Red Dragon

Před necelým rokem si tohoto zvětšujícího se tělesa všimla společnost Cenega Czech s.r.o. (Bohemia Interactive), hru odkoupila a udělala z ní to, čím je dnes. Studenti v hodinách informatiky místo výuky Excelu tajně navštěvují stránky www.reddragon.cz, úředníci o polední pauze místo na oběd chodí koordinovat útoky své aliance, nezaměstnaní na Internetu „visí“ pro jistotu po celý den, aby jim náhodou neušla nějaká zajímavá zpráva v herním fóru.O co že se tedy vlastně jedná?

RD je tahová strategická hra z fantasy prostředí, kterou může hrát téměř neomezený počet hráčů pomocí svého internetového připojení. Hraní je bezplatné a není k ní potřeba žádný speciální software. „Zalogovat“ a odehrát své tahy můžete proto kdekoliv, kde je k dispozici alespoň běžná přenosová rychlost.
Podstata hry samotné se může zdát prostá. Ovládáte malou zemičku (tzv.gubernát), kterou pomalu rozvíjíte tak, aby spokojeně prosperovala a samozřejmě válčíte s ostatními hráči o nová území, se kterým se zvětšuje i vaše moc. Každý znalec her podobného základu však ví, že za těmito několika slovy se obyčejně skrývají hodiny plánovaní, ďábelsky promyšlené taktiky a často i dlouhodobé testy systémem pokus-omyl. Podívejme se proto společně alespoň na hrubé základy pravidel.

Před hrou samotnou je nutno vybrat si rasu, kterou budete ovládat. Rozhodovat se můžete buď mezi starými známými lidmi, elfy, trpaslíky, hobity a skřety nebo netypickými nekromanty, či džiny. Teprve nedávno byla přidána možnost hry za silné obry a vysloveně nesympatické br-ougy. Rasy jsou vysoce specifické, hodí se pro určitou vývojovou strategii, na kterou jako začátečníci budete muset teprve přijít. Každý národ má vlastní postihy i bonusy pro určitá povolání a v neposlední řadě také speciální armádní jednotky, lišící se od ostatních jak velikostí útočné síly a obrany, tak i výslednou cenou za výcvik. Kupříkladu trpaslíci jsou schopni vybudovat poměrně slušnou armádu a co víc, všechny budovy staví o třicet procent rychleji. To je samozřejmě výhodné, avšak jsou to naprostí zelenáči v magii, v RD velmi mocné zbrani. Proto udržují přátelské vztahy především s džiny, magicky nejsilnějším druhem.

Než začnete hrát, je ještě nutné vybrat si tu správnou magickou knihu. Je jich celkem pět a každá z nich zahrnuje jiná kouzla. I zde se projeví rozdílnost ras – například po magické stránce slabí hobiti či trpaslíci si mohou vybrat pouze jednu z nich, kdežto džini vždy všech pět. Správné kouzlo v pravou chvíli dělá divy, a vy tu a tam asi zalitujete svého počátečního výběru. Knihy se sice v průběhu hry měnit dají, avšak je to VELMI nákladné, z toho důvodu se takovéto kroky příliš nedoporučují.
Po vybrání rasy a magických knih zbývá jen vymyslet nějaké chic jméno pro váš gubernát a můžete se pustit do hry.

Začínáte v prvním roce. Každý rok (=kalendářní den) má 15 měsíců (=tahů). Na začátku je vám přiděleno skrovné množství surovin a také nějaká ta pracovní síla (=obyvatelé vaší země). Tyto lidi necháte pracovat jako farmáře, zedníky, kameníky, druidy, mágy, zbrojaře, obchodníky, alchymisty nebo vědce. Každé z povolání má jiný, snadno předvídatelný, význam. Podle počtu pracovníků a bonusů se k profesi vztahujících vám pak každý tah přibude něco jídla, materiálu, zbraní, many, zlata a i nějaký ten lidský přírůstek. Nebo taky ubude, to záleží čistě na vaší šikovnosti a promyšlené strategii.

