Larry Niven je autorem světoznámého románu Prstenec, který získal řadu prestižních cen. Jeho první povídka, kterou kdy tento famózní autor zaslal k otištění, nesla název Válečníci. Kdyby mu tenkrát někdo předpověděl, co všechno touto povídkou odstartuje, asi by se hodně divil.
Kzintové jsou rasou válečníků. Vzhledem připomínají hodně přerostlou kočku, jejich tělo je do bitvy jako stvořené. Boj je smyslem jejich života, různé kodexy cti jsou pro ně posvátné (úplní kilrathové z Wing Commanderu, nemyslíte?). Válečníci vyprávějí o prvním setkání kzintského válečného plavidla s průzkumnou lodí lidstva. Pozemšťané již před dlouhou dobou upustili od násilí a stala se z nich mírumilovná civilizace zkoumající vesmír. Kzintové dle své přirozenosti na zdánlivě bezbranné lidské plavidlo zaútočí, avšak se zlou se potáží. Při historicky prvním střetu lidstva s kzinty je válečná loď díky naší vynalézavosti zničena. Celé galaxii však svítá na zlé časy – kzintové již vědí o Zemi, a tak je jisté, že do té doby dlouho mírumilovní pozemšťané budou muset opět sáhnout po zbraních a znovu vytáhnout do války.
Larry Niven v dalších svých dílech téma kzintů jednou více, podruhé méně rozvíjel, až vznikla skutečně propracovaná mimozemská civilizace se svou vlastní kulturou, zákony i pravidly. Jinými slovy, Larry Niven stvořil nový Svět. A jak to s každým pořádným Světem bývá, i on jej nabídl dalším spisovatelům, aby jej dále rozvíjeli a obohacovali. Tak vznikl osmidílný cyklus antologií nazvaný Války s Kzinty.
V prvním díle, který Wales vydal, je obsažena původní Nivenova povídka Válečníci spolu se dvěma novelami. Jsou jimi Železo od proslulého Paula Andersona a opravdu dobrá Kočičárna od Deana Inga.
Železo se odehrává v době míru. Skončila třetí velká válka s kzinty a kočičáci se snad už konečně učí žít s lidmi vedle sebe. Hlavními hrdiny této novely jsou výzkumníci lodi Tulák, letící prozkoumat vzdálenou dohasínající hvězdu. Na místě však narazí kzinty. Objev je to důležitý, kzintové by se do tak hlubokého vesmíru nikdy nemohli dostat bez hyperpohonu, přísně střežené technologie, díky které si lidstvo udržovalo nad podsvětelnými loďmi kočičáků převahu. Navíc vyjde najevo, že kzintové v této vzdálené soustavě budují novou vojenskou základnu, která se má stát předmostím pro novou ofenzívu. Kzintové si prozrazení nemohou pochopitelně dovolit, proto se výzkumníky z Tuláka pokusí zajmout. Části z nich se však podaří uprchnout. Začíná velký hon. Uprchlíci nevědí co dělat – mají se vypravit zpět na Zemi a spravit vládu o dalších přípravách na válku nebo se mají pokusit osvobodit zbytek posádky? Nakonec se tyto alternativy pokusí skloubit dohromady. Jak se jim to povedlo si už přečtěte sami.
Musím se přiznat, že tato dlouhá povídka si mé sympatie příliš nezískala. Je zbytečně rozvláčná, akce se střídá s nepříjemně dlouhými pasážemi plnými nudy. Pravda, fandové astrofyziky si přijdou na své, a příběhu dominuje několik opravdu dobrých nápadů, ale upřímně řečeno, od Andersona jsem čekal větší bombu. Když o Železu s krátkým odstupem času přemýšlím, možná by se mi tato novela i líbila, kdyby…
… kdyby hned za ní nebyl kratší román Deana Inga. Kočičárnu všem vřele doporučuji. Průměrný etolog Locklear cestuje na lidské válečné lodi. Ta je přepadena kzinty a zničena. Locklear jako jediný z posádky přežije ve vzduchotěsné kabině, ze které jej nepřátelé zachrání kvůli výslechu. Když se ukáže, že nový vězeň je kzintskému zpravodajství k ničemu, stane se jeho osud velmi nejistým. Naštěstí se vinou neschopného navigátora loď ve vesmíru ztratí. Zatímco Locklear pomáhá s navigací, objeví novou planetu. Je zjevně uměle vyrobená, na jejím povrchu je několik různých oblastí s odlišným podnebím a flórou. Navzájem jsou od sebe odděleny silnými silovými poli. Kzintové chudáčka etologa „za odměnu“ vysadí na napodobenině jejich domovského světa, který je zde z nevysvětlitelných důvodů také.
Z Lockleara se na krátký čas stává novodobý Robinson Crusoe. Poutavě je vypravováno o tom, jak se trosečník pomalu seznamuje s novým světem a adaptuje se na něj. Jednoho dne však Locklear učiní kolosální objev. Nalezne místnost se stázovými komorami, v nichž spí všichni zástupci kzintské fauny, ale co je důležitější, je tam uloženo i několik dospělých kzintů. Locklear se rozhodne probudit jednu ze samic. Jeho nová kamarádka, kterou pojmenuje Kitty, prokáže kupodivu vysokou inteligenci (jak víme, obyčejná kzintská samice není myslící bytost, ale obyčejně šlechtěné zvíře). Locklear s Kitty spolu po krátké době začínají spolupracovat, aby v drsné přírodě vůbec dokázali přežít. Musí při tom najít cestu přes vrozené předsudky i zvyklosti svých ras. Nakonec spolu vycházejí docela dobře, Locklear začne Kitty kdesi hluboko v srdci dokonce i milovat. Jednoho dne se však náhle kzintové z vesmíru vrátí a začínají etologa hledat. Ani Locklear ani Kitty na nějaké setkání evidentně nemají chuť, ale kzinští válečníci se neúprosně blíží. Je čas připravit se na nejhorší…
Dean Ing se v této novele opravdu vytáhl. Má spád, nenudí a je doslova nabitá zajímavými nápady. Příběh ztroskotance, který bojuje proti samotě i přírodě dohromady je známý, avšak Ing do něj dokázal vnést nové a přitažlivé prvky. Vztah s Kitty je kapitolou samou o sobě. Je radost sledovat, jak si oba začínají navzájem důvěřovat a postupem času se jejich vztah prohlubuje. Dozvíme se i spoustu nových informací o kzintských samicích. Toto téma bylo většinou zmiňováno jen okrajově, větší podrobnosti se poprvé dozvídáme až v této novele. Kočíčárna si můj obdiv získala nejspíš svou realističností. Každý úspěch hlavního hrdiny je tvrdě vydřený, nic mu nespadne jen tak do klína, o vše se musí poprat. Locklear celou dobu žije v nejistotě, strachu z dalšího dne a také v lehké paranoie z potencionálně nebezpečné Kitty. Zkrátka a dobře, je to mistrovsky zvládnutý příběh se vším co k němu patří.
Války s kzinty řadím do skupiny těch lepších antologií. Sbírce příliš neublížila ani mírně odfláknutá redakční práce a nehezká obálka. Překlad je v pořádku. Na trhu se již objevil i stejnojmenný druhý díl. Pokud jste dostali vyšší kapesné, klidně investujte.
