Loď na milión let – Poul Anderson

Tato kniha zčásti kopíruje Strážce času, Andersonovu knihu z roku 1997. V celkem devatenácti povídkách naleznete příběhy o Nesmrtelných.

Ti jsou  zde, mezi námi. Lidé, kteří kolem pětadvacátého roku života přestanou zničehonic stárnout. Jejich vnuci zešediví, umřou a roky mezitím ubíhají beze změn. Nakonec je většina z nich přestane počítat. Navíc se jim zranění hojí ohromnou rychlostí. Do rána se rány zacelí, vyražený zub opět doroste. Nemoci se jim vyhýbají širokým obloukem. Přesto však mohou zemřít na opravdu vážná zranění ( stětí hlavy apod.)
Nesmrtelní nepochází z jediné doby. Rodí se pořád, i když jen pár jedinců za několik století a snaží se hledat jim podobné. Někteří se nakonec setkají, jiní berou svůj život jako kletbu bez partnera, který by zakrátko nezemřel.

Všechny povídky přemýšlí nad problémy způsobené touto dlouhověkostí. Okolí je k nestárnoucímu za nějaký čas nevraživé, některé národy se ho dokonce pokusí upálit jako čarodějnici. Jinde se stane jejich polobohem a stane se vladařem. Většinou jsou však Nesmrtelní nuceni putovat z místa na místo a často měnit svou identitu. V knize se dva takovíto lidé setkají a cestují společně jako kupci. Hýbou se neustále z místa, přičemž pátrají po dalších Nesmrtelných.

Kniha je psána velice hezky, na první pohled postřehnete nadprůměrné IQ autora. První povídka se odehrává v roce 310 před Kristem a další postupně postupují po časové ose až do budoucnosti. Jeden příběh je situován do doby kardinála de Richelieu, druhý do starého Japonska, plného samurajů a šogunů, další pak do Konstantinopole obléhané Turky. Spolu s časem se mění i prostředí, lidská mentalita, historické události i stavební slohy. To vše je zde hezky popsáno a tak si každý v dějepise zběhlejší člověk přijde na své.
Kniha nemá hlavní postavu, ta zde vlastně ani není důležitá. Některé povídky spojují stejní lidé, jiné jsou pak záležitostí jediného Nesmrtelného, nikde dále se už nevyskytujícího.
Nutno dodat, že žádný námět povídky se neopakuje a v každé naleznete něco nového.

Co říci na závěr?
Knize bych osobně dal devět z deseti, protože nemám rád tuto povídkovou formu. Navíc se jedná o tlustší výtisk ( 614 stran!) – ten se drží docela blbě v ruce a navíc se mi zdálo, že Anderson některé věci popisuje až příliš obšírně. Pokud jste četli Strážce času, strhněte si další bod, kniha už se nezdá být tak zábavnou.
Jestliže nemáte s dílem tohoto velikána zkušenosti tak budete nejspíše nadšeni. Loď na milión let je vhodná spíše pro starší čtenáře.