Ano konečně máme druhý díl Martinova cyklu v kupě a můžeme se v něm „rachňat“ blahem při pročítání skoro pětiset stránek.
Pokud jste si ale mysleli, že se tu situace projasní a děj se pohne dopředu, měli jste částečně pravdu. Ale pan Martin je lišák všemi mastmi mazaný a za každou zodpovězenou otázku čtenáři hned podstrčí dvě další.
Král Stannis s pomocí kněžky Melisandry kouzlem zabije svého bratra Renlyho a rázem je část bratrovy armády jeho. Poté ještě díky stejným silám získá hrad Bouřný konec a konečně se může vypravit na hlavní město – Královské přístaviště. Skřet Tyrion velící jeho obraně z toho moc velkou radost nemá. Strhne se obrovská bitva, a i přes Skřetův důmysl a lsti jsou skoro poraženi. V poslední chvíli je zachrání příjezd Tywina Lannistera. Stannis je poražen.
Díky Arye získají Starkové Harennov, ale Theon Greyjoy s Železnými muži překvapivě obsadí Zimohrad. Ten nakonec vyhoří. Naštěstí Bran i Rickon Starové se zachrání v kryptách.
Většina si ale myslí, že byli zabiti.
Chudák Sansa byla oficiálně zapuzena a nemusí si už Joffreye vzít. Její situace se tím ale mnoho nezměnila. A Černí hlídka za Zdí bude čelit záplavě Divokých.
Po první části této knihy, kde měla hlavní slovo hrubá síla, se konečně k mé radosti dostává i na magii a kouzla. Tím, že jsou na světě zase draci, získala na účinnosti. Zejména zrození stínů Melisandrou je originální a děsivé. I část Starků může užít svých schopností a pomocí „vlčích snů“ vidět to, co jejich zlovlci. A to se ani nezmiňuji o Danyeyras a jejich dracích, když zničí Neumírající.
Také Noční hlídce, zatím nejtajemnější části celého příběhu, je tu věnováno o mnoho více místa. I když Martin odkrývá jen pár drobečků, aby čtenáře ještě více navnadil. O statně Hlídka a mnozí její členové jsou ti nejidealističtější postavy celé knihy. Celá Noční hlídka je vlastně založena na ideálech a její hlavní úkol se zřejmě blíží. Jon Sníh má neobyčejně drastický úkol, když aby získal důvěru Divokých, musí zabít muže, kterému se obdivuje, a jehož si váží. (To by mu Martin neměl dělat!)
Musím se samozřejmě zmínit o ohromující bitvě o Královo přístavište, kterou autor rozehrál v této knize. Je tak barvitá a plastická, že je čtenář přímo vtažen do děje. A i když je Joffrey pěkný „zmetek“, nedalo mi to, abych Skřetovi nefandil.
Někde jsem četl , že pan Martin je jedním z mála autorů, jenž se vrací zpátky k „rytířskému románu. Podle mého mínění to není tak úplně pravda. Jeho cyklus má s unylými „rytírnami“ společné snad je hlavní hrdiny-rytíře. Ale ti u Martina nejsou bez bázně a hany, dbající na svou čest víc než na život a pro ženu ochotní nasadit život. Ne, jsou to tvrdí a nelítostní muži, kteří touží po moci. Často se snaží prosadit za každou cenu a jejich ruce jsou zbrozené krví.
Svět Sedmi království je krutý a tvrdý. A jen ti nejtvrdší a nejotrlejší mohou získat vládu či korunu. Není tu nouze o drastické scény. Ať již vyprávění egocentrického Jaimeho Lannistera o šílenostech starého krále nebo činy Bastarda z Hrůzova.
Talpress odvedl svou práci na obvyklé úrovni, čili dobře. V knize je jen pár chybiček a vynechaných písmenek. Překlad paní Březákové je čtivý. Co si tedy více přát? Třetí díl! V Americe už vyšel, takže doufám, že bude brzo i u nás. Ale zřejmě to bude až příští rok.
Obálka je stejná jako na prvním části této knihy, stejně tak i skvělé mapy. Co přibylo, je další mapa tentokrát města Královo přístaviště, zřejmě pro doplnění při čtení bitvy. A pak doplněný soupis rodů na konci knihy. Ten rovněž může pomoci při snazší orientaci v nepřehledné spleti vztahů a osob.
