Na západ od ráje – Harrison Harry

 Teorií o tom, proč vlastně vyhynuli dinosauři, je mnoho. V současné době se ovšem většina vědců přiklání k jedné z nich – té, že před pětašedesáti miliony let došlo ke kolizi Země s několikakilometrovým meteoritem. Následky nárazu byly prý stejné, ne-li ještě horší, než by měla exploze celosvětového jaderného arsenálu. Z povrchu zemského zmizelo až pětasedmdesát procent živočišných druhů, včetně dinosaurů, skupiny plazů, bezkonkurenčně dominující naší planetě po miliony a miliony let. A tehdy se otevřel prostor pro rozvoj zcela jiných živočichů, do té doby drobounkých, utlačovaných a živořících ve světě ještěrů. Evoluce savců trvá dodnes – pokud sedíte u počítače a louskáte tyto řádky, jste zřejmě jedním z jejich výsledků i vy (nepocházíte-li ovšem z jiné planety, ale to by už bylo sci-fi a fuj, to sem rozhodně nepatří).

V alternativním světě Harryho Harrisona onen smrtící meteorit nikdy nedopadl…

Dinosauři se tedy vyvíjejí dál, nabývají na inteligenci (alespoň někteří z nich) a postupně budují pozoruhodnou, naprosto jedinečnou civilizaci. Ona rasa rozumných plazů, ovládající alternativní Zemi, se nazývá Yilané. Její znalosti v mnoha vědních oborech jsou ohromující, nejdůležitější pro její existenci je ale genetika, neboť veškeré nástroje, používané ještěry nejsou v pravém slova smyslu vyrobeny – jsou vyšlechtěny z rozličných geneticky upravených živočichů. Zajímavé je rovněž společenské uspořádání Yilané, vládnoucím pohlavím jsou totiž samice, bojovné a panovačné, řídící chod jednotlivých měst. Samci jsou považováni za líné a dobrácké bytosti, potřebné jedině pro zachování druhu.

Do poklidného a zdánlivě neměnného života Yilané, obývajících kontinenty, které bychom v našem světě nazývali Evropou a Afrikou, zasáhne doba ledová. Sníh a mráz hubí jedno město za druhým, ohrožení ještěři tedy hledají nové útočiště na rozlehlé a dosud neprozkoumané západní pevnině. Kromě neinteligentních druhů dinosaurů zde ale žijí i odlišní tvorové, tvorové s teplým masem a těly, pokrytými srstí, pro Yilané už napohled odporní. Na severu nového kontinentu, v oblastech pro život studenokrevných plazů naprosto nevhodných, se totiž rozšířili savci. A z primátů tohoto světadílu vznikli Tanu, lidé. Tito lovci a rybáři získávají potravu s pomocí primitivních zbraní a nástrojů, jejich domovem je podhůří severních hor. I je však zasáhne příchod doby ledové. Při hledání potravy musí nyní zamířit na jih, do zemí plazů. Do zemí, kde se právě objevují první Yilané…

Takové jsou tedy kulisy Harrisonova románu. Netřeba říkat, že mezi ještěry a lidmi dojde ke střetnutí, obě rasy jsou natolik odlišné, připadají si navzájem natolik cizí, že nemohou jedna druhou nikdy pochopit (a ani se o to nesnaží). Yilané mají zpočátku navrch, jejich vyspělá technologie vítězí nad lidskými šípy a oštěpy. Zdá se, že Tanu může zachránit jedině zázrak… A ten se dostaví v podobě hlavního hrdiny knihy, Kerricka, člověka, který byl jako dítě zajat ještěry a strávil mezi nimi mnoho let. Po svém útěku se stane vůdcem Tanu, zná totiž nejen jazyk, ale také zvyky a chování Yilané. Bez jeho vědomostí by bylo přežití lidí v zemích ještěrů zhola nemožné, i tak však visí jejich existence neustále na vlásku. Vládkyně nového města Yilané, Vainté, se totiž ze všech sil snaží zabít Kerricka a smést z povrchu zemského jeho živočišný druh. A možnosti, kterými věda inteligentních ještěrů disponuje pro dosažení tohoto cíle, jsou opravdu značné.

Román Na západ od ráje je zatraceně čtivá věc. Ani vám nebude připadat, že má více než pět set stran, já sám jsem ho spolykal během pár hodin usilovného čtení a poté, co jsem vstřebal poslední řádek, honem jsem utíkal do knihkupectví, abych se zeptal, jestli tam náhodou nemají pokračování (měli, a to dokonce obě, k těmto knihám se však ve svých recenzích snad ještě dostanu). Styl vyprávění může ty, kteří dosud Harryho Harrisona znají spíše podle Ocelových krys nebo Planet smrti, hodně překvapit. Není totiž příliš akční ani přímočarý, libuje si naopak ve spletitosti a prolínání jednotlivých dějových linií. Samostatnou kapitolu tvoří popisy, na těch se autor doslova vyřádil (a jsem si jist, že má na jejich kvalitě svůj podíl i výborný překlad). Právě ona věrohodnost, ona přesvědčivost při představování jednotlivých reálií alternativního světa, je nejspíš hlavní příčinou toho, že se mi kniha tolik líbila. Garantuji vám, že se po přečtení několika kapitol nebudete cítit jako pouhý čtenář, spolu s Kerrickem se stanete součástí města Yilané, spolu s ním budete poznávat jeho divy.

Na západ od ráje je knihou, jejímuž vzniku předcházela spousta perné práce. Harry Harrison musel spolupracovat s celou řadou odborníků, aby vytvořil maximálně věrohodnou biotechnologii, jazyk i filosofii Yilané, nemálo času ovšem věnoval i protivníkům inteligentních ještěrů – lidem, s jejich svébytnou kulturou a zvyky. Knihu ostatně doprovází několik desítek stran nejrůznějších vysvětlivek, dodatků či dokonce slovníků, z nichž se může zvídavý čtenář dozvědět o světě, v němž se příběh odehrává, první poslední. A jsou tu navíc výtečné ilustrace Billa Sandersona a na nich tvorové, s nimiž jste se na stránkách knihy setkali… Ach jo, pořád chválím a chválím. To přece vůbec nemám ve zvyku! Jenže, obávám se, že mi v případě této knihy nic jiného nezbývá.

Takže, milý čtenáři a výsledku mnohaleté evoluce savců, pokud ještě nejsi šťastným majitelem tohoto díla, běž do knihkupectví a naprav to! Snad najdeš nějaké, kde tu knihu ještě mají, leč mám o tom jisté pochybnosti… Každopádně, přeji šťastný lov! Kořist rozhodně stojí za to!