Nepřipomíná vám titulek něco? “Sbohem a dík za všechny ryby” – to už je docela dobrá nápověda, což? Ano, tématem tohoto článku jest Douglas Adams, slavný to spisovatel, autor nejen jmenovaných ryb, ale také, a to zejména, Stopařova průvodce po Galaxii. Článek o tomto autorovi vám přinášíme v reakci na onu smutnou událost, jež se udála v pátek 11. května tohoto roku. Douglas Adams právě v ten den zemřel.
Zdroj: Doupě, magazín počítačových her
Ve věku pouhopouhých 49 let stihl tohoto plodného imaginativního spisovatele srdeční infarkt. Stalo se to ve městě Santa Barbara ve slunné americké Kalifornii. Jen co se o tom dozvěděli jeho přátelé a spolupracovníci, už byly na světě citáty nejvyššího možného kalibru:
“Douglas byl velkou osobností, kterou bude postrádat nespočet přátel a milióny fanoušků na celém světě.” – Alan Yentob, BBC vedoucí sekce dramatu a zábavy v BBC.
“Je mi z toho nanic. Znal jsem Douglase 25 let. Byl bezpochyby jedním z nejkreativnějších lidí, kteří kdy pracovali na rádiových komediích.”
Jistě, tohle všechno je naprostá pravda. Jenže kdo dnes ví, jak to vlastně všechno začalo, jak se z vrátného a uklízeče stal spisovatel, na jehož díla čekají miliony fanoušků i fanynek?
Nuže, celé to začalo jednoho klasicky deštivého anglického večera, když se v rádiích na stanici BBC poprvé objevila (“obzvučila”?) komediální hra jménem Stopařův průvodce po Galaxii. Okamžitě si získala pozornost obrovské masy posluchačů, kteří si v podstatě “vyžádali” i její knižní, a později také televizní verzi. Satirický fantastický příběh vypráví o cestě mimozemšťana Forda Prefecta a jeho lidského společníka Arthura Denta skrze galaxii po tom, co byla zničena matička Země. Celé jejich podivuhodné dobrodružství se nakonec stočilo v hledání odpovědi na základní otázku všehomíra. A jak zní ona odpověď? No, to vám přeci nemůžu prozradit. Nebo že bych? Hmmm, a opravdu chcete? Opravdu? Dobrá. 42.
“Zajatci seděli v křeslech požitku z poezie – připoutaní. Vogoni rozhodně nepodléhali iluzím, pokud jde o vážnost, jíž se jejich díla obvykle těší. Jejich rané pokusy v tomto oboru byly součástí tupohlavě umíněné snahy, aby byli uznáni za řádně vyvinutou a kultivovanou rasu. Důvodem, proč v tvorbě pokračují i nadále, je už jen čirá schválnost. Studený pot vyvstával na Fordově čele a kanul po elektrodách, připevněných k jeho spánkům. Od elektrod vedly dráty k celé baterii elektronických přístrojů – zesilovačům metaforiky, rytmickým modulátorům, aliteračním rezidulátorům a zlaciňovačům přirovnání – zkonstruovaných k prohloubení prožitku básně a k zachycení i těch nejjemnějších odstínů básníkových myšlenek. Arthur Dent seděl a chvěl se. Netušil sice, co ho čeká, ale věděl jen, že všechno, co se mu až doposud přihodilo, se mu ani trochu nelíbilo, a nepředpokládal, že by se věci nějak výrazně změnily…”
Douglas Adams se narodil roku 1952 v anglickém Cambridge, školní docházku řádně plnil v blízkém Essexu. V ranné dospělosti se však vrátil, aby mohl studovat angličtinu na Cambridgeské univerzitě.
Ve svém životě vystřídal, stejně jako mnoho jiných úspěšných lidí, mnoho zaměstnání. Jak jsem již napsal, byl vrátným, uklízečem, snad údajně i bodyguardem. Jeho hlavní živnost však spočívala v psaní rozhlasových her.
“… Vogon začal číst – krátkou leč nechutnou pasáž z vlastní tvorby. Ó frétná chrochtobuznosti…, zarecitoval. Křeče zmítaly Fordovým tělem – bylo to horší, než čekal. … Tvé mikrutace jsou mi / Do zprudlé žvastopunktsery na plzné včele.
