Na ostřích čepelí – Žamboch Miroslav

     Hlavním (a náležitě “nezničitelným”) hrdinou je nájemný zabiják Koniáš, který dostává pro něho poněkud nezvyklou zakázku – zajistit úspěch připravované kolonizační výpravy, přičemž placen tentokrát nebude za mrtvé, ale za úspěšné zajištění dopravy co nejvíce živých na místo určení, úspěšné založení prosperující kolonie a první dodávku obilí do Fenidongu, města na území Obchodní ligy.

     Celý projekt připravil spolu se skupinou finančníků a podnikatelů právník Masner. Připravovaná výprava má vedle ekonomických cílů ještě cíl politický. Má zajistit nezávislost států Obchodní ligy na Crambijském císařství, které dosud bylo pro Obchodní ligu hlavním zdrojem obilí. Pokusů o podobný podnik bylo v minulosti učiněno více, všechny byly ale zmařeny. Proto Masner najímá  po zralé úvaze jako vůdce výpravy právě Koniáše. Výprava se musí dostat přes státečky s pochybnou neutralitou, ve kterých ani uzavřené (a zaplacené) smlouvy o volném průjezdu nic neznamenají, musí přežít útoky lupičů i zabijáků v císařském žoldu a projít terénem naprosto nevhodným pro jakékoliv putování.

     Děj románu lze rozdělit do několika částí. Celá první polovina (přibližně 300 z 557 stran) popisuje přípravu kolonizační výpravy, intriky a obchodní válku, která z císařské strany rychle přerůstá ve válku totální. Pikantní je použití antraxu v “přírodní” formě (z nakaženého dobytka). Rukopis musel (vzhledem k tiskařským a jiným lhůtám) vzniknout dlouho před událostmi v USA, nelze tudíž autora vinit ze zneužití současné situace. Druhou část (cca 200 stran) by bylo možno klasifikovat jako deník výpravy. Události zde spějí k dramatickému vyvrcholení. Přírodní překážky, útoky nepřátel v nejrůznějších formách a rostoucí rozbroje uvnitř výpravy vyhrocují napjatou situaci. Bitva uzavírající tuto část knihy sice řeší většinu nastíněných problémů, příběh ale pokračuje. Vyprávění opouští přeživší část výpravy a popisuje návrat Koniáše do Fenidongu, vypátrání zrádce a pomstu. Dalšímu osudu výpravy je pak věnována část pětistránkového epilogu.

     Žambochův svět se na první pohled jeví jako klasické “fantasy” prostředí. Vývojově odpovídá zhruba přelomu středověku a novověku, mluví se zde o magii, ale věc má háček. V průběhu děje čtenář zjišťuje, že je to svět postkatastrofický, původní (zaniklá) civilizace byla na mnohem vyšší úrovni. Takzvaní čarodějové a jejich klany jsou vlastně znalci a ochránci starých znalostí a technologií. Jejich označení za mágy je možno dát do souvislosti s tvrzením, že dokonalá technologie je od magie k nerozeznání. Jde v tomto případě opravdu o fantasy? V každém případě jde o špičkový dobrodružný příběh, jehož některé prvky odkazují na jiná díla i na naše  současné dění. Hrdinové jsou živí lidé se všemi lidskými problémy (až na relativní “nezničitelnost” několika klíčových postav), jazyk vyprávění je současný, vyprávění náležitě homogenní (bez hluchých míst a dějových skoků) a přehledné. Perfektní obrázek na obálce od Milana Fibigera skvěle vystihuje obsah, i když někomu bude připadat dost depresívní. Tradiční mapa je sice pěkná, zmenšení na formát knihy ji ale učinilo poněkud nepřehlednou.

     Milovníci dobrodružství, drsných soubojů a bitev zde dostávají do ruky velmi kvalitní knihu. Příběh je sice z těch krvavějších, ale je velmi dobře napsán, což by  mu mohlo zajistit úspěch i u odpůrců subžánru “fighting fantasy”. Struktura příběhu umožňuje i vytvoření počítačové hry na dané téma.