Dnes zabrousíme poněkud do historie. Narazil jsem ve svých sbírkách na knihu “Lovci zlatých mloků” z roku 1988. Jde o předchůdce dnešních sbírek, vycházejících pod názvem Mlok.
Význam této sbírky je dnes už spíše historický, řada tehdy aktuálních povídek dnešnímu čtenáři mnoho neřekne, společnost i podmínky se změnily, stejně tak nároky na kvalitu (o čemž lze úspěšně polemizovat). Došlo též ke změnám ve způsobu organizace CKČ.
Sbírku uvádí “Pověst o zlatých mlocích” od Jaroslava Veise, která čtenáři předkládá příběh o vzniku literární ceny zvané “Mlok”.
Povídka Ivana Kmínka “Vyhnání z ráje” pojednává o touze jednoho poctivého idealisty vybřednout z běžných lidských starostí.
“Druhý vstup do téže řeky” téhož autora rozebírá téma posunu v čase prostřednictvím záhadné tramvaje. Ani druhý pokus o prožití téhož časového úseku nemusí proběhnout ideálně.
Krátký příběh Stanislava Švachouška “Rovnováha” je varováním před neuváženým využíváním zdánlivě nevinného zařízení, jakým je ionizátor vzduchu.
Za zlatý hřeb sbírky byla tehdy považována povídka Josefa Pecinovského “Její Veličenstvo”. Technologický pokrok a přelidnění změnilo města v úly a lidstvo začalo jednat jako společeský hmyz. Povídka vyšla později v Rodokapsu v rozšířené verzi pod názvem “Plástev jedu”, bohužel úpravy ji degradovaly na sice celkem dobrý, leč “pouhý” akční příběh.
Příběh “Vyrazil Jimram zjitra na robotu” Jana Hlavičky byl tehdy hodnocen jako svérázná pocta Karlu Čapkovi. Odehrává se v době, kdy jsou do války povoláváni roboti místo lidí, a povídka popisuje průběh odvodů. Na tuto povídku navazuje groteska z vojenského prostředí téhož autora “Cenzorická derivace na Titanu 9”, aneb jak velení léčí ponorkovou nemoc na odlehlé vojenské základně.
Povídka “Vaše teorie není dost šílená, aby byla pravdivá” Pavla Kosatíka poskytuje čtenáři poněkud netradiční pohled na bitvu u Hradce Králové a zejména pak na známou píseň “U kanónu stál…”Za touto povídkou následuje brilantní medailónek k nedožitým osmdesátinám fiktivního amerického spisovatele sci-fi od téhož autora pod názvem “Nechte mě na pokoji – hořím”.
“Čaroděj z Tesaalu” Jaroslava Jirana začíná jako klasická fantasy, vypovídá však ve skutečnosti o nevydařeném setkání dvou civilizací.
Dále následují čtyři povídky Miroslava Kostky. První nese název “Jak voní tchoř” a popisuje průběh školního výletu do ZOO v blíže neurčené vzdálené budoucnosti. Ve druhé povídce “Morálka času” čtenář zjistí, že v časové smyčce se uzavírá i řetězec příčin a důsledků. Třetí povídka “Čepička” je o tradiční nesnášenlivosti a jejích poněkud netradičních důsledcích. Čtvrtá povídka “Who Is Who” přináší dnes již poněkud vyčpělé téma tajného agenta a jeho skutečné identity.
Story Františka Novotného “Královna Šumavy” je pikantní z historického hlediska, neboť ukazuje představy o pádu železné opony rok a půl před jejím zhroucením. Sama povídka je pojata jako humoristická, z dnešního hlediska je zajímavá spíše srovnáním tehdejších představ a dnešní skutečnosti. Děj je situován do okolí Lipenské přehrady a točí se okolo lovu na roboty uprchlé z EU, samozřejmě ve spojení s některými prvky naší národní povahy.
Příběh “Adenin a Mikra I – V” Evy Hauserové nám přináší formou dialogu pět scén každodenního života manželského páru v blíže neurčené neradostné budoucnosti.
Poslední povídka sbírky nese název “Zrůdu k obrazu svému” a Vladimír Veverka v ní přináší obraz světa po jaderné katastrofě, světa obydleného mutanty.
Sbírku uzavírá stručné pojednání z pera Zdeňka Rampase, shrnující tehdy šestiletou historii Ceny Karla Čapka, doplněné nejdůležitějšími údaji o autorech jednotlivých povídek.
Hodnota popsané sbírky je dnes spíše historická a sběratelská, řada povídek dnešnímu čtenáři už nic neřekne (ti mladší prostě neznají tehdejší situaci, atmosféru ani souvislosti), přesto stojí tahle knížka i po letech za přečtení, protože podává osobitou výpověď o době svého vzniku.
Zároveň prosím touto cestou majitele (a autory jednotlivých povídek či částí) sbírky o jejich nezávislé vyjádření k této knize.
