Harry Potter and the Philosopher´s Stone

Harry Potter je fenoménem poslední doby, a přestože knihy J. K. Rowlingové jsou v knihkupectvích již nějaký ten pátek, v České republice je drtivá většina lidí objevila až v druhé polovině tohoto roku. Podle toho to ale vypadá. S Harry Potterem se potkáváme téměř každodenně: v novinách, které jej srovnávají s fenomenálním Pánem prstenů; v ženských časopisech, kde jsou čtenářky upozorňovány na možnou podobnost s Pokémony, a tudíž logicky nebezpečnost; v renomovaných filmových měsíčnících, jež s údivem sledují žebříčky návštěvnosti v amerických kinech; a pochopitelně také v herních magazínech a na herních serverech, kde se hodnotí počítačová hra Harry Potter and the Philosopher´s Stone. Mezi ně se dnes konečně zařazujeme i my a na herní zpracování knihy Harry Potter a Kámen mudrců přinášíme recenzi.

Existence počítačové hry je vedle čtyř dílů knihy a filmového zpracování bohužel tak trochu podceňována, a tak o obrovských komerčních úspěších Harryho Pottera ve světě za obrazovkou monitoru se dozvídáme v herních médiích spíše sporadicky a v mainstreamových denících prakticky vůbec. A hned ze začátku je nutné zdůraznit, že Philosopher´s Stone si svou dávku pozornosti rozhodně zaslouží. Evidentně je totiž vidět, že se nejedná o narychlo splácnutou komerční břečku, ale o plnohodnotný titul, jemuž by kvalitu a hratelnost mohla závidět leckterá z konkurenčních her. Již z počátku recenze vám tedy prozradím, že Harry Potter and the Philosopher´s Stone se skutečně povedl. Teď již jen zbývá v několika následujících odstavcích dodat, proč tomu tak je. Důvodů je hodně…

Již sám název hry napovídá, že příběh hry bude mít leccos společného se stejnojmenným prvním dílem knižní série. Popravdě řečeno, až na pár drobností je naprosto stejný, takže čtenáře knihy nemůže ničím podstatným překvapit. Pojďme si jej nicméně zběžně zrekapitulovat. Kouzelnický synek Harry Potter má těžký život. Jeho rodiče zahynuli v souboji s temným mágem Voldemortem a hodný obr Hagrid jej předá do opatrovnictví otravné rodině Dursleyových. Tam je Harry ale jen do té doby, než najde dopis od Hagrida, kterým je zván ke studiu do Bradavické školy čar a kouzel. I když s problémy, Harry se nakonec do školy dostává a po zapsání do první třídy může začít jeho velké dobrodružství. V Bradavicích totiž není ani náhodou nic takové, jak se na první pohled zdá. Učitelé jsou tajemní, někteří dokonce zlí a další skutečně velmi zlí. Harryho spolužáci jsou vesměs divní (až na pár výjimek), za každým druhým zrcadlem se skrývá tajná chodba a vůbec – všechno je přesně takové, jaké by to chtěla většina dětí mít i v normální škole… 😉

Pokud bychom měli herního Harryho Pottera zařadit do nějakého existujícího žánru, museli bychom se vrátit o pár let nazpět a vzpomenout si na klasické hopsačky, které rezignují trénování myšlenkových pochodů a soustředí se především na hratelnost a zábavnost. Harry Potter je totiž typickým zástupcem tohoto typu her, a přestože je prodáván pod komerčně vhodnějším zařazením “akční adventura”, veškeré náznaky nutnosti přemýšlet byly scvrknuty na minimum. To na jednu stranu sráží hru v očích hráčů starších patnácti let, ale pokud se na hru podíváme pohledem mladšího dítěte, těžko nalezneme letos lepší titul, zaměřený na tuto věkovou skupinu. S hodnocením pod touto recenzí je to tedy poněkud složitější a svůj postoj vysvětlím v posledním odstavci. Nyní se pojďme podívat, co plošinovka Harry Potter hráčům vlastně nabízí.

Jelikož je ve hře Harry teprve v prvním ročníku, musí se ještě hodně učit. Hned ze začátku hry si vás proto vezmou do parády starší z bratrů Weasleyových a naučí vás skákat, sbírat fazole a další, pro průběh hry, nejdůležitější věci. Učit se ale budete prakticky celou hru, protože mezi jednotlivými úrovněmi se musíte zúčastňovat i vyučovacích hodin. Během nich se naučíte pět kouzel, které budete vzápětí jednotlivě zkoušet v bludištích a poté samozřejmě i využívat v praxi. Učení kouzel probíhá způsobem zjevně okoukaným z Black & White (recenze), takže kupříkladu kouzlo Flipendo, které tlakovou vlnou odstraní z cesty předměty a je rovněž jediným útočným kouzlem ve hře, se naučíte tak, že budete myší obkreslovat spirálu, podle určeného vzoru. Důležité je nejen opsat spirálu přesně, ale i rychle, nicméně stačí, když zvládnete první úroveň kouzla. Za maximální splnění již totiž dostáváte pouze body pro svou kolej Nebevír, jež ale na konci stejně tak jako tak vyhraje soupeření s ostatními. Motivace k vítězství je tedy trochu zkalena, ale na druhou stranu – jen těžko si lze představit, že by autoři hry dovolili, aby hra končila jinak než kniha. Naštěstí je hra natolik soudná, že vás nenutí obkreslovat jednotlivá kouzla pokaždé, kdy je chcete použít, ba naopak. Kouzlo můžete vytvořit pouze na místě, které je k tomu předurčeno a hra sama pozná, který trik na cíl vypustíte. To je sice trochu limitující, ale na druhou stranu, hra je díky tomu pěkně přímočará a navazující. A to nedočkaví dětští čtenáři jistě ocení.

