a zvyšovat. Krom toho chtějí agentury za Zápaďáky sumy, které jsou sice pořád ještě vyšší, než kolik se většinou platí českým výtvarníkům, ale už jen maličko… Výsledkem je fakt tvrdá konkurence, která ničí náš trh s obálkami…
Aby bylo jasno, nepíši to proto, abych někoho konkrétního kritizoval nebo si dělal zlou krev. Osobně jsem zvolil cestu snahy rozvinout náš domácí trh tím, že ho budu podporovat. Mám radši obrázky “s duší” byť třeba ne vždy motivují zákazníka ke koupi knížky. Ale vícekrát jsem se o tom bavil s ostatními nakladateli a tak znám (a chápu) i jejich úhel pohledu.
Každá mince má dvě strany…
Michael
Tak trochu zkušeností z nakladatelství
Vážení, tak si přidám taky něco. A to z pohledu nakladatele. I když mám jen relativně malé nakladatelství, znám se s řadou dalších lidí, kteří mají o poznání větší a i speciálky.
1. Trh v ČR nikdy nezačal fungovat na principu západního kapitalismu. Distribuce jsou vydírány velkými nakladateli, kterým musí jít na ruku – platí za to ti malí, kteří třeba dělají knihy s láskou a precizně, protože na těch se zase povozí distribuce. Např. běžně přijdete o 10% z nákladu (“ztratí se”) a nikdo s vámi o tom nebude diskutovat. Tiskárna totéž – nakladatelský kolos dluží tiskárnám miliony a dá jim prostě nůž na krk. A tiskne za polovinu než malý nakladatel. Malý nakladatel musí platit zálohy, aby si utrhl o 3% lepší cenu a kniha mu je několikrát klidně o měsíc odkládána, protože gigant si dodá 20 knih, které jdou před tu vaší.
2. Chudé obyvatelstvo a kradení děl ve velkém = V USA vydám 1.000.000 knih a mých 10% mi dostačuje na co chci. V ČR stejného titulu vydám 1 – 2.000ks a málokdy revydávám. 10% mi stačí sotva na pokrytí nákladů kolem vedení společnosti. Zchudlá populace nemá na knihy peníze, a tak jsou jich torrenty plné, což má další děsivý dopad na prodejnost.
3. Problém “pánů umělců” – i když sám mám knihy plně ilustrované, je to PEKLO! Oni totiž páni umělci jsou tak nespolehliví, že jsem jich měl na začátku smluvených 10 a s 8 jsem musel rozvázat kontakt. Myslím, že kdyby jste viděli jejich unikátní emaily, kdy se vám snaží najednou v polovině díla zdvojnásobit cenu nebo se vymlouvají, že jsou momentálně nemocní, a pak je vidíte se poflakovat v kavárnách nebo na koncertech, a to vám pak ještě nadávají do kurev a do sviní (doslova) ….. ano, umělci jsou VELMI specifický druh lidí. Já s nimi tedy vyjít dvakrát nedokáži, protože potřebuji termíny, jistoty a dodržování smluv.
4. Výchova v uměleckých školách – tohle je kapitola sama o sobě! Všechna děcka z uměleckých škol, kteří talent mají, jsou naočkované tímto: “Jsi někdo, nedělej pod cenou!” Takže nedělají nic! Je tu KVANTA lidí, kteří umí opravdu krásné věci. A? Sedí v kanclu a mlátí doklady do účetního software. Škola je nepřipraví na nic! Na to jak se prezentovat, na to, že všichni mistři umělci začínali na ulicích, že malovali za jídlo, atd. NE. “Jste někdo děti!” Takže s tímto se jejich kariéra uzavírá, protože samozřejmě na ně nejsou peníze jak by bylo třeba, oni se neumějí sami prosadit, očekávají od nakladatele, že za nimi ještě bude dolézat a prosit je a to se nezlobte – knihy mohou být i bez jejich snahy. Umělec je stejný “řemeslník” jako kdokoliv jiný. Všichni máme “své dny”, všichni máme návaly profesních krizí, jen u nich se na to musí brát ohledy. Až se páni umělci začnou chovat jako mají = vytvoří artikl, nabídnu a možná prodám a možná se najím, tak začne vše fungovat jak má. Sám jsem do prezentace jednoho umělce vložil rok práce, desítky tisíc a nakonec jsem se dozvěděl, že jsem kapitalistická kurva a pán umělec si (již s jménem) šel vydělávat jinam. A takto již zneuctil další 2 nakladatele. A očekáváte od nás pak, že jim budeme dělat nějaké výjimky?
Takže – stejným metrem měřme! Malý nakladatel, kterému jde o kvalitu v této zemi NIKDY “umělce” nezaplatí. Velký nakladatel si převezme obálku z původní sazby a zaplatí přístupný autorák nebo se domluví s někým v zahraničí, kde má jistotu profesionálního přístupu od umělců (vlastní zkušenosti). Češi jsou opravdu co do chování unikum. – Z knih je v této zchudlé zemi co do výdělku tak málo, že není koho ještě více zaplatit. Za autorák dám 1.000USD a to = kniha. Pokud si někdo myslí, že mu budu za obálku dávat stejné peníze …. poradím Vám totéž co lékařům = zkuste to nejdříve v tom zahraničí a pak se budeme bavit, ano? On má každý plnou pusu o tom, jak se v zahraničí vydělávají prachy, ale 95% z nich se bleskově do Čech vrací, protože to tam s českou “pracovitostí” a náturo prostě neustojí. To taky o něčem vypovídá.
Totéž k pohledu na ilustrátory jako mrtvý druh od někoho, kdo s nimi musí vejít do křížku!
Ilustrátor
Já se živím kreslením ilustrací a dá se uživit. S výtvarníky co studovali kresbu se setkávám a nedá se s nimi mluvit. Koukají se na své okolí, jako na bandu blbců, co je nechápou a vlastně je připravují o slávu. Je to někdy úžasné.
Zakázek není moc. Musí se o ně bojovat a hlavně dodržovat termíny a malovat, co po Vás chtějí. Je to, jako by jste si kupovali pračku a taky chcete mít výrobek podle svých představ.
Mrkněte na mou galerii.
http://www.frasko.net/
Jsem rád, že se vyjádřil k otázce někdo, jako pan Jan Patrik Krásný. Vaše obálky jsou perfektní. Docela je sleduji.