Rudá planeta – Heinlein, Robert A.

Děj se odehrává na Marsu. Ale jaký je to Mars! Lidé vytvořili několik kolonií na světě, kde je o něco menší gravitace než na Zemi, na povrchu rostou rostliny, vzduch je podobný jako na Mount Everestu a po celé planetě jsou kanály plné vody, které přes noc zamrzají. Z dnešního pohledu už určitě máte dostatek faktů na to, abyste to vše jen s úsměvem přešli a ponořili se do příběhu.

Hlavními hrdiny jsou dva kluci, kteří se chystají do školy do rovníkového města Syrtis Minor. Na celé planetě stojí totiž pouze jižní a severní kolonie, plus město na nejteplejší části planety, kde stojí škola pro děti. A tam se právě chystají Frank a Jim, který má velice podivného přítele. Je jím malá kulatá chlupatá kulička, které říká Willis a která dokáže omezeně přemýšlet a perfektně opakovat zvuky, jež slyší. Což bude hrát v mnoha případech zásadní roli. Takže tato trojice odjíždí z domova a s rodiči se chtějí setkat při migraci, kdy se osadníci z jižní polokoule stěhují na severní, kde není tak krutá zima. A právě tato skutečnost bude hlavní osou příběhu. Důvodem je Společnost, jež prakticky řídí veškerou stavební, transportní i výzkumnou činnost a chce tomuto stěhování zamezit. Ovšem Jim s Frankem to zjistí a budou se snažit tomu zabránit. Procestují kus Marsu a najdou mnoho zázraků, o kterých předtím nikdo neměl ani to nejmenší tušení. To jsem ale už o příběhu řekl opravdu hodně a zbytek si budete muset přečíst sami. Snad jen dodám, že do všeho se připletou původní obyvatelé Marsu, objeví se několik záhad a nějaká ta rebelie.

OVŠEM to hlavní, co jsem pořád neprozradil, je to, že kompletně celá kniha je psána buď jako velice odpočinková četba, u které vaše oči bez velkých potíží letí zleva doprava a za pár hodinek jste u posledního slova, aniž byste museli jakkoliv přemýšlet. Nebo existuje druhá varianta, že tuto knihu věnujete svému desetiletému dítěti a budete si jisti, že se s mladými hrdiny a jejich naivními nápady bez větších problémů ztotožní. Dokonce i konverzace je taková nadnesená, mnoho jmen a slov je použito ve zdrobnělém tvaru, rozhovory jsou psány tak, jak by mluvily děti, a to vše vytváří dojem takové nějaké lehkosti a jednoduchosti. Nelze to zcela přesně popsat, ale shrnuto a podtrženo, po přečtení nebudete znechuceni, nebudete rozzlobeni, nebudete ležet a přemýšlet nad obsahem a tajemstvími, která zůstala nerozluštěna. Taková nejsou. Prostě s lehkým srdcem knihu vezmete, podíváte se ještě jednou na obal a bez problémů ji vložíte do své knihovničky.

Cena není vůbec špatná, i když 217 stran textu psaných na malých stránkách a celkem velkým písmem vystačí na opravdu velice krátkou dobu. Chyb a hrubek jsem mnoho nenalezl, ovšem překlepů si pár užijete. Nic strašného, ale objeví se. Zato obálka celkem pěkně vystihuje děj. Jestli tedy máte chuť si koupit něco na cestu do vlaku nebo potěšit své dítě, potom vám v tom nic nebrání…

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Straky na vrbě.