Až budete mít dostatek zedníků a kameníků, začnete ve velkém stavět různé budovy. Ty v RD hrají velmi důležitou úlohu. Obecně je rozdělujeme na dva druhy. Tím prvním jsou budovy infrastrukturní – jsou to obydlí pro vaše poddané, manufaktury, obranné věže, školy, univerzity, různé cechy, dračí doupata 😉 atp. Díky infrastrukturním budovám se do vašeho gubernátu přihrne víc lidí, zvýší se efektivita povolání, budete moci vyrábět válečné stroje atd. Dobře vybudovaná a udržovaná infrastruktura je jedním z pilířů úspěšného gubernátu.

Druhým typem budov jsou tzv. speciální. Ty sice přímo neovlivňují život vaší zemičky, ale každá z nich má zajímavou vlastnost. Tak například Strašidelný lesík spolehlivě odstraší 10% invazní armády, Magická čočka zesílí vaše kouzla o 20 %, po postavení Paláce času budete mít o jeden tah denně více. Tyto stavby vás však občas nepříjemně zatíží, navíc mohou být čas od času zničeny určitými kouzly. Na druhou stranu, hra se bez nich stává extrémně náročnou.

Zanedlouho vám přibude k už tak náročnému piplání vašeho miláčka další starost, a sice válčení. Nezapomeňte, že mimo vás je zde dalších několik tisíc hráčů, kteří si na vás brousí zuby! Proč, ptáte se?
Jednou z hlavních devíz v RD jsou pozemky. Čím větší rozlohu bude vámi spravované území mít, tím víc se k vám přihrne lidí, tím rychleji budete moci vyrábět a tím větší příjmy poputují do vaší pokladnice. Za utržené zlato si pak můžete dokoupit chybějící suroviny nebo pozemky. Avšak ty jsou zvláště v pokročilé fázi hry velmi drahé. Právě proto je vhodné část zisků investovat do armády, s jejíž pomocí můžete zabrat půdu nepřítele. Každý hráč má svou vlastní taktiku jak rychle a kdy zbrojit, v tomto směru neexistují dva stejní lidé. Například džinové občas armádu nestaví vůbec, spokojí se pouze s obranou pomocí magie a nové pozemky získávají v rámci přerozdělování dobytých území v alianci.

Já osobně na vojsko většinou nespěchám, rozděluji prostředky jinam, jenomže i dnes, po několika letech vývoje RD, stále existují smrdutí „svačináři,“ kteří bez kouska cti doslova požírají gubernáty v nízkém roku věku. Každý nový gubernát je sice první tři kalendářní dny v období takzvaného protektorátu – sám nesmí útočit, ale ostatní jej také nemohou napadnout. Toto pravidlo však mnoho nevyřešilo, mladičké čtyřleté kůzle se jednoduše neubrání patnáctiletému šakalovi. „Svačináři“ je v RD obecně opovrhováno, ale tito lidé přesto existují, a právě proto je dobré schovat se pod křídla nějaké aliance.

Slovem aliance myslíme spřátelený svazek několika gubernátů, které společně čelí cizím útokům, mají větší možnost dorozumívat se a koordinovat své akce. Každé takovéto spojení může mít od dvou do sedmnácti členů. Pravda, občas se musíte o dobyté pozemky dělit, a také to odčerpává malou část příjmů, ale hra bez členství v alianci je kupříkladu pro takové hobity hotovou sebevraždou. Není možno být členy více aliancí.
Jste-li fanoušky počítačových turn based strategií, pak určitě víte, že v těchto hrách je vždy zadán nějaký primární úkol, po kterém hra končí. V RD tomu není jinak. Abyste se stali tím největším z největších a byli zapsáni do prestižní Knihy cti, musíte postavit speciální budovu Palác posledního soudu. Po jeho dostavění nastane Apokalypsa – hra se zastaví, existující gubernáty jsou smazány a po několika dnech začne vaše snažení nanovo. Nemusíte se však zbytečně bát, je to stavení neskutečně drahé a vybudovat jej trvá dlouho. K tomu všemu se případný troufalec takřka okamžitě stává terčem útoků ostatních gubernátů a bez vydatné podpory své aliance hru prostě není možné vyhrát. Průměrná doba od spuštění hry až po dostavbu Paláce posledního soudu je asi čtyři měsíce. Teď si možná myslíte, že příchod do hry v druhém či třetím měsíci může být už poněkud zbytečný a nudný. Vůbec ne! Každý den se registrují desítky, možná stovky nových hráčů, a tak je vždy s kým měřit síly. RD je proto stejně zábavný v kterékoliv době.

