Gothic – tombraiderovské RPG

Když jsem se dozvěděl o existenci této hry, nejdříve jsem hodně dlouho přemýšlel, jak vůbec může být provedena. Nato následovalo dlouhé čekání vyplněné spoustou jiných titulů. Až se mi konečně do rukou dostala poangličtěná (???) verze hry a já mohl proniknout do světa, kde gotika nehraje svou hlavní roli. Nečekejte nějaké fantasy orgie, naopak nepřátelé mají jediný reálný základ, a tím je fantazie tvůrců. Jednou z hlavních devíz a současně překážek měla být jiná skutečnost – RPG z pohledu třetí osoby (a tím myslím tombraiderovskou kameru za zády). To tu snad ještě vůbec nebylo. A i proto byl a je Gothic svým způsobem zajímavým a průkopnickým projektem. Nyní si jej pečlivě a do podrobností rozpitváme…

Jak už to tak bývá, existovalo jedno království a jeden velký a slavný král Robert II. Všichni byli šťastní, ale přišly temné dny. Dny plné orkských nájezdů, krve, smrti a smutku. Před králem se objevil velký problém – nedostatek zbraní, protože v dolech nestačili vyrábět dostatek materiálu. Po důkladné diskuzi s rádci se rozhodnul pro neobvyklé řešení. Do dolů poslal všechny zločince, kteří se provinili byť sebemenším přečinem, a nechal nejlepšími mágy království zapečetit prostor pomocí kouzel. Ta se však vymkla kontrole a uzavřela do svých útrob i své vlastní tvůrce. Zločinci neváhali a převzali vládu nad dolem, pozabíjeli své strážce vyjma mágů a s králem uzavřeli dohodu. Za pravidelnou dodávku materiálu budou mít zajištěn přísun potravy a všeho, co si budou přát. Také vy jste byli obyčejným zlodějíčkem, ale v průběhu příprav na váš poslední úsek cesty do “vězení” zastaví vašeho dozorce králův rádce a podává mu dopis pro Mágy ohně. Nejdříve váháte, ale poté, co je vám slíbena beztrestnost, přijímáte. “Jste vstoupeni” do dolu a netušíte, jaké dobrodružství vás čeká… Tak takhle začíná příběh Gothicu, zajímavého a netypického akčnějšího RPG. Příběh, který vás překvapí svou propracovaností a chytlavostí. Příběh, který bude vaším průvodcem po celou dobu hraní hry.

Už jsem uvedl, že Gothic má daleko do tradičního RPG, ať už mluvíme od dungeonech (viz třeba Wizardry 8), nebo o hrách typu Baldur´s Gate (z poslední doby třeba Gorasul). První pohled na hru ve vás probudí pochyby, zdali před sebou nemáte další bezduchou střílečko/hopsačku ve stylu Tomb Raider. Pravda je naštěstí úplně jinde – Gothic je akčně a rozhovorově laděné RPG z pohledu třetí osoby. Uff, vyčerpávající popis, který nejednomu zájemci zajisté zamotá hlavu, takže hezky pomalu a postupně. Na celou hru se díváte z pohledu kamery, která se drží za vašimi zády. Procházíte se po světě a potkáváte nepřátelská stvoření a NPC postavy. Hned po krátkém úvodu se dostanete do takzvaného Starého tábora, v němž se setkáte s obrovským množstvím lidí a připadáte si jako v opravdovém městě. Rozhovory s nimi vám zpočátku zaručeně zaberou velkou část herního času, protože jsou často větvené a zajímavé. Každá alespoň něčím zajímavá postava má spoustu věcí, které vám chce nebo může sdělit. Orientace v táboře je trošku zmatená díky absenci mapy. Gothic je ale RPG a co by to bylo za role-playing game, kdyby jste nemohli svého hrdinu cvičit v boji?? A nejinak tomu je i tady…

Souboje se odehrávají v reálném čase a je nutno si hlídat přesilu nepřátel, protože napadení zezadu či zboku není zrovna příjemným a neobvyklým jevem. Zatímco se snažíte zasáhnout potvoru před sebou, další dvě pomalu ukusují z vašeho života. Zde se nachází další těžiště napínavosti Gothicu, protože téměř každý souboj je zajímavým duelem vašeho umění a možností AI. Přesto se obtížnost nepohybuje nijak vysoko, obrovský problém Gothicu se nachází jinde (a nepřímo ovlivňuje i obtížnost) a jmenuje se ovládání.

