Potížista se vybarvuje. Takřka bleskově po dílu prvním se na pultech knihkupectví objevilo pokračování nového Eddingsova cyklu Althalus, čímž vydavatelství Banshies mile překvapilo.
V Pevnosti nesmrtelných pokračuje příběh bývalého zloděje Althala, který byl shodou okolností vybrán k tomu, aby spolu se svými společníky zachránil svůj svět před dalším bohem, který si umanul mu vládnout. Má za sebou sice vydatnou podporu instruktorky bohyně-kočky Dwei-Smaragd a mocnou Knihu, ale jeho nepřátelé rozhodně nespí. Po sérii oťukávání se hlavní záporná postava Ghend odhodlává k činu a válka začíná. Ostatně Ghend musí konečně nahlásit nějaké úspěchy, protože jeho pán začíná být, abych to tak mírně formuloval, „velice nespokojený“. A když je Daeva nespokojený se svými služebníky, obvykle to s nimi nedopadne moc dobře.
Proto na pláně Wekti vpadnou Ansuové vedení Královnou Noci Geltou a Pekhalem, služebníky to Ghenda, a hodlají tuto zemi ovcí a ovčáků dobýt. Poloha Wekti je totiž strategicky důležitá v jejich dalším postupu. Skupina hrdinů vedená Althalem a Dweiou to samozřejmě nemohou nechat jen tak, a vyrážejí Wekti bránit. Naštěstí mají dost zlata, aby mohli zaplatit Arumské klany, nejlepší vojáky na světě. Otázku jejich přesunu vyřeší vtipně s pomocí Domu, takže vojáci jsou na místě včas, aby mohli s Ansuy svézt bitvu. Vše se vyvíjí k Althalově spokojenosti, až do doby, kdy se jedna kamenná sekera ocitne na nesprávném místě v nesprávných rukou…
Pokračování Althalova příběhu v Pevnosti nesmrtelných je mnohem akčnější než v prvním dílu. Ten byl spíše rozjezdový, Althalus se poměrně v klidu učil. Nyní se ale věci daly do pohybu a chudák bývalý zloděj musí vše zvládat jaksi za pochodu. A že se lidi v téhle knize napochodují! Ještě, že má Althalus jisté prostředky. které mu umožňují trochu si své cesty ulehčovat.
Jak se děj postupně rozjíždí, události se valí jedna za druhou. Trochu smutné je jen, že úroveň „záporáků“ nesahá ve většině případů Althalovu týmu ani po paty. Jsou neohrabaní a s jejich myšlením to není nijak valné. (IQ tykve) Inu, co jiného by se vlastně dalo čekat od lidí pravěku. Ale i v dutých hlavách se vylíhne dovedný plán, který nakloní váhy na jejich stranu. A Dweia spolu s Althalem se vážně zapotí.
V knize je několik velice dobrých scén a vynikajícně propracovaných nápadů. Obzvláště přístup Bheida ke kněžské byrokracii či pochod celých klanů Arumských vojáků Domem stojí za pozornost. Stejně tak i vojenští velitelé, zejména seržant Khalor a jeho oponent, zástupce obranné zákopové války Gebhel, jsou dobře prokreslení. Autoři je podávají tak roztomile, i když jsou to správní „tvrďáci“, že jim prostě není možno nefandit. Mimoto disponují velice svérázným smyslem pro humor, který zejména jejich protivníci nejsou sto plně docenit.
A nebyla by Dweia ani ženská, aby nezačala svoje mužstvo párovat. Jen mladičký Gher se tomu zatím vyhýbá. Ovšem jistá sekera, jak už jsem napsal výše, jí její plány ohledně oněch věcí mezi holkami a kluky pěkně zamotá.
I když vlastně v příběhu není nic moc nového, co by pravidelný čtenář jejich knih už neznal,
Eddingsovi prokazují, že mají opravdu výjimečný vypravěčský talent. Jejich příběh je velice čtivý a okamžitě čtenáře pohltí do děje. A nepustí ho dřív, než dočte poslední stránku.
V textu se občas vyskytne chybná čárka, vypadlé písmenko nebo špatné i-y nebo zkomolení jména postavy, ovšem nic tak hrozného, aby to příliš kazilo požitek z četby. Obálka od J. P. Krásného je perfektní, malovaná přímo Eddingsovi na tělo. Je tu celá božská rodinka, ani kniha nechybí.
Pochválit je třeba vnitřní grafickou úpravu kapitol a, jak je u Eddingse zvykem, podrobné mapy.
Závěrem – nic nového ani převratného, ale čte se to fakt dobře.
Eddings je nejlepsi .
Nemůžu s tímto komentářem knihy souhlasi. Kniha se podle mě nečte zrovna dobře a místy je až nudná, něco té knize chybý.A ještě to uspořádání 6 dospělích hlavních hrdinů 3 muži a 3 ženy a 3 páry, zde se mohl vytvořit perfektní konflikt, který zde nenajdete.