Wiedzmin (Zaklínač)

Andrzej Sapkowski je, se svými povídkami čí ságou o Zaklínači Geraltovi, mezi fanoušky fantasy literatury všeobecně znám a uznáván jako spisovatel, který píše tak trochu jinou fantasy – realističtější, než je klasické klišé. Jeho hrdinové jsou mnohdy špinaví, utrmácení, zbědovaní, smrdí a mají až geniálně vypilované „lidské“ vlastnosti. Čtenáři mají jeho hrdiny rádi právě proto. Všichni z nich tak jistě s napětím očekávali příchod filmu, který se točil právě podle některých povídek. Andrzej prodal práva na filmové zpracování společnosti Heritage Films a tak nemohl nikterak ovlivnit scénář. A tím to všechno začalo.

Pamatuji si na dobu před rokem a něco, když se fanoušci dověděli, kdo bude hrát jejich oblíbené postavy. Pamatuji si na vlnu nevole, která se potom zvedla. Michal Žebrowski jako Geralt? Vždyť vypadá jako francouzký fotbalista! Gražyna Wolszczak ještě jakž, takž ušla, ale trnem v patě byl všem fanouškům Marigold (v originále Jaskier), kterého si všichni představovali jako okouzlujícího poetu, jenž jediným svým pohledem a šarmem zlomí srdce každé dívky! A on to byl Zbigniew Zamachowski. Jak sám Andrzej Sapkowski řekl – Marigold vypadá jako myslivec a ne jako slavný trubadůr! Ovšem stalo se to, co málokdo předpokládal – na Internetu se objevily první fotky Geralta a fanoušci začali naopak vychvalovat, jak bude Geralt dobrý. V této nejistotě nás distributoři udržovali až do 9. listopadu 2001, kdy měl film Zaklínač (Wiedzmin) v Polsku premiéru. Na filmu jsem byl a chtěl bych se s vámi podělit o pocity z něj.

Začíná tak, že je představen zákon Dítěte překvapení – dáš mi to, co nevíš že máš a co tě doma přivítá (většinou to bývají právě narozené děti). Pak následuje záběr na spoustu mladých chlapců, kteří očekávají, že se z nich stanou zaklínači. Je představena Zkouška Trav, při které adepti podstupují mutaci organismu tak, aby se z nich staly stroje na zabíjení bzďuch a netvorů. Tělo adepta zde bylo představeno jako fosforeskující zelenomodrá hmota přivázaná za ruce a nohy a mající v ústech roubík. Přeměna probíhala za příšerného řevu. Vše se ale zdařilo, aspoň tedy u Geralta a na dalším záběru byl představen jako mladý hoch s šedými vlasy. Bylo o něm prohlášeno, že je zaklínačem se vším všudy, ale že mu zůstalo i něco člověčího – rozum. Mladý Geralt, neb je to on, se stává, spolu s dalšími zaklínači, svědkem povraždění sedláků jedoucích na vozech a prohlašuje, že je připrave stát se zaklínačem a prorokuje hlavnímu banditovi, že ty mrtvé pomstí.

Výcvik Geralta v Kaer Morhen (Hradišti Zaklínačů) je vynechán. Objevuje se až jako dopělý spolu s dalšími, kteří přežili drezůru a různé zkoušky. Jeho další kolegové mají obleky připomínající kimona mistrů karate. Je mu předám zaklínačský Amulet, který má magickou moc. Amulety nejsou placaté, ale spíše vypadají jako chrliče na chrámu s tvarem vlčí tlamy. Poté Geralt opouští Hradiště a vydává se lovit bzďuchy.