Mnoho fanoušků Harryho Pottera bude jistě zajímat i další podobnost s knihami J. K. Rowlingové. Jak již bylo řečeno, příběh je prakticky stejný, ale opravdoví znalci by v něm našli pár nesrovnalostí. V průběhu hry se ale setkáme s další spoustou postaviček a míst (například profesor Kratiknot, spratek Draco Malfoy nebo školník Filch a spousta dalších), známých z knih, takže fanoušci budou jako doma. Poměrně potěšující je, že i bez znalosti knihy se dá hra normálně užít, nicméně na opravdové pochopení všech souvislostí je přečtení knížek více než doporučené. Hra ale tím pádem může posloužit i jako uvedení do celého světa Harryho Pottera a v dětech, které nečtou příliš rády, probudit zájem i o knihu. A popravdě řečeno, to byl asi největší cíl autorů. Když už jsme u těch souvislostí s knižní předlohou, nelze se nezmínit o famfrpálu, což je oblíbená hra mladých kouzelníků, tak trochu podobná americkému fotbalu, až na to, že se hraje s více míči. Famfrpál si zahrajete celkem dvakrát během hry (pokaždé musíte samozřejmě vyhrát, abyste se dostali dál) a natrénovat si jej můžete i zcela mimo hlavní děj, přímo z menu hry. Tahle kratochvíle tady prostě nemohla chybět…

Poměrně tradičně je vyřešeno ovládání hry, přičemž využívat budete kombinace myši a klávesnice. Na prvotní zvládnutí je všechno velmi jednoduché, ale později, hlavně při soubojích s duchem Protivou nebo hlavním záporňákem Voldemortem, vám možná přijdou možnosti Harryho pohybu trochu moc omezené. Tak kupříkladu třeba nemůžete kouzlit za běhu nebo používat úkroky, což je pro hráče se vžitými reakcemi trochu nezvyk. Ale koneckonců, takovým lidem ani není Harry Potter and the Philosopher´s Stone určen. S tím ostatně souvisí i obtížnost, která je skutečně primitivní. Osobně jsem měl hru dokončenou za nějakých pět, šest hodin čistého času, což jsem ale přisuzoval tomu, že hra není pro mou věkovou skupinu zrovna tím pravým. Velké překvapení jsem ale zažil ve chvíli, kdy jsem (samozřejmě v rámci objektivnosti 😉 posadil k počítači s Harry Potterem svého desetiletého bratrance. Odešel jsem pryč, a jaké bylo mé překvapení, když po dvou hodinách byl zhruba ve stejné části hry, jako já. Připomínám, že dotyčný pidiobjekt znal knižní předlohy jako své boty, a tak mu nijak nevadila angličtina v nepříliš častých dialozích. Stejně tak jsem se nemusel bát, že by mu hra nějak psychicky uškodila, protože v Harry Potterovi nenaleznete ani kapičku krve a souboje s malými a otravnými skřítky (kteří mimochodem v knihách nebyli) nebo s Draco Malfoyem končí vždy jen lehkým omráčením a kouzelným “auuuch”… 😉

Prostředí bradavické školy a jejího okolí je vymodelováno v Unreal enginu, který svůj účel splňuje bezezbytku. Všechny postavy, známé z literárního světa, identifikujete na první pohled a s Harryho postavičkou se bez problémů sžijete. Podařený je i design úrovní – budete v nich skákat po plošinkách, lézt do vnitřků vodopádů, porážet knižní regály, ničit masožravé květiny a vůbec provádět další spoustu více či méně zábavných skopičin. Menší problém jsem tak měl pouze s umístěním kamery, kterou si sice řídíte sami, nicméně je posazena příliš nízko za Harryho záda a nelze ji tedy nějak výrazněji zvednout. Občas mě tato nemožnost dost prudila. Stejně jako systém ukládání hry, jenž využívá k tomuto účelu speciálně určených míst, takže po každém nahrávání pozice si musíte znovu a znovu poslechnout průpovídky postav nebo zhlédnout úvodní enginovou animaci. Obé nepochopitelně nejde přeskočit.

Abychom to nějak zakončili. Harry Potter and the Philosopher´s Stone je, v rámci možností a předem daných pravidel, výtečná hra. Jestliže máte ve svém okolí někoho, komu ještě nebylo patnáct let a je fandou knih J. K. Rownlingové, může být počítačové zpracování Harryho dobrodružství jedním z nejlepších vánočních dárků, jaký můžete vůbec vybrat (pro ně tedy hodnocení zní 8/10). Pro ostatní je to bohužel “jenom” příliš krátce trvající zábava (hodnocení – jen tak tak 7/10). Do české premiéry filmu je to ale ještě vcelku douho (dočkáme se přesně na Valentýna, tedy 14. února), takže proč si čekání neukrátit počítačovou hrou se stejnou náplní. Když už tedy kniha pro vás není to pravé ořechové…

Zdroj: GAMEPORT