Tak už je tady závěr Althala, řekl jsem si, když jsem uviděl Démona temnoty, ale zároveň doufal, že si Eddingsovi nechají nějaká pootevřená vrátka k dalšímu pokračování. Žel, ačkoli jsem hledal urputně a zarytě, nižádné jsem nenašel. I když na konci…?
Ale popořádku. V Démonu temnoty, třetí knize (u nás) boj mezi Dweinou skupinou a přívrženci jejího opravdu odporného bratříka Daevy vrcholí. Vše spěje k rozhodujícímu střetnutí. A Althalus u toho samozřejmě nesmí chybět.
Válka mezi Arumy a Ghendovými armádami vypadá pro prvně jmenované celkem úspěšně, ovšem zase vyvstává nový problém. V Perquainu se rozmáhá povstání nevolníků proti zvůli šlechticů a církví. Nebylo by to nic tak hrozného, kdyby v čele povstalců nestáli kněží Daevy (samozřejmě tajně). A tak musí Althalus operativně vše řešit. Jeho hlavní trumf v této operaci – bratr Bheid – má jisté morální problémy, ovšem dobrák Althalus ho z nich ale opravdu rychle vyléčí. A protože mu válka stále brání, aby si „užíval“ s Dweiou, vymyslí „odporně perfidní“ intriku, na jejímž konci by se konečně mohl Ghenda a jeho pána zbavit.
V Démonu temnoty konečně kladní hrdinové získali protivníky, kteří jsou jich hodni, takže zvítězit zas není tak jednoduché. Jen vrchní šéf těch „zlých“ – tedy příslušný bůh – je jako obvykle poněkud slabšího IQ. No, co se dá dělat, ne každý je Einstein.
Nedá mi to, abych neupozornil na pár super scén. Zejména, když se Althalus pokouší měnit svou minulost. Tedy její část známou z počátku první knihy. Dále třeba minikoncil představitelů církví, kteří mají řešit události v Perquainu. Althalus jim perfektně vysvětlí záměry a situaci jednotlivých bohů.
Abych jen nechválil. Nechtěl bych být šťoura, ale někdo z hlavních postav by taky mohl umřít. Myslím, že by to docela oživilo příběh a překvapilo čtenáře. Takto se s toho vyvinul happyend, ještě navíc zakončený v tom nejsladším duchu.
Ale, abych se přiznal, dobře jsem se při čtení téhle knihy bavil. Eddingsovi jsou opravdu výborní vypravěči, a když se jim podaří zatáhnout čtenáře do děje, už ho nepustí, dokud nepřečte poslední stránku. Pak si ještě ublíženě povzdechne: A to je všechno? Opravdu toho není víc? Přičemž raději zkontroluje, jestli nějakou stránku nevynechal. Přitom vůbec nevadí, že autoři užívají stejné postupy, takže si čtenář občas uvědomí, že tohle, jen jinak zabalené, už někde u Eddingse četl.
Ovšem, když se podívám na celý Althalus, je trochu zklamáním. Připadá mi, jako by ho sice Eddingsovi udělali s profesionalitou sobě vlastní, ale jen tak ve volných chvílích mezi nějakou důležitější prací. Celkově je tahle kniha trochu nedotažená, jakoby načrtnutá v rychlosti. To se týká obzvláště Althalova světa. Před několika lety jsem četl Rivanský kodex, kde Eddings zdůrazňoval, jak pečlivě si připravuje i detaily svého světa předem. U Althala to zřejmě podcenili. Stejně tak nevyužili možnosti, které si na počátku poměrně dobře připravili. Především Gher měl všechny předpoklady, aby mohl mnohem zajímavěji zasahovat do děje. Kdyby více rozvinuli a propracovali své nápady, mohl Althalus dosáhnout kvality Elenia. Obzvláště zakončení pokulhává. Bohužel.
Obálka je skvělá, Whelan to fakt umí. Nemá sice moc s dějem společného, ale nemůžeme chtít všechno. Snad i Banshies na sobě zapracovalo, v knize je mnohem méně chyb, než je u nich obvyklé. Grafická podoba vnitřních stran je v duchu celé trilogie, stejně tak mapy. Novinkou je ale zdařilé vyobrazení Gostiho pevnosti.
Závěrem: Klasická fantasy, která sice nepřináší nic nového, ale dokáže potěšit, a ukrátit čas.
Althalus III
Pekne. Velmi pekne. Az na jednu poznamku.
