První recenze této knihy se mi příliš nezamlouvala, proto se jsem se rozhodl vložit recenzi novou, která, jak alespoň doufám, lépe vystihuje atmosféru Howardovy knihy. Snad se mi to povedlo a pokud ne, tak se všem čtenářům předem omlouvám…
Proč mám tak rád knihy Roberta Erwina Howarda? Není to jen velikostí poprsí žen a dívek v ohrožení, nemohou za to pouze mozky, vyhřezlé po zásazích mečů a ani pohádková krása exotických paláců a měst. Jistě, to všechno má něco do sebe, leč tím pravým důvodem, proč zaujímá Howard jedno z čelních míst na seznamu mých oblíbených autorů, je hororový prvek, který drtivá většina jeho děl obsahuje. Ano, přátelé, konec 20. a začátek 30.let minulého století byl skutečně zlatým věkem hrůzostrašné literatury, který se jen stěží někdy vrátí. Vždyť do legendárního časopisu Amazing Stories tehdy kromě Howarda přispívali i takoví autoři jako H.P. Lovecraft nebo Robert Bloch. Rozdíl mezi hrdiny Lovecraftových a Howardových příběhů je ovšem značný. Zatímco u prvně jmenovaného klasika prožívají chvíle hrůzy značně pasivně, postavy toho druhého raději berou do ruky meč a zaplavují stránky knih odpornou krví nezemských zrůd, případně si na tuto špinavou práci vystačí i s holýma rukama…
…Kane bojoval holýma rukama, rval se celým tělem i duší, až začal démon ustupovat a místo smíchu vztekle řvát. Jedinou zbraní muže je totiž odvaha, jež se nezalekne ani bran pekelných, a před takovou couvnou i legie samotného Satana.
Solomon Kane má s Conanem, nejznámějším Howardovým hrdinou, společnou snad jen neuvěřitelnou vynalézavost a nezkrotnou odvahu tváří v tvář i tomu nejstrašlivějšímu nebezpečí. Jinak jsou oba tito muži rozdílní jako den a noc. Conan je barbar s instinkty divoké šelmy, železnými svaly a přinejmenším jednou vnadnou dívkou po boku, vždy připravený ke smíchu, pití či sexu. Naproti tomu Solomon Kane, hubený, s bledou tváří a ohněm, planoucím v šedomodrých očích, je hnán kupředu docela jinými pohnutkami. Je nástrojem Božím, ochráncem slabých a utlačovaných, ve službách spravedlnosti je schopen pronásledovat padouchy až na kraj světa a ještě dál. Ale nebojte se, přátelé, v knize se s žádnou náboženskou propagandou nesetkáte. Solomon Kane je totiž mužem činu, slovo Boží káže hlavně špičkou rapíru nebo olověnými kulkami svých pistolí s doutnákovým zámkem. Jak už jste asi pochopili, nesdílí Kane spolu s Conanem svět hyborské epochy. Jeho dobrodružství by se dala historicky zařadit do šestnáctého století, doby, kdy odvážní objevitelé začínali jedno po druhém zaplňovat bílá místa na mapách, doby, kdy se hrůzy z úsvitu času stahovaly stále hlouběji do svých úkrytů v temných džunglích neprobádané Afriky…
A Solomon Kane se zachvěl, neb pohlédl na život, jenž nebyl životem pozemským, a viděl smrt, jež nebyla smrtí, jak ji lidé znají. Znovu si uvědomil, že lidský život je jen jediná z miliard podob existence, že ve světech jsou jiné světy, že skutečnost nemá jen jednu vrstvu. Planeta Země se točí nespočetné věky, chrlí život a ten na ni kypí jako červi v hnijícím mase. Teď je hlavním červem člověk, jak si ale může namlouvat, že je první nebo poslední?
Kniha obsahuje celkem třináct povídek a tři básně, jež zajímavě dokreslují obraz Kaneovy minulosti. Rovněž některé z povídek mají místy určitý rytmus, třeba kratičký příběh Černí jezdci smrti lze bez váhání označit za báseň v próze. Na tomto místě mi nezbývá než pohválit překladatele, Howard totiž ve svých dílech velice často používá archaických výrazů, rovněž uchování jejich vnitřní poetiky není nic jednoduchého. Pan Tschorn si však vedl na výbornou, třeba to bude tím, že jsou s autorem jmenovci, kdoví… Tři povídky zůstaly po spisovatelově smrti nedokončené, za Howarda je musel až v 70.letech dopsat Ramsey Campbell, z jehož péra pochází rovněž úvod této sbírky. V něm vzdává hold svému velkému předchůdci a pojednává o dobových reáliích šestnáctého století. Bohužel, právě na stránkách, napsaných Campbellem, je patrné, jak těžké je Howarda napodobit. Já sám jsem takto “vyretušované” příběhy poznal hned, aniž bych musel to, o které jde, zjišťovat v úvodu. Něco jim prostě scházelo. Těžko říci, co přesně, ale něco ano…
Vrcholem sbírky se pro mne staly Kaneovy příběhy, odehrávající se v Africe, kontinentu, jenž ve svém černém lůnu ukrývá nesčetná hrůzná tajemství (proboha, začínám taky básnit, jenže mi to moc nejde, zatímco Howardovi ano). Ať už je to Měsíc lebek, v němž Kane pro záchranu mladé dívky neváhá proniknout do ďábelského města, postaveného potomky obyvatel potopené Atlantidy, Pahorky mrtvých a upíři s nelidsky rudýma očima, uvězněné pravěké zlo v Kročejích uvnitř nebo ponurá (a dle mého soudu vůbec nejlepší) Křídla ve tmě – každá z těchto povídek vám rozhodně přinese nevšední čtenářský zážitek. Inu, Afrika je prostě Afrika…
Ve stínech dlí moudrost (duněly bubny), moudrost a magie, vydej se do tmy pro vědění, dávné čáry se skrývají před sluncem, pamatujeme ztracené věky (šeptaly bubny), než člověk objevil moudrost a pošetilost, pamatujeme zvířecí bohy, Černé bohy, co pili krev, smilnili a hodovali a jejichž hlasy hřměly černými kopci. Jim patří tajemství života a smrti, pamatujeme, pamatujeme…
Takže závěrem – kdo má rád Howarda, tomu by tato kniha neměla v žádném případě chybět v jeho knihovničce. Kdo Howarda nesnáší a je alergický na Conana, zhyzděného nesčetnými romány Mistrových následovníků, tomu by možná přečtení Solomona Kanea pomohlo změnit názor na klasika literatury Sword and Sorcery. A pro úplné nováčky na tomto poli, pro ty, kteří toho o Howardovi a jeho hrdinech ještě příliš neví, je to dobrá příležitost, jak se s dílem tohoto spisovatele blíže seznámit. Pevně věřím, že nebudou zklamáni. Protože tato kniha opravdu stojí za přečtení.
Conanstantin Šindelář
Takhle to má vypadat! Díky!
Tenhle článek se mi ze všech, které jsem o této knize za poslední měsíc četl, líbil nejvíce. Asi proto, že pojmenoval, a docela přesně, proč já sám mám Howardovy příběhy rád.