Zfilmovány byly tyto povídky (pořadí, v jakém následovaly za sebou):
– Otázka ceny
– Hranice možností
– Hlas rozumu
– Menší zlo
– Něco více

První, na koho při svém putování Zaklínač naráží, je Královna Calanthé a Princezna Pavetta na něž právě útočí Vij (Skolopendromorf). Geralt přiskočí, párkrát máchne mečem a Vij je mrtev. Tak se Geralt ocitne na zámku Královny Calanthé. Pavetta chce matce říci, že si nechce vzít toho, koho jí matka našla, ale jiného. Calanthé nechce ale nic slyšet a povolává Geralta, aby zjistil, co to na hradě po nocích straší. Pavetta totiž každou noc sesílá svou moc na bránu, která se otevře, na stráže, jež se propadnou hluboký spánek, i na Geralta, který ale ještě stačí zahlédnout muže v brnění. Vydává se do Erlenwaldu aby navštívil Ježka a vše si s ním vysvětlil. Pak už vidíme svatbu, plno hostů, a do toho příjde Ježek a žádá si ruku Pavetty. Tato scéna je věrná své knižní předloze – následuje rvačka a pak začne Pavetta užívat moc. Je nádherně vidět, jak vše létá vzduchem. Řev Pavetty prostupuje celé kino a neuvěřitelně graduje. Pivo z korbelů vybuchuje a tryská vzhůru. Pak Myšilov s Geraltem současně pouštějí zaklínadlo a Pavetta utichá. Calanthe dává ruku Pavetty Dunymu a ruší tak jeho kletbu. Duny nabízí Geraltovi cokoliv. Ten ze začátku odmítá, Myšilov jej přesvědčuje, aby rychle odjel ale Duny stále trvá na svém. Tak Geralt žádá dle Zákona Překvapení o to, co neví, že má. Pak Pavetta Dunymu říká, že je těhotná. Tak končí první zfilmovaná povídka – Otázka ceny.

Druhou povídkou, kterou se filmaři rozhodli převést na plátno je povídka Hranice možností. Tato jediná doznala nejmenších změn oproti knižní předloze. Andrzej Chyra mi do role Borcha Tři Kavky opravdu seděl na 100%. I Zerrikánky byly opravdu působivé. Geralt zabije baziliška a s Borchem se vydává do hospody, kde vedou debatu o zabíjení draků. Líbilo se mi, jak byl Geralt i Borch skvěle přiopilý. Nádherně rozkládal mastnýma rukama s kusem stehna v nich a vedl učené diskuse o Kodexu. Tea i Vea se na Geralta přilepily a pak následovalo to, co je v knize mistrně ukončeno – společná koupel v kádi. Obě Zerikánky se úplně nahé potichu plíží ke kádi, ve které podřimuje Geralt s Borchem a pak tam skočí. Tohle bylo dobře uděláno. Následuje scéna u brodu, který hlídají Nedamirovi vojáci a nepouštějí nikoho, kromě lidí s glejtem. Geralt se setkává s Marigoldem a zde jsem poprvé zažil velmi příjemné překvapení! Zbigniew Zamachowski zahrál Marigolda opravdu mistrně! Navzdory předpokladům se mi Marigold velmi líbil. Měl přesně tu jiskru v očích, ten poťouchlý úsměv a ledabylé vystupování se skvělými prupovídkami, které Andrzej Sapkowski popisuje v knize. Bravo, tak to mě opravdu dostalo! Chlapi sedí u ohně když v tom přijede Yennefer a projíždí zátarasem. Borch se ptá Geralta – „Vy se znáte?“ A Geralt odpovídá – „Tak trochu“. Střih do minulosti, kde Yennefer pečuje o zraněného Geralta. Milostná scéna a pak zpět do reality. Musím říct, že jsem byl ale zklamaný z Gražyny Wolszczak. Nebyla to Yennefer ani náhodou! Nejen vystupováním ale i vzhledem! Měla sice jisté charisma a krásná prsa, ale to je tak všechno! Moje představa Yennefer je jí na hony vzdálena! Navíc bylo vidět, že má pod nosem jemné černé chmýří a to by čarodějka jejího formátu prostě nesnesla! Pak děj pokračuje přesně podle knihy s tím rozdílem, že lavinu kamení spustí Borch penízkem, který hodí ze skály, Yennefer nakonec nečaruje, Sekáči nejsou tak tvrdí a Geralt jich pár zabije, Ogaři nejsou vůbec směšní a také zde odpadla role Yarpena Zigrina coby herolda. Na tu jsem se velmi těšil a byl jsem moc zklamán. Mírně mi to vynahradil Eyck z Denesele, který opět 100% odpovídal knižní předloze. Naleštěné brnění, vznešený nebojácný hlas, obrovská odvaha a tvrdý pád. Chyběl zde i Yennefeřin kolega, čaroděj Doregarray. I malý dráček byl pěkně udělaný.

