Kniha od amerického spisovatele P. K. Dicka patří mezi literaturu, kterou nelze považovat za klasické sci-fi. Jeho příběhy zaručeně nepatří do kategorie „bum, bum, vzdejte se proradní mimozemšťané“ a výjimkou není ani jeho román z r. 1964 „Klany Alfanského měsíce“.
Knihu může mít klidně podtitul – planetární válka ve jménu psychoanalýzy. Kniha negraduje pomocí děje, ale spíše psychologickými pochody jednotlivých hrdinů. Hlavním hrdinou příběhu je pozemšťan Chuck Rittersdorf, pracovník výzvědné služby CIA, ve které plní funkci programátora umělých lidí – simulakronů. Jeho problémem je manželka Mary, psychoanalytička, která chce z Chucka udělat bohatého a úspěšného muže a to za jakoukoliv cenu. Chuck se s tím nechce smířit a celý problém vyřeší jedině rozvod. Ale už teď je jasné, že rozvod prohraje a Mary ho obere o všechno a to na celý život. První možné řešení, typické pro hrdiny P. Dicka, je sebevražda. To si ale rozmyslí a přichází řešení 2 – vražda manželky. Využije při tom své práce v CIA a toho, že Země chce znovu obsadit alfanský měsíc, který ztratila během války s touto mimozemskou civilizací a v nové výpravě bude i jeho žena. Měsíc Alfa III M2 sloužil kdysi pozemšťanům jako psychiatrická léčebna a i když válku s Alfany prohráli, pacienti tam zůstali a vytvořili si svoji vlastní, mírně bizardní společnost, která se dělí na klany podle psychického postižení. Tím se rozbíhá kolotoč nestandardních cimrmanovských situací. Celou knihu provází pocit zmaru a beznaděje, který je tak typický pro Dickovu tvorbu. Není to lehké, ale zcela určitě zajímavé čtení.
