Nikoli, nejedná se o pokračování známého románu Johna Steinbecka. Ve své knize nás Harry Harrison zavede do alternativního světa, světa, jemuž dosud vládnou dinosauři. Nebo alespoň jeho velké části…
Teorií o tom, proč vlastně vyhynuli dinosauři, je mnoho. V současné době se ovšem většina vědců přiklání k jedné z nich – té, že před pětašedesáti miliony let došlo ke kolizi Země s několikakilometrovým meteoritem. Následky nárazu byly prý stejné, ne-li ještě horší, než by měla exploze celosvětového jaderného arsenálu. Z povrchu zemského zmizelo až pětasedmdesát procent živočišných druhů, včetně dinosaurů, skupiny plazů, bezkonkurenčně dominující naší planetě po miliony a miliony let. A tehdy se otevřel prostor pro rozvoj zcela jiných živočichů, do té doby drobounkých, utlačovaných a živořících ve světě ještěrů. Evoluce savců trvá dodnes – pokud sedíte u počítače a louskáte tyto řádky, jste zřejmě jedním z jejich výsledků i vy (nepocházíte-li ovšem z jiné planety, ale to by už bylo sci-fi a fuj, to sem rozhodně nepatří).
V alternativním světě Harryho Harrisona onen smrtící meteorit nikdy nedopadl…
Dinosauři se tedy vyvíjejí dál, nabývají na inteligenci (alespoň někteří z nich) a postupně budují pozoruhodnou, naprosto jedinečnou civilizaci. Ona rasa rozumných plazů, ovládající alternativní Zemi, se nazývá Yilané. Její znalosti v mnoha vědních oborech jsou ohromující, nejdůležitější pro její existenci je ale genetika, neboť veškeré nástroje, používané ještěry nejsou v pravém slova smyslu vyrobeny – jsou vyšlechtěny z rozličných geneticky upravených živočichů. Zajímavé je rovněž společenské uspořádání Yilané, vládnoucím pohlavím jsou totiž samice, bojovné a panovačné, řídící chod jednotlivých měst. Samci jsou považováni za líné a dobrácké bytosti, potřebné jedině pro zachování druhu.
Do poklidného a zdánlivě neměnného života Yilané, obývajících kontinenty, které bychom v našem světě nazývali Evropou a Afrikou, zasáhne doba ledová. Sníh a mráz hubí jedno město za druhým, ohrožení ještěři tedy hledají nové útočiště na rozlehlé a dosud neprozkoumané západní pevnině. Kromě neinteligentních druhů dinosaurů zde ale žijí i odlišní tvorové, tvorové s teplým masem a těly, pokrytými srstí, pro Yilané už napohled odporní. Na severu nového kontinentu, v oblastech pro život studenokrevných plazů naprosto nevhodných, se totiž rozšířili savci. A z primátů tohoto světadílu vznikli Tanu, lidé. Tito lovci a rybáři získávají potravu s pomocí primitivních zbraní a nástrojů, jejich domovem je podhůří severních hor. I je však zasáhne příchod doby ledové. Při hledání potravy musí nyní zamířit na jih, do zemí plazů. Do zemí, kde se právě objevují první Yilané…
Takové jsou tedy kulisy Harrisonova románu. Netřeba říkat, že mezi ještěry a lidmi dojde ke střetnutí, obě rasy jsou natolik odlišné, připadají si navzájem natolik cizí, že nemohou jedna druhou nikdy pochopit (a ani se o to nesnaží). Yilané mají zpočátku navrch, jejich vyspělá technologie vítězí nad lidskými šípy a oštěpy. Zdá se, že Tanu může zachránit jedině zázrak… A ten se dostaví v podobě hlavního hrdiny knihy, Kerricka, člověka, který byl jako dítě zajat ještěry a strávil mezi nimi mnoho let. Po svém útěku se stane vůdcem Tanu, zná totiž nejen jazyk, ale také zvyky a chování Yilané. Bez jeho vědomostí by bylo přežití lidí v zemích ještěrů zhola nemožné, i tak však visí jejich existence neustále na vlásku. Vládkyně nového města Yilané, Vainté, se totiž ze všech sil snaží zabít Kerricka a smést z povrchu zemského jeho živočišný druh. A možnosti, kterými věda inteligentních ještěrů disponuje pro dosažení tohoto cíle, jsou opravdu značné.
Román Na západ od ráje je zatraceně čtivá věc. Ani vám nebude připadat, že má více než pět set stran, já sám jsem ho spolykal během pár hodin usilovného čtení a poté, co jsem vstřebal poslední řádek, honem jsem utíkal do knihkupectví, abych se zeptal, jestli tam náhodou nemají pokračování (měli, a to dokonce obě, k těmto knihám se však ve svých recenzích snad ještě dostanu). Styl vyprávění může ty, kteří dosud Harryho Harrisona znají spíše podle Ocelových krys nebo Planet smrti, hodně překvapit. Není totiž příliš akční ani přímočarý, libuje si naopak ve spletitosti a prolínání jednotlivých dějových linií. Samostatnou kapitolu tvoří popisy, na těch se autor doslova vyřádil (a jsem si jist, že má na jejich kvalitě svůj podíl i výborný překlad). Právě ona věrohodnost, ona přesvědčivost při představování jednotlivých reálií alternativního světa, je nejspíš hlavní příčinou toho, že se mi kniha tolik líbila. Garantuji vám, že se po přečtení několika kapitol nebudete cítit jako pouhý čtenář, spolu s Kerrickem se stanete součástí města Yilané, spolu s ním budete poznávat jeho divy.
