Vampire Hunter D

Základní dějová linka
Ocitáme se v budoucnosti vzdálené několik desítek tisíc let. Zuřivá válka v minulosti (naší blízké budoucnosti) zlikvidovala většinu světa a civilizace je v ruinách. Je tedy nutno začít odznova – ve světě omezených prostředků, zmutovaných příšer a jiných pozůstatků ničivého lidského šílenství. Život je tvrdý a tak se čas jakoby vrátil do doby středověku – i když se zde můžeme setkávat s energetickými zbraněmi, koni-cyborgy a jinými pozůstatky “moderní” civilizace. První hrdinkou, se kterou se střetneme, je mladá vesničanka Doris, která se živí lovem monster. Lov, který můžeme sledovat, se ovšem zvrtne a za začátečnickou chybu dívky zaplatí životem její kůň Luke (mimochodem jediný opravdový kůň v celém filmu!). Doris sama se sice zachrání, ale… to by nebylo anime, abychom nezažili nějaký pěkně ošklivý zvrat. Autoři totiž rádi přidělávají svým postavám celoživotní traumata. Když už se tedy zdá, že bude všechno dobré, objeví se tajemná silueta. Jeden z Aristokratů, vampýřích vládců nad lidmi. Dorisin osud je zpečetěn – tisíciletý lord Lee nemá slitování, má hlad a hodlá se pobavit.

O chvíli později sledujeme tutéž dívku, jak zkříží cestu nájemnému lovci, tajemnému D a nabízí mu práci. D odmítne a Doris ho napadne, aby otestovala jeho schopnosti, které se projeví být VELICE na úrovni. Pak mu poví svůj příběh: byla napadena a označkována lordem Lee a má se stát jeho “manželkou” – jinými slovy děvkou pro pobavení starého znuděného vampýra, což nejsou zrovna příjemné vyhlídky. Z nějaké nepochopitelné pohnutky mysli se dosud chladný D nechá uprosit, aby Doris pomohl a tady začínají problémy. Lee není totiž jediný, kdo má o pohlednou Doris zájem a tak se prostřednictvím odmítnutého starostova syna celá vesnice dozví Dorisino strašlivé tajemství, ukrývané pod stužkou na krku. Starostovi muži se rozhodují, zda ji uzavřít či neuzavřít do léta nepoužitého Exilu (toho času už místa zcela nevhodného pro lidskou bytost), protože když to před padesáti lety udělali jiné napadené ženě, Lee nechal skoro celou vesnici vyvraždit. D se zaváže Doris pomoci, v případě jeho selhání Doris přísahá, že se sama zabije. D se tedy u Doris zabydlí… dále pokračuje poměrně klasická dějová linka o boji s vampýry a monstry, zpestřená začínajícím citem dívky k D, lovcovými výčitkami, znepokojenou Leeovou dcerou a tajemstvím zahrnujícím vše okolo tajemného D – dhampýřího lovce vampýrů.

Postavy
Postavy jsou odpovídající stáří filmu. Ne natolik excelentní, aby se daly srovnat třeba s charaktery ze seriálů jako Fushigi Yuugi, Neon Genesis Evangelion nebo třeba Argento Soma, ale zpravidla dost zajímavé, aby se na film dalo dívat bez znechucení.

Doris – mladá vesničanka, takový ten typ milé vesnické dívčiny, jen navíc ozbrojené laserovou puškou. Její otec byl lovcem vlkodlaků a jak se říká: kdo s čím, zachází, tím také schází. Proto po nějaké době Doris dojde, že se o D bojí a nechce, aby skončil jako její otec. V té době je však už pozdě.

D – tajemný lovec vampýrů. D mluví jen v případě nejvyšší nutnosti a nikdy o sobě. Jak se velmi brzy prozradí, D je dampiel (dhampýr) – poloviční člověk, poloviční vampýr s tajemnou minulostí plnou zabíjení, krve a bolesti.

Lee – klasický záporák. Tisíce let starý vampýří lord, znuděný dlouhým životem, který si po desetiletích nekonečné nudy hodlá dopřát nějaké to malé pobavení s lidskou samičkou.

