Nová kniha od Poutníků s pohledným obrázkem Larryho Elmora na přebalu (a s poněkud scestnou upoutávkou na zadní straně) přináší znamenitý příběh (nikoliv tedy povídkovou sbírku, jak bylo inzerováno) o pohledných, leč nebezpečných dívkách, zrozených z dračích vajec.
Příběh sám má dvě dějové roviny, jednu v současnosti, kde přijde dívka za slepým historikem – odborníkem na draky a shání na dané téma informace, a druhou (hlavní) v autorově oblíbené době vikingů a rozmáhajícího se křesťanství.
Hlavní dějová linie se rozvíjí na dvou místech, na Islandu a na hranicích Pyrenejského poloostrova. Vedle “dračích panenek” zde nemalou roli hrají skřeti, saracéni, pověry, křesťanská nesnášenlivost a hlavně vnitřní konflikt postav, v němž se sváří láska ke svůdným ďáblovým dcerám s nenávistí k jejich “nežádoucím” vlastnostem (líhnou se dospělé z dračích vajec, plivají oheň, jsou nepřirozeně krásné, rychle se jim hojí zranění a jejich povahové vlastnosti až příliš negativně reflektují na podněty z jejich okolí). Zrození těchto dívek je také dosti komplikované – dračice pozře těhotnou ženu a po blíže nespecifikovaném biologickém procesu se plod sežrané vylíhne (již dospělý) z vejce, přičemž si zachovává některé znaky původních rodičů kombinované s vlastnostmi draků.
Mužští hrdinové hlavního příběhu jsou většinou různě postiženi stykem s těmito ženami, samotné dračí panenky jsou značně rozporuplné postavy, v řadě případů se stávají obětí okolností, někdy si tragicky uvědomují svou specifičnost, jindy svých vlastností využívají do krajnosti.
Vedlejší dějová linie (současná) ve finále odhaluje dračí panenky jako ideální zdroj “náhradních dílů” pro transplantace (neboť štěp se vždycky ujme)….
Po literární stránce je Mosteckého kniha velmi dobrým dílem, prozrazuje znamenitou znalost prostředí a reálií ranného středověku, výňatky z legend uvozující kapitoly jsou pečlivě vybírány, prostředí odkazuje na Zlomený meč a Válku bohů Paula Andersona, resp. na Zrzavého Orma Folke Bengtsona.
Bohužel na několika málo místech poněkud zaspal korektor a vloudily se drobné chybičky (jde ale opravdu jen o pár drobných překlepů).
Přes uvedené drobné nedostatky mohu Ďáblovy dcery vřele doporučit nejen zájemcům o drsný ranný středověk, ale všem vyznavačům fantasy a historických příběhů.
Není to špatná kniha, ale autor se stejně nevyvaroval určitých nepřesností. Přesto stojí za přečtení.
Vše vždy jen kvůli ženě!
Po velice dobré Vlčím věku je tu znovu pan Mostecký, tentokrát s několika povídkami volně spojenými do jednoho příběhu. Hlavním námětem celé knihy jsou dívky zrozené poněkud nečekaným způsobem, tedy z dračího vejce. Jedná se tu o tři povídky, z nichž ta první je spojujícím článkem mezi nimi.
Mladá Čínská dívka vyhledá Karna, slepého znalce vikingské historie, aby jí pomohl nalézt druhou polovinu středověkého textu pojednávajícího o zabití dračice španělským šlechticem donem Aristem. V příběhu je zmíněn i seveřan Koro (viking). Právě on je důvodem Číňančiny prosby.
Karn ho zná pod jménem Brian. Zde se začíná odvíjet druhý příběh z Brianova dětství. Žena jeho bratra byla unesena a on se spolu s ním vydal na ostrovy skřetů, aby jí získal zpátky. Setkají se tam z „dračí panenkou“ a jeho bratr po tomto střetnutí oslepne. Když se vrátí zpět, Brianův otec zešílí a nechává dračí dívky chytat a mučit. Brian jednu z nich se svým bratrem zachrání, ale ona je nakonec příčinou sebevraždy jeho bratra a samotného Briana zaváže přísahou, že ostatní „panenky“ ušetří trápení tím, že je zabije.
Karn získá zbytek textu. Don Jimeno v něm vychovává dívku z vejce, ale nakonec její kráse podlehne. V důsledku tohoto „hříchu“ umírá. Naštěstí to ona přežije.
Postupně vychází najevo, že mladá Číňanka je zřejmě také uprchlou „dračí panenkou“. Její vláda ji chce zpět zejména pro skvělé transplantační schopnosti jejich orgánů a údů. Ona ale prchá s Karnem.
Pan Mostecký nás v knize zavádí do několika světů. Ať už se jedná o středověké Španělsko zmítající se mezi křesťanstvím a islámem. (Ten se ukazuje jako mnohem tolerantnější.) Nebo o autorův nejsilnější trumf – vikingskou ságu, případně o kousky příběhu ze současnosti. Přitom se ukazuje, jak je pan Mostecký dobrý vypravěč. Obzvláště část věnovaná Brianovu prvnímu setkání s „dračí panenkou“ ve stylu temné vikingské fantasy, jakou znám z Vlčího světa, je skvěle napsaná. Pokládám jí za nejlepší z celé knihy. Dýchá z ní drsnost a krutost severského světa a také jakási osudovost spojená s chmurným koncem. Přesto, že mě nechal chvíli doufat, že by Brian mohl žít šťastně, nakonec ho krutě odsoudil. Tím, jak krvavé na sebe vzal poslání, stal se z něj vyvrženec zmítaný pochybnostmi o sobě samém.
V povídce o donu Aristovi se hodně projevuje náboženství – křesťanství i islám. Aristo je ve své podstatě také tragickým hrdinou. Dračici zabil pro pomstu, ale hnalo ho i něco víc. Naděje, že po své milované ženě získá alespoň dítě. Ale i tady je zklamán a sám zklame. To Arcibella je naivní a snaží se své podstaty zbavit pomocí křesťanské církve, jen těžce se vyvolává se svou odlišností ve světě nenávisti a tmářství. Naštěstí se jí podaří přežít a nakonec najít své místo na světě.
Příběh dívky Bo An se odehrává v současnosti. Pomalu a těžce se snaží dopátrat pravdy o sobě a svém původu. V tom jí pomáhají staré rukopisy a příběhy stejně tak jako slepec Karn. Je to spíše než fantasy akční thriller kombinovaný s detektivkou. Ovšem tím, jak je rozkouskovaný ztrácí na napětí. Přesto není vůbec špatně napsaný.
Povídky založené na originálním nápadu, že by se po spolknutí těhotné ženy či březího zvířete mohl z dračice zrodit jakýsi mutant obou druhů jsou originální. Tu „vikingskou“ pokládám dokonce za výbornou. Obě druhé jí docela zdárně sekundují. Děj celé knihy je ale, alespoň podle mě, rozkouskován na příliš mnoho částí. Vyznění zejména povídky ze starého Španělska se rozdělením do dvou dílů trochu ztrácí. Kdyby byla prezentována v jednom celku, zachoval by se její styl poněkud se lišící jak od Brianova tak i od současného příběhu Bo An.
Redakční práce Nakladatelství je na obvyklé úrovni, tedy velice dobrá. V textu nebylo mnoho chyb. Obálka Larryho Elmora je také velice líbivá. Je dobře vybrána, docela se hodí k příběhu.
(Hodnocení 6/10)