Klasika, která na Fantasy Planet chyběla.
“Tyto legendy si psi vyprávějí u večerních ohňů, když vane severák. To se vždy rodina shromáždí u kamenného krbu a štěňata tiše sedí, a když vyprávění skončí, zvědavě se ptají. “Co je to Člověk?” vyzvídají. Nebo: “Co je to Město?” či snad :”Co je to Válka?”
Tak začíná kniha amerického spisovatele Clifforda Simaka, kterou nejen já považuji za jeho vrcholné dílo. Je to povídkový román, něco jako Bradburyho Marťanská kronika. Jde o soubor osmy příběhů a epilog, které si jako historcké legendy a pověsti vyprávějí a analyzují psi. Jenže nevěří že by někdy něco tak strašného jako člověk mohlo existovat.
Simak ve svém příběhu nevidí budoucnost lidí nadějně. Člověk nemá možnost dosáhnou nějaké vytouženého cíle, protože vždy skončí u jednoho, u luku a šípu, předehry k atomové bombě. Pořád se snažíme něco předběhnout nebo něčemu utéct, ale nikdo neví čemu, nebo komu.
Samotný příběh popisuje život členů rodiny Webstrů, kteří svými činy ovlivňují další kroky lidí. Příběhem prochází jako kronikář Webstrů alias lidstva samotného, robot Jenkins, který slouží v domě Webstrů. Lidem se podaří vyřešit energetický problém řízenou štepnou reakcí, která je věčná a bezpečná. Problém výživy vyřeší hydroponika, které může pomalu zadarmo vytvářet nekonečné množství jídla. Tím se naruší struktura lidské společnosti, která najednou ztratí potřebu sounáležitosti. Klasické zemědělství je už nepotřebné a najednou je na Zemi strašně mnoho volné a bezcenné půdy. Lidé začnou opouštět města a žít na svých vlastních pozemcích. Lidé mají více času na výzkum a objevy a začnou se zabývat ovládnutím meziplanetárních letů. Právě díky jednomu z Webstrů se to nakonec podaří. Jiný zase se stane skvělým odborníkem na marťany a jejich fyziologii. Ale trpí aerofobií, kterou způsobí smrt největšímu marťanskému mysliteli, který je krok od objevení nejdokonalejší filozofie na světě. Mohla by přinést lidstvu skok dopředu o tisíce let. Ale ta kvůli Webstrům je ztracená. A právě že lidé ztrácí touhu a sílu k dalšímu pokroku, jiný Webstr začne upravovat dovednosti psů, kteří by měli převzít otěže dalšího vývoje na Zemi. A celá anabázi lidstva ukončí objev cíle všech lidí, objev RÁJE. Ten se nachází na Jupiteru v tělech skokanů. A lidé končí. Proč žít dál jako člověk, když stačí odejít na jupiterský Ráj. A tak na Zemi zůstavá jen pár málo lidí a roboti, kteří zdivočeli, protože ztratily své pány a tím i poslání. Světem vládnou psi, kteří naslouchají skřítkům, tvorům z jiných paralelních světů, o kterých ví, že existují. Jejich kroky řídí Jenkins, který se je snaží uchránit od starých lidských zvyků. Ale dokud tu budou i jen několik lidi, není možné změnit vývoj jiným směrem než je zabíjení, ta nejsilnější vlastnost člověk, která ho žene do záhuby. A tak všechny zbytky lidí pošle do paralelního světa, aby psi na Zemi mohly pokračovat ve vývoji.
Město je velmi humánní příběh, kterému možná škodí nálepka sci-fi. Je to více než obyčejné sci-fi. Jde o o příběh, který přes všechno nedává lidem šanci, protože člověk má v sobě brutalitu a bezcitnost geneticky zakódovanou, což si nechceme či nemůžeme přiznat. To nezmění ani tisíce let převýchovy. Kniha je vrcholem světové sci-fi a všichni, kteří ji nečetli, napoznali literární dokonalost. Její český překlad je perfektní. Jedinou chybou v jeho českém vydaní je obálka jejíž smysl jsem nikdy nepochopil.
Naprostý souhlas!
Ano, tato kniha je totální špička… Souhlasím s hodnocením! Přidávám k této knize ikonku FP TIP!
Jedna z mála
Co mám k této knize říct? Bóóóžííííí!
Pár detailů
Ta fóbie není aero- ale agora-fobie neboli strach z otevřených prostranství.
A úplně mi v popisu děje chybí mravenci! Stěžejní a oblíbení 🙂
Ještě by možná chtělo zmínit, že existuje ve dvou vydáních, které se liší jednak názvem (Když ještě žili lidé x Město) jednak nepřítomností poslední kapitoly ve starší verzi,která IMHO celou knížku jedině kazí.
David
no nevím, hodně myšlenek v této knize mi připadá zcestných, taky se mi nelíbilo, jak autor předkládá svoji pravdu, aniž by čtenářovi dal šanci na vlastní myšlení, nevím, zas tak skvělé to zkrátka není