Na zacatku Demona temnoty, kolem strany 40, mi prijde, ze se Banshies dopustili dost velke chyby a to te, ze jim vypadl dost podstatny kus textu.
Kapitola konci tim, ze vojsko vyrazi na Osthoss a o stranku dal, bez jakehokoli preruseni cislovani stranek, je dej o par mesicu dal v dobe, kdy Bheid zabil Y… (sorry, jmeno si nepamatuju) a zacina jeho sebeobvinovani. Vynechali tam znacny kus textu, na ktery se pak v dalsich castech odkazuji (a domnivam se, ze porazeni armady je dostatecny pocin na to, aby se to jen preslo mlcenim)…
V recenzi se pise: “Snad i Banshies na sobě zapracovalo, v knize je mnohem méně chyb, než je u nich obvyklé.” Domnivam se vsak, ze toto je chyba, ktera prekona veskere graficke ci pravopisne chyby (a mozna i prekladatelske), ktere se v knihach nastupcu Classicu kdy objevily.
Jelikoz vsak pochybuju, ze by Banshies tuto chybu opravilo a vydalo danou cast dodatecne (a majitelum knihy rozdavalo samozrejme zdarma treba v sesitovem vydani), nelze nez rici, ze totalne zkazili jinak slusnou, byt jednodussi, knihu D&L Eddingsovych.
Já bych se přidal k předchozímu komentáři, taky se mi zdálo, že kus textu chybí. Obálka se zdála docela dobrá, ale nejlepší byla u prvního dílu. Děj knihy je takovej nedotaženej do konce a když se nad ním trochu zamyslíme tak zjistíme, že všechno už vlastně napsal a tak můžeme předvídat co se stane dál. Prostě od eddingse bych čekal víc.
stejne
Ja nevim. Priznam se, ze jsem s jistym usilim precetl prvni dil teto serie a pak uz jen odmital navrhy kamaradu na zapujceni dalsich dilu. Proboha, vzdyt je to porad to same do kola. Prvni Eddings, to bylo skvele. Druhy, no jiny svet, dobra, taky pekny, treti (pokracovani prvniho) atd atd. uf.
Kazdy si vybira podle sveho, ale porad ta sama klise, dokola a dokola?
Tahle serie uz svym pocatkem dala nahlednout, ze je neslabsi. Z meho pohledu se to uz proste cist neda. Sorry
První cyklus od Eddingse jsem četl trilogii Ellenium a byl jsem nadšený. Ale jen do doby, kdy jsem začal číst Belgariad. Po čtyřech knížkách jsem se nedokázal přinutit k tomu abych přečetl poslední díl a na DE jsem zanevřel tak, že nemám chuť od něj cokoli číst. Zvlášť sérii, která je dost nízko hodnocená (nejen na fantasyplanet).
nezajem
Ač jsem dost velký fanoušek Eddingse, tato kniha spadá do hlubokého podprůměru. Triviální “Eddingsovská” zápletka, která se opakuje v každé jeho sérii, už od prvního dílu jasný konec (kdo s kým, výhra dobra, atd.). Nejvíce mě zklamal závěr, který je řešením ve stylu deus ex machina. Jako by Eddingsovi totálně došly nápady.
Nemůžu tomu chlapci upřít, že je opravdu skvělý vypravěč (i když zrovna u Althala by se o tom dalo pochybovat), ale těžce mi na něm vadí, jak pořád opakuje jedno schéma – záchrana světa, boj vyvolence s bohem, který je tak hloupý, že se člověk diví, proč lidsto muselo čekat stovky let než ho někdo odkrágluje. Nemluvě o tom, jak si vyprávění usnadňuje tím, že něco prostě prohlásí za dané nebo předurčené, aniž to nějak vysvětlí,jak se mu to zrovna hodí do krámu.Myslím, že by mu ohromně prospělo, kdyby už konečně dostal nový nápad a nežil pořád z úspěchu Belgariad.P.S.: Co mi pořád leží v žaludku jak kámen, je neuvěřitelný způsob, kterým ukončil Malloreon – za něco takového by se mělo střílet!
Is there anyone who speaks english here? I was just surfing on the internet, when I saw this.. “Althalus III”. IS there really a third book of Althalus? And if it is, is it going to be released in other countries? Which? I would be happy with an answer.. (In English, send it to my e-mail.. With an un-suspecting head-line..!!)