Pak, jakoby intermezzo, byl Geralt na návštěvě v Cintře u Calanthé, která si před ním klekla na kolena a prosila jej, aby si nebral její dítě.Geralt slíbil, že ne a odjel. Pak byl záběr na Cintru, jak hoří.

A další povídka, tentokráte Hlas rozumu, která byla tedy zprzněna dokonale. Začíná tak, že hrabě Falwick a jeho nohsled Tailles – rytíři řádu Bílé Růže, jsou na návštěvě v Nilfgaardu a domlouvají se z nějakým jiným hrabětem, jehož jméno nevím, protože v knize není, na tom, že je třeba sehnat pro císaře Emhyra dívčinu plavých vlasů, po které vyhlásil pátrání. Falwick ví, že se na jeho území nachází svatyně Velké Melitelé, tak se tam vydá. Mezitím se Geralt utká v blatech s nějakou pořádnou potvorou, která ho pěkně zřídí a oslaben se na koni dostane před brány svatyně, kde spadne. Stará se o něj nejdříve Iola (kterou jsem si teda představoval hodně jinak), pak Nenneke a dívčina plavých vlasů – Ciri! Ano, čtete dobře – Ciri. Geralt se probouzí a zjišťuje, že Ciri je jeho Dítě překvapení. Prochází se s ní v zahradě, Ciri se do něj zamiluje a chce s ním odjet. Skleník v zahradě je udělán fantasticky – jsou tam krásně vidět rostliny, které Nenneke pěstuje pro potřeby svatyně a které nikde jinde na světě nerostou. Iola říká Nenneke, že viděla zkázu jejich svatyně a že by všichni měli odjet. Pak Falwick a Tailles příjdou na inspekci a najdou Geralta, kterého Tailles vyzve. Geralt odjíždí a čeká na něj Ciri a chce, aby ji vzal sebou. Geralt souhlasí, ale Nenneke to nedovolí. Geralt tedy odjíždí sám. Chybí zde scéna, jak Geralt rozmlouvá s Iolou a s Marigoldem. Na cestě ze svatyně potká Geralt rytíře Bílé Růže a trpaslíky. Dennis Cranmer vyslanec, zaváže Geraltovi oči a ten se bije s Taillesem. Tato scéna je perfektně udělaná, přesně jako v knize. Ale pak následuje něco, z čeho jsem byl teda dost naštvaný. Rytíři Bílé Růže zajedou do svatyně a ptají se po Ciri. Nenneke tvrdí, že zde není, ale Ciri se nakonec objeví sama pod pohrůžkou, že zemřou dvě kněžky přivázané na nádvoří. Falwick odvede Ciri a ještě předtím se dozvídá od Ioly, že zemře zanedolouho po ní. Nato nechává svatyni Melitelé zapálit a všechny kněžky, včetně Nenneke zabije. Tak to mě teda dostalo. Taková obrovská nesmyslná odchylka. Hnus. Poté se Falwick setkává v lese s Renfri, což jsem nějak nepochopil, proč.