Provedení
Jak jsem již uvedla, Vampire Hunter D je film staršího data – i když na svou dobu musel být skutečně zajímavým kouskem. Pokud mohu soudit, všechno je ještě animované a kolorované starým způsobem (bez použití CG – počítačové grafiky). Autoři si dali dost práce s akčními scénami, speciálně s jejich realističností, takže můžeme zažít i nechutnosti jako pohled do vertikálně rozseknuté hlavy nebo scénu, kdy je jedna z postav rozmačkána na kaši. Design postav odpovídá stylu, který byl v té době oblíbený, a podle mého soudu není úplně nejhorší. Hudba není nijak výrazná, ani závěrečná písnička mě nijak neoslnila. Zvuky podbarvují atmosféru. Co se týče hlasů, ty jsou v japonské verzi velice pěkné, ovšem dabovaná americká verze stojí za dvě věci… i pomineme-li fakt, že v USA byla spousta dialogů předělána tak, aby pasovala k pohybu rtů postav, aniž by byl brán ohled na to, zda-li obsah odpovídá obsahu původnímu, nehledě na to, že občas se setkáme s něčím, co se vysloveně tluče s povahou a dosavadním způsobem mluvy postavy. Z tohoto důvodu doporučuji vidět japonskou verzi s titulky. Přijít o nádherně temný hlas nedávno zesnulého Shiozawy Kaneta jakožto D je prostě hřích.

Hnidopichovo zákoutí
Kdybych měla rýpat, našlo by se dost chyb v provedení. Většina scén je předvídatelná, specielně ty bojové – na druhou stranu jsou však v VHD i takové zvraty, které by člověk za žádných podmínek nečekal. Většina postav je plochá (doslova černobílá), tím míním, že nevybočuje ze svého archetypu – třeba zlý synek starosty, který chce Doris pro sebe, je prostě zlý zmetek, Doris kolísá mezi lovkyní a slabou naivkou, přičemž skončí u bezbranné naivky, nebo Dorisin mladší bratr, je vzorovým příkladem obětavého malého skrčka, který stejně nemůže nijak ovlivnit běh událostí. Dál mi vadila přílišná brutalita. Někdy mi totiž připadalo, že autoři řešili problém se “zaplácnutím času” způsobem:

Člověk 1: “Sakra, tady nám chybí dvacet minut času mezi klíčovými událostmi v ději.”
Člověk 2: “Tak tam hodíme nějakou pěknou akční scénku.”
Člověk 1: “Hm, dobrý nápad. Ale jak ji odůvodníme?”
Člověk 2: “To je jedno, hlavně, ať je tam hodně krve, to se divákům bude líbit.”

Abych si ještě jednou maličko dloubla, D je dost působivý. S dlouhými vlasy, ve svém dlouhém černém plášti s vysokým límcem a klobouku, který stíní oči, černých rukavicích, s mečem na zádech. Tajemný, záhadný – přesně takový, jaký by měl být (samozřejmě s přihlédnutím na představy autorů ovlivněné dobou). Ale i na něm se projevuje stáří filmu – když se mu totiž plášť zvedne nebo je D náhodou bez něj, vidíme pod ním strašlivý tmavě modrý přiléhavý oděv, který mi – ať dělám, co dělám – připomíná “uniformy superhrdinů” z dílek jako Power Rangers nebo různých klonů Supermana. Přinejmenším je “ta věc” alespoň jednobarevná a není vidět příliš často. Inu, jak se říká, nikdo není dokonalý…

Závěr
Vampire Hunter D je slušný film. Udělat konečné shrnutí je dost ošemetná věc – jedni kritici tento film hodnotí jako velmi dobrý, jiní ho zatracují. Já osobně (a po shlédnutí nádherného nového filmu Vampire Hunter D – Bloodlust z roku 2001) bych se držela spíše pod průměrem. Spousta chyb a pár dobrých stránek. Takže shrnuto a podtrženo – klady jen tak tak vyrovnávájí slabiny, film je vhodný spíše pro anime začátečníky, než pro lidi zvyklé na vysokou kvalitu. Doporučuji shlédnout novou verzi volně navazující na tento film, je skutečně MNOHEM lepší.