Dar času – Živkovič Zoran

Setkat se neamerickou SF tvorbou v českém překladu je opravdová vzácnost. Když nedávno vyšel skvělý román od německého autora Eschbacha Tkalci gobelínů, bylo to pro mne překvapení, ale přece jen s německou tvorbou se sem tam v češtině setkáte (když nic jiného tak Perry Rhodan). Ale jugoslávské SF, tak to mne tedy šokovalo. Nikdy v životě jsem z této národní oblasti nic nečetl a ani vlastně neznám nikoho, kdo by u nich psal fantastiku. Jak to vypadá Zoran Živkovič je si velký pojem v jugoslávské fantastice, už podle jeho bibliografie.

Útlá knížka “Dar času” je sbírka čtyř krátkých povídek, které mají jednu společnou postavu, tajemného muže v plášti s cylindrem. Jak se už dá vyčíst z názvu, hlavním tématem knížky je čas. Není to ale kniha o s příběhem jako “Strážci času” Andersona, nebo “Proti proudu času” od Silverberga. Cesty v čase se tu vyskytují, ale primární pro autora bylo rozebrat důsledky možnosti posouvat se v čase a přínosu této možnosti pro štěstí jednotlivce. Už od první stránky Vám bude jasné, že důležitým Živkovičovým prvkem v psaní je co nejpodrobnější popis místa děje a myšlenkových pochodů hrdiny. Je to vidět na každém ze čtyř komorních příběhů knížky, kdy nám autor poskytuje popis každého detailu místa, od umístění židle, okna, až po jednotlivé kusy oblečení hrdiny. A přitom je to velmi zdařilý výkon, který nezpomaluje příběh, ale spíše svým stylem dokresluje atmosféru povídky. V každém příběhu se nachází pouze jeden hrdina, který je uzavřen ve svém vlastní duševním světě, což se autor snažil zvýraznit ještě místem jeho pobytu – uzavřená temná místnost, která jakoby neměla ani důvod mít východ.

Příběh je vlastně založen jen na rozhovoru mezi hrdinou a našim “neznámým”. Akce je zde pojem neznámý. Ani výsledek nám na konci autor neprozradí. Není totiž důležitý cíl, ale jestli se k němu má hrdina vůbec připustit. Jde o dílo, které bych přiřadil do žánru filozofující science fiction. Ono i přiřazení do SF je možná diskutabilní. Autor vlastně nijak nevysvětluje způsob a prostředky cesty v čase. Mnohdy mne napadalo, jestli nejde jen o sugesci v hypnotickém stavu. V prvním příběhu se přenesete do cely středověké inkvizice, kde astronom Lazar čeká na upálení pro své kacířské názory. S tajemným mužem v plášti, který se nečekaně objeví ve vedlejší cele, rozebírá jestli má cenu zemřít za něco, co vlastně pro ostatní nemá žádnou cenu. Náš “neznámý” mu na chvíli věnuje dar času a přenese ho do daleké budoucnosti, kde mu ukáže vliv jeho objevuje na budoucí svět. Druhý příběh je o zklamané vysokoškolské profesorce, která celý život zasvětila nepotřebnému vědnímu oboru. Ve třetím se setkáme s tichým hodinářem, trpícím díky tragédii v minulosti. Čtvrtý příběh se odehrává v blázinci. Podle nakladatele by to měla být vše vysvětlující příběh a osobně mě trvalo asi pět minut, než jsem poslední větu “Sbohem , Z.” pochopil. Je to opravdu skvěle vytvořený příběh s vynikajícím stylem , který v sobě skrývá jakýsi tajemný náboj. Z toho důvodu hodnotím na 9/10.