V dalším záběru se ocitáme v jeskyni, kde Geralt loví kikimoru se kterou se pak na voze vypravuje do Blavikenu. Ano, správně tušíte, že se bude jednat o povídku Menší zlo. Zabitou kikimoru odváží do města a odchází do hospody, kde se setká s Marigoldem a poté s fojtem Caldemeynem. Fojt je skvělý. Geralt se ho ptá, kolik mu nabídne za Kikimoru a on na to, že nic, že jsou chudí a že nic nemají. Tak mu Geralt řekne, že se přece museli zrácet lidi, že je Kikimora zabíjela. Na to fojt pohotově odpoví, že se lidi ztrácejí všude a že s tím taky nikdo nic nedělá, že je lidí dost. To mne docela pobavilo. Geralt tedy navštíví Stregobora v jeho kouzelné zahradě. Mimochodem hlášky klepadla – „Mistr Stregobor nepřijímá, odejdi v pokoji, dobrý člověče“. A na to Geraltovo – „Nejsem dobry člověk“, mne také rozesmály. Stregobor byl opravdu dost dobrý kouzelník – luskl prsty a pod jabloní se objevila nahá dívka s košem plným jablek – působivé. I jeho iluze byly pěkné. Stregobor Geraltovi poví, že je ve městě Renfri a že ji má zastavit. Pak, když Geralt nechce, poví mu, že svatyni Melitelé vypálili a má to prý na svědomí právě Renfri. Geralt je zděšen a ptá se po Ciri. Jenže Stregobor je vychytralý a nic neřekne. Nazítří se Geralt utká na tržišti s Renfri a jejími pohůnky. Tato scéna se mi osobně moc líbí, je přesně podle knihy a už si i v praxi dovedu představit, co to znamená být nazýván „Řezník z Blavikenu“. Zde Geralt vykryje i šíp z kuše. Renfri je moc pěkná a je škoda, že chybí scéna, jake se vyspí s Geraltem. Tak působí opravdu jen jako nestvůra bez citu. Jako mimochodem je do této povídky zařazena scéna s Cikádou, který se Geraltovi představí jako Mistr meče. Vyzve jej v temné uličce ale Geralt jej sejme pěstí a ještě se nad ním ušklibuje. Geralt poté odchází za Stregoborem ale ten jej už dovnitř nepustí, ale řekne mu, že za vypálení může Falwick a Cikáda.

Pak následuje děj, který není popsán v žádné z povídek. Geralt jede hledat Falwicka a Cikádu a narazí na vojáky, kteří mají ve znaku bílou ještěrku se dvěmi hlavami, pravděpodobně Nilfgaardský oddíl Salamandrů. Pomocí elixíru vyslechne jejich rozhovor, že hledají plavovlasou dívčinu a že se jedou podívat do nějakého města, kde drží zajaté děti. Geralt neváhá, zabije strážného, převleče se do barev Nilfgaardu a jede napřed do onoho města sám. Tam již čekají rytíři Bílé Růže se zajatými dětmi a na Geraltův rozkaz je začnou připravovat k odvedení. V tom ale jeden rytíř Geralta pozná a začne bitka, ve které Geralt všechny rytíře zabije. Mimochodem zde opět vykryje šíp z kuše. Ciri ve městě samozřejmě je, má na hlavě černou koženou bizardní masku a volá na Geralta, že ji má zachránit. Ten ji však neslyší. Její věznitelé ji seberou a zanesou do sklepa, kde jim však Ciri uteče a zabarikáduje se v poslední místnosti kládou přes dveře. Nechají jí tak. Geralt se od dětí, když je pouští na svobodu, doví, že zde Ciri byla a vydá se ji hledat. Znamením vyrazí dveře, ale objeví prázdnou místnost, která kdysi sloužila jako mučírna. Ciri tam není. Zklamaně vyjde ven a tam čeká na příjezd Nilfgaardských vojáků. Ti jej postaví na pranýř a Falwick jej bičuje a přitom chce, ať poví, kde je Ciri. Líbilo se mi, jak Geralt nemrkl ani okem. Naopak klidným hlasem usvědčil Falwicka ze zrady proti Nilfgaardu a tak velitel Salamandrů chce, ať rozhodne Boží soud. Geralt sám, neozbrojen, čelí asi 10-ti rytířům Bílé Růže, které samozřejmě zabije a nakonec i Falwicka, který jej chtěl sejmout zezadu. Nilgaarďani ale Geralta uvězní spolu s Marigoldem – kde ten se tu vzal – a sdělí jim, že budou za úsvitu popraveni. Jsou uvězněni v tom samém domě, kde drželi Ciri. Marigoldovi se podaří rozbít láhev a střepem přeřezat pouta a založit požár. Sestoupí až do mučírny, kde se zabarikádovala Ciri, ale zjišťují, že odtud není žádný východ. Pak Marigold náhodou zavadí o páku na stěně a otevře se jim tajný východ, kterým uniknou ven.

