Císař Krispos uzavírá jeden z cyklů Harryho Turtledova, věnovaného světu Videssosu. Krispos je už více než dvacet let císařem a ve Videssosu se pod jeho vládou udržuje klid a mír. Ten ale kupodivu nevládne v císařské rodině, která se rozrostla o další dva syny, takže už jich má Krispos úhrnem tři…
A všichni jsou zrovna ve věku, kdy se z mladíků stávají muži. Dara už je dlouho mrtvá, takže za jejich výchovu zodpovídá Krispos sám. A nutno říct, že se mu to, na rozdíl od vladařských záležitostí moc nevede. Nejmladší Katakolon je rozmařilec a požitkář, který nenechá jedinou sukni na pokoji, prostřední Evripos se užírá nad tím, že se nikdy nestane císařem a nestarší Phostis, následník trůnu? Jeho vztahy z otcem jsou na úrovni mrazu. A není divu.
Krispos se často trápil otázkou, zda je Phostis jeho syn. (Kdo četl předchozí Krispovy příběhy ví, že to bylo dost “nalevačku”, protože Krispos a Dara…ještě za života jejího prvního muže.) Samozřejmě že pak k chlapci přicházel s rozporuplnými pocity a inteligentní Phostis to vycítil. Postupně se z něho stal rebel a s otcem se moc nesnášel. A teď, v letech kdy si mladí myslí, že všechno vědí lépe než jejich rodiče, to bylo ještě horší.
Po létech klidu se na císařství valí další pohroma – náboženská rebelie. O to horší, že podrývá nejen základy církve ale i státu samotného. Vždyť thanasioi, tak se vzbouřenci pojmenovali, tvrdí, že tento svět je jakýmsi peklem a všechno bohatství zlem. Jen po smrti se člověk může dostat do skutečného ráje boha Phose. A proto vzhůru, ničme a zabíjejme, abychom do toho ráje dostali co nejvíce lidí! I proti jejich vůli, však on si Phos své ovečky pozná…
Na rozdíl od předchozích knih je děj rozdělen do dvou linií. Ta první se věnuje Krispovi a jeho snaze porazit vzbouřence. V té druhé sleduje autor Phostise a jeho změnu od těkavého nedospělce až po muže, který ví, co chce. Phostis, který všude kolem sebe vidí pokrytectví, nejprve sympatizuje s učením thanasioi. Když je ale poznává na vlastní kůži, uvědomuje si, že chudoba a hlad pro všechny lidi asi nebude tím správným řešením.
Turledove zapojuje do příběhu novou postavu – Phostise, která se během děje nejvíce mění. Na ní přenáší největší pozornost a sám Krispos, hrdina předchozích dvou dílů, ustupuje tak trošičku do pozadí. Ostatně je to starší muž a mládí vpřed, ne? Výbornou protihráčkou a posléze spoluhráčkou je Phostisovi Olyvrie, chytrá a krásná – dívka. A láska mezi našimi mladými vše mění, takže k čertu s vírou (stejně byla pošahaná). Oba prozří a s úsměvem na rtech jdou k lepším zítřkům.
V knize exceluje zejména už dobře známý Iakovitz, jehož způsoby a řeč (písmo, protože mu vyřezali jazyk) skvěle oživuje příběh a vždy vyloudí úsměv na tváři.
Císař Krispos překvapil v několika směrech. Neustále jsem očekával, kdy udeří temně-černý záporák Havras s jeho odpornými rituály, který Krispovi přísahal pomstu v minulých knihách tohoto cyklu, ale kde nic tu nic. Nakonec ani hnutí thanasioi, i přes slibné náznaky, nevyšlo od něj. Asi Havras nestíhá. Kromě toho ani ctižádostivý Evripos chtivý vlády se neodvážil využít příležitosti (a to jsem do něj vkládal tolik nadějí), takže celý příběh skončil velkým happyendem. Otec se syny se udobřili a žili dokud neumřeli…
Překlad je poměrně velmi čtivý, jem mě zarazilo několik slov snad až moc moderních jako je plechovka terpentýnu nebo profík. Nevím jak jiní čtenáři, ale mi do hrdinské fantasy takové výrazy moc nesedí.
Dále v kontextu s dalšími knihami z Videssosu jako je Cyklus Bouřlivé věky nebo Ztracená legie, které vydává také Classic, je možné mít stejné “stesky” jako vždy. Protože jednotlivé cykly i knihy překládají různí lidé dochází k změnám názvosloví Nejmarkantněji se to projevuje třeba u překladu hodnosti Autokrat – Avtokrat, národů Halogai, Kubratoi – Halogové, Kubrati. Ale na to si asi čtenář musí zvyknout. Naštěstí to není tak hrozné jako u Goodkinda (Matka Zpovědnice – Matka Vyznavačka).
Jinak v textu zase nebylo moc chyb (já jsem jich moc nenašel).
Obálka je sice hezká, ale podle toho, co zobrazuje patří zřejmě na úplně jinou knihu.
Celkově je Krispův cyklus docela slušnou oddechovou fantasy.