Stručný základ RD, který vám zde přináším, je v praxi pochopitelně složitější. I když také nemusí a v tom (mimo jiné) tkví jeho krása. Můžete co nejrychleji odehrát všechny tahy, abyste ještě ten den postavili velkou armádu a zbrkle vtrhli na cizí území. Můžete se také piplat s každým číslíčkem, hlídat si všechna procenta efektivit a výsledky produkce si alespoň přibližně počítat dopředu podle uvedených vzorců. Právě v tomto spočívá jedinečnost Červeného draka, nikdy není stejný. Pokaždé hrajete s jinými lidmi, snad i rasou, neustále měníte a přehodnocujete své strategie.
Jak si vzpomínám, zpočátku mi vadilo, že vše probíhá čistě na imaginární úrovni. Nikde neuvidíte mapu a umístění své země na ní, útoky vojsk a destruktivní účinky kouzel se vám zobrazí jen jako nekonečné sloupce čísel. Na to si však každý brzy zvykne, později budete za toto zjednodušení ještě vděční.

Další z mnoha kladů této hry tkví v jejím dobrém technickém provedení. Stránky se načítají příjemně rychle a jsou oblečeny ve velice slušivém kabátu. Stále se vymýšlejí nová a nová vylepšení, pravidla bývají často před restartem hry doplňována, o možných úpravách se debatuje přímo v herních fórech. Menší úpravy se mohou dělat i za plného běhu celého kolosu, což je skvělé.

Bohemia Interactive si dobře uvědomuje, že i v zahraničí je spousta zábavychtivých surfařů, a proto nechala hru přeložit do angličtiny, slovenštiny a polštiny. Návštěvnost polských hráčů byla dokonce tak vysoká, že se společnost rozhodla vytvořit samostatnou verzi na polském Internetu.

RD se za ta léta provozu stal jednou velkou rodinou se vším co k ní patří – jisté nicky (číst s tvrdým Y! 🙂 se staly legendou, hráči si vybudovali vlastní slang, začaly se objevovat první zmínky o soukromých sjezdech hráčů. Na chatech a v diskusních fórech se objevují místnosti typu „Pro všechny závisláky na Red Dragonu“, vyhledávače každý den chrlí nové osobní stránky aliancí, či jen samotných gubernátů. Jinak řečeno, na www.reddragon.cz se schází podivuhodná parta lidí, které spojuje jediný cíl – dobít a dobýt.  A u toho se bavit. Toto tvrzení podporuje přes jedenáct tisíc aktivních (!) hráčů, jejichž počet každým dnem roste.

Ačkoliv je oblíbenost RD zvláště mezi teenagery vysoká, pořád se ještě najdou lidé, kteří o něčem podobném slyší poprvé. I z toho důvodu proběhla velká kampaň na podporu této on-line hry. Jednu z prvních větších akcí jste mohli vidět na Pragoconu 2002. V současnosti se v Praze plánuje první velké setkání všech hráčů. Více informací naleznete na stránce hry.

Co tedy říci na konec? Radím vám, abyste překonali počáteční rozmrzelost ze zdánlivě překomplikovaných pravidel a začali hrát. To ostatní už udělá Red Dragon sám. Avšak pozor, jen málokoho ze svých spárů pustí!