Na západ od ráje je knihou, jejímuž vzniku předcházela spousta perné práce. Harry Harrison musel spolupracovat s celou řadou odborníků, aby vytvořil maximálně věrohodnou biotechnologii, jazyk i filosofii Yilané, nemálo času ovšem věnoval i protivníkům inteligentních ještěrů – lidem, s jejich svébytnou kulturou a zvyky. Knihu ostatně doprovází několik desítek stran nejrůznějších vysvětlivek, dodatků či dokonce slovníků, z nichž se může zvídavý čtenář dozvědět o světě, v němž se příběh odehrává, první poslední. A jsou tu navíc výtečné ilustrace Billa Sandersona a na nich tvorové, s nimiž jste se na stránkách knihy setkali… Ach jo, pořád chválím a chválím. To přece vůbec nemám ve zvyku! Jenže, obávám se, že mi v případě této knihy nic jiného nezbývá.
Takže, milý čtenáři a výsledku mnohaleté evoluce savců, pokud ještě nejsi šťastným majitelem tohoto díla, běž do knihkupectví a naprav to! Snad najdeš nějaké, kde tu knihu ještě mají, leč mám o tom jisté pochybnosti… Každopádně, přeji šťastný lov! Kořist rozhodně stojí za to!
Harrison a feminismus
Přiznám že, že mě osobně trošku vyděsilo, když jsem si uvědomil, že tahle kniha je vlastně předzvěstí moderního fenimismu (k němuž ostatně začal Harrisson k stáru dost inklinovat). Převrácením role muže a ženy u dinosaurů. Je to ale strašlivě samoúčelné, protože samci Yilané na plážích rodí mladé, takže jsou v podstatě… samice. Nemyslím, že by si pralidé kdy uvědomili, že vládnoucí kasta Yilané ná něco společného se samicemi, na to neměli dost pokročilý jazyk a vládnoucí kasta Yilané se chová všude jako samci. Ale jinak je to docela dobrá knížka…
Dotaz
Michale, jak to bylo s vydáním téhle knížky? Já vím, že ji jako první vydal Laser v roce asi 1995, ale u toho také zůstal, žádné další díly se neobjevily. A potom, v roce 1999 jsi najednou Na západ od ráje vydal taky (se stejnou obálkou a ve stejném překladu), a za pár měsíců se konečně objevila i pokračování… Bylo to tak, že se Laseru zdálo, že kniha nemá dostatečný úspěch, a tak ve vydávání dalších dílů nepokračoval? Nebo nějaké potíže s autorskými právy? A ty ses do toho přesto rozhodl jít – pokud vím, tak Na západ od ráje byla snad první knížka, kterou Straky vydaly. Nebo to bylo všechno úplně, ale úplně, jinak?
No, zkusím to nějak popořádku. Na Západ od ráje byla opravdu první knížka, pominu-li sešitkyjménem Bard, co jsem asi dva vydal předtím. A vlastně to nebyla první skutečná knížka, protože jsem na ní prakticky nic nedělal. Prostě jsem zadal tiskárně udělat dotisk z materiálů, které měly schované, a vyrobil jsem akorát novou tiráž a nějakých pár dalších drobností. Takže za svou první knížku vlastně považuju až Drakobijce. Co se týče toho vydání, Laser měl opravdu nějaké potíže s autorskými právy – ona ho ta agenta, co vlastní Harrisona, nemá moc v lásce. Ale na dalších dvou dílech jsem s ním spolupracoval, aby vypadaly podobně – sázel je Tomáš Jirkovský, korekturovala Helenka Šebestová – konec konců, ten druhý díl už měl Laser pěkných pár let elektronicky v počítači, takže se stačilo dohodnout s překladatelem… No, takže asi tak, téma jsem myslím vyčerpal…
Zajímalo by mě, proč a jak byl vybrán přebal na 3.díl, zdá se mi že se vůbec nehodí ani k ději, ani k přebalům předchozích dílů. Je to jeden z důvodů proč jsem si 3. díl nekoupil. Neříkám že tam musí být zrovna Royo, nebo jiný zahraniční malíř, ale určitě by se tam hodila adekvátnější kresba než dinosaurus evokující spíše literaturu pro děti předškolního věku.
Obálka třetího dílu
To je moje vina. Respektive jsem to tak vybral. Trošku je to jako vtip, který část lidí ocenila a část holt ne. navíc je hrozně těžké sehnat nějakou odpovídající pravěkou obálku. Já vím, obrázků je spousta, ale to co vám nabídne agent zdaleka neobsahuje všechno, co se válí na netu. A na těch pár obrázcích, co byly z pravěku a docela slušné, zas obvykle pralidi bojovali s mamuty… Ostatně, ten obrázek na druhý díl se hodně povedl, ale je to tak trochu trik, poněvadž je vlastně k Planetě opic…
Skvělé, originální počteníčko. Všechny tři díly jsou super.