anglický vládce horroru a perverze
“Vidím budoucnost světového horroru – jmenuje se Clive Barker”: to řekl Velmistr horroru Stephen King o tomto autorovi. Anglický spisovatel C. Barker patří bezesporu mezi nejžádanější horrorové autory na světě. Už od dětství miloval hrůzostrašné příběhy a rád je svým kamarádům po večerech u táboráků vyprávěl. Narodil se v Penny Line blízko Liverpoolu v roce 1952. Studoval na Liverpool University anglickou literaturu a filozofii. Tady také natočil se svými spolužáky amatérské filmy “Salome” podle povídky O.Wilda a “Forbidden” na faustovské téma. Ve věku 21 let se přestěhoval do Londýna, kde založil divadelní společnost. Její repertoár se skládal z her napsaných samotným C. Barkerem, který je také režíroval a většinou v nich osobně hrál. Uveďme třeba “The History of the Devil” , “Frankenstein in love”, “Subtle bodies”, “The Secret live of Cartoons” nebo hru o jeho oblíbeném španělské malíři Goyovi, nazvanou “Colossus”. Později byly souborně vydány v knize “Pandemonium”. Tyto hry obsahovaly dost fantastických, erotických či hororových prvků a v budoucnu se staly základem jeho literární tvorby.
Fantastická obrazotvornost, které byla základním prvkem v jeho divadelních hrách, byla poprvé literárně využita v jeho povídkách, které vydal na začátku osmdesátých let. Šlo o jeho první knihy z třídílného cyklu “The Books of Blood” (1984). V samotné Velké Británii měli tyto povídkové knihy malou odezvu, a až publikování v USA a vydání jeho prvního románu “Damnation Game” (1985), udělalo z Clive Barkera oblíbeného autora mezi čtenáři i literárními kritiky. Po tomto úspěchu následovaly v Británii další tři díly z jeho cyklu “The Books of Blood, volumes 4-6” (1986), které byly ve Spojených Státech vydány pod názvy “The Inhuman Condition”, “In the Flesh” a “Cabal”. Od této doby se začaly jeho knihy také vydávat v jiných zemích. Do současnosti byly přeloženy do více než 10 jazyků.
Poté, co byly dvě jeho povídky zfilmovány – “Rawhead Rex” (1987) a “Transmutations” (1985) , které on považoval za velmi nezdařilé, se Barker v roce 1987 rozhodl natočit svůj vlastní film. Výsledkem se stal snímek “Hellraiser” (GB,1987), který natočil podle své vlastní povídky “The Hellbound Heart”. Film měl mezi diváky obrovský úspěch a je dnes považován kultovní dílo filmového horroru. Pro jeho oblibu byly natočeny další díly – “Hellraiser 2: Hellbound” (GB,1988) a “Hellraiser 3: Hell on Earth” (US,1992). Ty ale už nerežíroval. Následně režíroval film “Nightbreed” (GB,1990) na námět jeho knihy “Cabal”, podle kterého začalo nakladatelství Marvel vydávat comicsovou verzi. Barker také napsal původní scénář k filmu “Candyman” (US,1992) a jeho pokračování “Candyman: Farewell to the Flesh” (US,1995).
Po vydání jeho románů “Weaveworld” (1987) a “The Great and Secret Show” (1989), se na trhu objevily další publikace spojené s jeho jménem. Šlo třeba např. o comicsovou sérii “Taping the Vein” , nebo velkou obrazovou publikaci jeho ilustrací “Clive Barker: Illustrator”. Poté následovaly další sérii comicsů jako “The Harrowers”, “Barkerverse”, či “Razorline”.
V roce 1991 vydal román “Imajica” , po kterém následovala novela pro dospělé, ale i děti, “The Thief of Always” (1992). Také dokončil volné pokračování románu “The Great and Secret Show” vydané pod názvem “Everville” (1994). A co se týče filmu, natočil v roce 1996 podle své povídky “The Last Illusions” (1986) film “The Lord of Illusions”. V tomtéž roce vydal další román “Sacrament” (1996), první knihu svých her “Incarnations” a také byl také natočen už čtvrtý díl filmového cyklu “Hellraiser IV: Bloodline” (US,1996), který je považován za obrovský propadák. Pro svou permanentní práci ve filmu se Barker nakonec odstěhoval z Londýny do Hollywoodu v Americe. Tam si v New Yorku mimo jiné založil svoji vlastní galerii, ve které uspořádal svoji první výstavu obrazů a grafik. V roce 1996 vydal druhou knihu her “Forms of Heaven”. O tom , že každá rodina má své temné tajemství napsal v románu “Galilee” (1998). A jeho zatím poslední knihou je sbírka příběhů pod názvem “The Essential Clive Barker” (1999).
