Pád do temnoty – Svět ve válce I. – Harry Turtledove

“Vše začalo smrtí Barijského vévody Alarda, všichni jsme ve Forthwegu a myslím, že i všechny sousedící a blízké země kontinentu Derlavai odhadovali co se stane. Bari bylo součástí ještě před šestiletou válkou součástí Algarve (Jak jsem se už stihl ve škole naučit, která se odehrála generaci předtím, než jsem se narodil) Ale to není podstatné, podstatné jsou události, které záhy nastaly…”

“Eh, moc mluvím jmenuji se Ealstan, pokud mě ještě neznáš, žiji s rodinou v Gromheortu, které je součástí Forthwegu, nebo tedy alespoň bylo, ale to předbíhám, to o čem chci vyprávět.”

“Možná to někdo předpokládal, ale to je teď už jedno. Vojsko Algarvského krále Mezetia anektovalo Bari po smrti vévody Alarda. Bari bylo prý součásti Algarve, proto po smrti vévody automaticky přechází pod ně, tedy alespoň to tak tvrdili. Některé zprávy byly, ale takové, že obyvatelé Bari po příchodu algarvských vojsk Algarvany vítali.”
“Jakmile Algarve (království, které bylo poraženo v šestileté válce) učinilo takový válečný akt, byla svolána válečná porada bývalých spojenců proti Algarve, tedy Valmiery, Lagoasu, Forthwegu, Jelgavy a ostatních menších národů. Valmiera, Jelgava a Forthweg vyhlásili záhy Algarve válku a hned otevřeli tři fronty na západě, východě a jihu. Všechna království se radovala, že zničí Algarve, jako za šestileté války…”
“Opak byl však pravdou, jak mi později vyprávěl můj bratr, který narukoval do Forthwegské armády a střetl se s Algarvany, kteří je hned v první bitvě porazili. Bylo to prý díky jejich nové bojové taktice, kde využívali obrovských behemothů (něco jako slon křížený s hrochem) a draků, díky kterým na ně házeli dračí vejce (něco jako bomby). Forthwegská armáda se obrátila na útěk, bohužel šílený král Swemmel panovník Ukerlantu na naši zemi zaútočil ze západu, takže si naši zemi nakonec rozdělili dvě mocnosti mezi sebe, tak jak tomu bylo před šestiletou válkou. Náš milovaný král Penda naštěstí utekl do exilu do Yaniny. Mnoho našich vojáků skončilo v zajateckých táborech a mezi nimi i můj bratr…”
“Algarve, které stále prohlašovalo, že vede obranou válku, jinak by je spojenci prý zničili, zaútočilo na Sibiu ( malé ostrovní království) a díky lsti ho dobylo hned první noci. To se však nelíbilo Lagoasu, který zůstával neutrální a vyhlásil taktéž Algarve válku.”
“V té době na západě při hranicích s Ukerlantem království Zuwayza (Slyšel jsem, že tam je takové teplo, že tam chodí nazí.) obdrželo ultimátům, aby se vzdalo Ukerlantu. Zuwayza odmítla, a tak se celý kontinent Derlavai dostal do smrtícího konfliktu války, který zná jen vítěze a poražené (myslím tím i ti mrtvé)”

A obě největší mocnosti Algarve a Ukerlant začali hlady pošilhávat jedna po druhé….

Pokud vás těch vyjmenování těchto jmen osob, států zmátlo, přečtěte si tuto knížku a budete si myslet, že to je jen menší příprava. Harry Turtledove si libuje v psaní, kde obsazuje mnoho postav, jejich pocity, nálady a osudy. Setkáváme se tedy s osudy vojáku bojujících na všech frontách, s dračími letci, s diplomaty, či jen obyčejnými lidmi a jejich názory na válku, která dopadá na jejich bedra.
Tak se dá říci, že čtenáři jsou po přečtení zhruba sto stran stále mimo a musí hledat – kdo je kdo, v přiloženém slovníčku jmen a hledat v mapce, aby se alespoň trochu zorientovali. Můžeme děkovat, že Harry Turtledove píše rozsáhle příběhy, tak si můžeme na konci knížky, která končí po 600 stranách, alespoň trochu srovnat příběh ve své hlavě. Je otázka, zda to by se to mělo počítat jako plus, či mínus.
Možná někoho při čtení může napadnout, že je to smíchané sci-fi spolu s fantasty, protože zde vojáci nemají bodné zbraně, jak je u běžné fantasty zvykem, ale paprskové zbraně (něco jako ve Star wars), které se dobíjejí pomocí siločar, které vedou po celé zemi nebo díky obětování žovota vojáků v poli. Je k tomu samozřejmě zapotřebí mága. Po Derlavai nejezdí lidé na koních, z důvodů přepravy, ale využívají silovozů, které se nadnášejí nad zemí díky siločárám. To vše platí rovněž i pro lodě. Magie je zde rozdělena na teoretickou a praktickou, s tou teoretickou se při čtení seznámíme blíže, protože Pekka (profesorka teoretického kouzelnictví) začne přicházet na neobvykle věci, které by se stát neměli, tedy alespoň podle daných zákonů podle kterých se řídí. Je tu dalších mnoho věcí, které se odlišují od klasické fantasty literatury, já osobně jsem si to představoval podobně asi jako dnešní vyspělý svět ovlivněný magií a tvory, které se v této knize objevují.
Jinak, až na drobné překlepy (jako obvykle) nemám výhrady, proč bych měl tuto knihu zavrhovat

Děkujeme nakladatelství Classic za poskytnutí recenzního výtisku.