Zpočátku jsem vůbec nechápal, jak například zvednout nějaký předmět ze země, natož jak jej použít. Kromě směrových kláves (směr běhu můžete ovládat též pohybem myši) totiž máte klávesu na vytahování zbraně a akční klávesu. Její funkce je nejdůležitější, používat ji budete velmi často. Například pro sebrání předmětu musíte stisknout akční klávesu a poté ještě klávesu vpřed, následně se váš charakter sehne a sebere příslušný předmět (resp. zaútočí na příšeru, s někým promluví). Na jednu stranu je zde vidět snaha autorů o co největší zjednodušení ovládání na co nejmenší počet kláves. Bohužel jimi zvolený systém je velice nešťastný a dokáže dost dobře znechutit celou hru. Také inventář je řešen podobným způsobem a práce s ním je doteď mojí černou můrou…

Pochopitelně si i zde pipláte svého hrdinu, za což dostáváte zkušenostní body, které můžete proměnit na svoje vylepšení pomocí adekvátního tréninku u konkrétní NPC. Statistiky charakteru jsou hodně okleštěné a příliš si jich neužijete. Totéž platí o vybavení pro váš stroj na zabíjení, jehož výběr se omezuje na nezbytné věci. Co se vlastností vámi používaných předmětů týká, rozhodně by neuškodila větší variabilita a důraz právě na tuto položku. Jediné, co trochu napravuje dojem, jsou kouzla, které začnete užívat až v pozdějších fázích hry.

Asi jste z mých výše použitých větných spojení nabyli dojmu, že Gothic je špatná hra. To byste se však hodně mýlili a já si nyní dovolím poopravit váš pokažený názor. Svět Gothicu je návykový především díky své přirozenosti, propracovanosti a “živosti”. Když budete hraní vychutnávat a pozorovat každý detail a navíc absolvovat i postranní questy, kterých je připraveno velké množství, zaručeně se nebudete nudit. Všechna místa, kam se dostanete, žijí svým nerušeným tempem a vás vnímají jen jako malou vlnku, která celé moře nikdy nemůže ovlivnit.

Pokud máte hodně nadupanou mašinku, můžete se těšit na pěkně zpracovaný svět Gothicu, slabší stroje mají velké problémy s vykreslováním větších a náročnějších prostor (například již zmiňovaný tábor). Animace vaší postavy i ostatních “herců” mohly být trošku reálnější, ale jinak se hra nemá za co stydět. Co se týče zvukového doprovodu, nevystupuje nijak ani do popředí, ani neupadá v zapomnění. Prostě je jen tam, kde má být….

A co říct k Gothicu závěrem?? Dnes před námi leží značně rozporuplná hra. Podobně jako u hry Soul Reaver 2 (recenze), i zde byl podceněn význam přehledného a pohodlného ovládání. Možná trochu také doplatil na to, že jsem jej začal hrát po vysilujícím herním maratonu s názvem Wizardry 8, ale přesto trápení a buzerování hráče už dnes prostě není v módě. Doba, kdy hráči kvůli dobré hře byli ochotni leccos překousnout, se již dávno vytratila do ztracena a hráči hodně zpohodlněli. Také několik dalších detailů není úplně košer, ale pokud jste schopni se nad tyto zrádné skutečnosti povznést, odkryjete velmi zajímavý a chytlavý svět plný záhad a věcí k objevení. A o fantazii to vždycky všechno je, nebo ne?

Zdroj: Gameport