Geralt se s Marigoldem rozloučí a jde hledat Ciri. Ptá se ve vesnicích, ale nikde ji neviděli. Jednou, když je v lázních, přikrytý vlhkou, horkou plachtou, tak jej najde Cikáda a chce se pomstít. Geralt jej však zabije, Cikáda mu ale prozradí, kde byla Ciri naposledy spatřena. Geralt tedy jede tím směrem a naráží na Yurgu v poslední zfilmované povídce – Něco více. Pomůže Yurgovi proti potvorám na mostě a ten jej pak odveze na Záříčí. Opět zde chybí Geraltovy sny o Yennefer, setkání s Visennou a se Smrtí na Soddenském pahorku. Škoda, mohly to být zajímavé scény. Část, jak Yurga přijede domů a jeho žena mu běží naproti a pak se shledá Geralt s Ciri je stejně dojemná, jako v knize a přiznám se, že více, protože jsem měl až slzy v očích. Touto scénou si u mne film trošku polepšil.

Kapitola sama pro sebe je hudba. Ta je opravdu skvělá! Hlavním motivem je píseň Nepřekonáš lásku, která je opravdu moc podmanivá a krásná. Až bude Soundtrack, tak si jej určitě pořídím. Zvukové efekty taktéž nebyly špatné, i když v kině v Polském Těšíně se toho moc čekat nedalo. Jednak tam byla zima a jednak strašně špatné ozvučení – film místy prskal. Filmové efekty a speciální efekty nic moc, drak Villentretenmerth byl povedený, krásně zlatý a chrlil oheň, ale co se týče potvor na mostě – tak ty byly teda hrozné. Byli to nějací ještěři se žlutýma očima a já si vždy myslel, že to bylo něco na styl zombie. Kostýmy byly povedené, výprava rovněž. Vše působilo dostatečně starobyle a bylo cítit středověkem.

Závěrem bych asi napsal toto: na film jsem se jako velký fanoušek Sapkowského díla velmi těšil. Byl jsem překvapen i zklamán zárověň. Pokud by se scénárista držel předlohy, pak bych byl spokojen. Ale takto mi nezbyde než hodnotit 5-ti body z 10-ti. Kdo ale nečetl povídky ani ságu, pak si může 2 body připočíst. No jeden fantasy film, na který se dost čekalo máme za sebou, škoda jen, že tak špatně dopadl. Na druhý, který má premiéru 10. ledna 2002 a jmenuje se Pán Prstenu: Společenstvo Prstenu si ještě pár týdnů počkáme, ale doufám, že se nebude opakovat zklamání, stejné jako u Zaklínače.

Více informací o filmu naleznete na oficiálních stránkách Andrzeje Sapkowského v ČR:
http://www.sapkowski.cz

V sekci „Download“ lze stáhnout 2 trailery na film a píseň „Nepřekonáš lásku“.