Ááááááááááááhhhhh!
zavyl Ford s hlavou zvrácenou dozadu pod bušícími poryvy bolesti. Ve vedlejším křesle nezřetelně viděl Arthura, jak se střídavě svíjí a ochabuje. Zaťal zuby. Škvrrrk, já zapřísahám Tě, pokračoval nemilosrdný Vogon, svými frůnícími kvrdlovrzy.
Jeho hlas se došplhal k příšerné výšce a vášnivé vřeštivosti. A krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty / nebo Tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to!
Nnnnnnnnnnneeeeeeeeeeeehhhhh!
zařval Ford Prefect a zhroutil se v posledním poryvu křeče, naplno zasažen do spánku elektronicky zesíleným účinkem posledního verše. Zplihl. …”
Knižního vydání (mimo knižního samozřejmě existuje i mnoho dalších – vyjma již zmiňovaného radiového a TV seriálu i nejrůznější zvukové nahrávky a samo sebou také ručníkové vydání…) Stopařova průvodce po galaxii se na celém světě prodalo přes 14 milionů výtisků, z toho několik milionů jen ve Velké Británii. Takový úspěch samozřejmě musel být následován dalšími pokračováními. Po Stopařovi (The Hitchhikers Guide to the Galaxy) tedy přisel Restaurant na konci Vesmíru (The Restaurant at the End od the Universe), po něm Život, vesmír a vůbec (Life, the Universe and Everything), pak Sbohem a dík za všecky ryby (So Long, and Thanks for All the Fish) a docela nakonec to byl román Převážně neškodná (Mostly Harmless). Všechny vyšly i u nás, například u nakladatelství M&G. Co se týká samotného Stopaře, tak ten byl dokonce převeden do zvukového záznamu a jeho natáčení se zúčastnily takové herecké elity jako Marek Eben či Jiří Lábus.
V posledních letech byl Adams zaneprázdněn hlavně přípravami filmového stopaře. Celá jeho armáda příznivců spekulovala, kdo že bude hrát hlavní roli Artura Denta. Padala taková jména jako Rowan Atkinson (Mr. Bean), Jim Carrey (Maska, Blbý a Blbější), Ben Affleck (Armageddon, Zamilovaný Shakespeare, Dogma) a dokonce i Bruce Willis (12 Opic, Smrtonosná past, Poslední skaut). Kdo to však opravdu bude, to se dozvíme teprve tehdy, až se film začne točit. Tedy pokud se vůbec točit začne – je nepochybné, že smrt ideového otce je pro takový projekt ohromnou ranou, ne-li smrtelnou. Zato počítačového zpracování Stopaře by se to doufejme dotknout nemělo (pracují na něm švédská společnost Pan Interactive a britští developeři Digital Village).
“… Arthur bezvládně seděl. A teď, pozemšťané…, předl Vogon (nevěděl, že Ford Prefect je ve skutečnosti z jedné malé planety v okolí Betelgeuze, a kdyby to byl věděl, bylo by mu úplně jedno) vám dám na vybranou! Možnosti jsou jednoduché… Buď zemřít v kosmickém vzduchoprázdnu, nebo…, odmlčel se, aby dosáhl melodramatického účinku. Nebo mi povíte, jak dobrá byla podle vás moje báseň!”
Po ukončení pětisvazkové “trilogie” začínající Stopařem se Adams vrhl na tvorbu nové série románů, jejichž hlavní postavou je soukromý detektiv Dirk Gently, který naprosto odmítá běžné vyšetřovací metody a využívá raději metody založené na kvantové mechanice, hypnóze a dalších “pochybných” teoriích či praktikách. Stačil dokončit dva díly – Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho (Dirk Gentlys Holistic Detective Agency) a Dlouhý temný čas svačiny duše (The Long Dark Teatime of the Soul).
Údajně pracoval i na třetím svazku série. Mezi jeho další díla patří například cestopisná kniha Ještě je můžeme vidět (Last Chance to See), kterou sepsal spolu s Markem Carwardinem.
Aby byly informace o Douglasi Adamsovi pokud možno co nejvíce kompletní, doplním, že se roku 1991 oženil s Jane Belsonovou, s ní měl také o tři roky později dceru Polly.
PS: Vzpomínáte si na page42 časopisu Level?! 🙂
