O PSANÍ – King Stephen

Knihu King rozdělil do tří stěžejních oddílů (“Cévéčko”, jakési curriculum vitae ve fragmentech, “Skříňka s nářadím”, shrnutí, co všechno člověk potřebuje vědět, aby mohl začít psát, a “O psaní”, příručka, jak psát, čili dobré rady, čeho se má začínající spisovatel vyvarovat a na co se má soustředit), přidal tři předmluvy, krátkou esej “Co je to psaní”, zprávu o tom, jak byl vážně zraněn neopatrným řidičem a nemohl nějakou dobu psát, nazvanou “O životě” – postskriptum, a nakonec kapitolu “A ještě něco navíc: dveře zavřené, dveře otevřené” s krátkým zkorigovaným textem a následnými vysvětlivkami, proč k těm kterým korekturám došlo.

Je to pozoruhodné čtení, které nemá se suchopárnou literární vědou nic společného. První část, “Cévéčko”, je čistě subjektivní pohled na to, co Kinga k psaní přivedlo a jaké události jej nejvíce ovlivnily (velká škoda, že pasáže rozebírající vznik jednotlivých románů nejsou delší, podrobnějšího rozboru se dočkala pouze Carrie a částečně také Misery). King zde popisuje strastiplnou cestu za uveřejněním své první povídky a za následnou profesionalizací, otevřeně hovoří o složitém dětství nebo o svých problémech s drogami a alkoholem. Tato kapitola je psána spíše pro Kingovy fanoušky než pro začínající spisovatele a její vypovídací hodnota je přeci jen trochu nižší (i když některé rady, jako například ta o krácení původního textu o 10%, jsou k nezaplacení).

To “pravé ořechové” přichází až v částech “Skříňka s nářadím” a “O psaní”. Jsem přesvědčen, že tyto kapitoly spolehlivě nahradí několikaleté kurzy tvůrčího psaní, o kterých i King hovoří velmi rezervovaně. Jednotlivá mluvnická i stylistická doporučení jsou zabalena do přitažlivého a čtivého textu a King zde velmi srozumitelnou formou vytváří systematický, vcelku celistvý pohled na to, co on sám považuje při psaní za důležité.

Přesto si neodpustím poznámku, že Kingovy knihy jsou založeny především na geniálních nápadech a pokud někdo tyto nápady nemá, nepomůže mu ani padesát podobně kvalitních příruček.

Kapitolu samu o sobě pak tvoří překlad a následná neexistující redakční práce. Nejedná se tentokrát ani tak o gramatická pochybení, ale spíše o naprostý nedostatek znalostí v oblasti literární a v zavedených pojmech obecně (což je u publicistické knihy o jazyku a literatuře vůbec vskutku nepřehlédnutelný omyl). Člověk z toho má pocit, že paní Pekárková a anonymní korektor snad ani nechodili do školy, případně že překladatelka po neblahých životních zkušenostech, pracovala totiž jako taxikářka v New Yorku, podobnými “maličkostmi” pohrdá.

Chyby by se daly rozdělit do několika skupin:
 – chyby netýkající se přímo literatury: lead guitar se nepřekládá jako “vedoucí kytara”, ale “sólová kytara” (str. 7); člověk v kapele nezůstává “na bubnech” a “na saxofonu”, ale “za bubny” a “u saxofonu” (str. 7);
– chyby mluvnické: souřadící a podřadící souvětí neexistují, jsou pouze souvětí souřadná a podřadná (str. 95);
– chyby literární neomluvitelného charakteru, tedy naprosté nesmysly: Evan Hunter a Ed McBain jsou jedna a tatáž osoba, ne dvě (str. 120); Harper Lee je žena, ne muž (str. 120); Černá maska byl časopis, do něhož přispívali detektivní autoři tzv. drsné školy, ne kniha, kterou Raymond Chandler napsal (str. 113); časopis Fantazie a sci-fi je pochopitelně The Magazine of Fantasy&Science Fiction, fantazie v názvu nemá co dělat, jedná se o pojmenování literárního žánru (str. 31);
– chyby v českých překladech názvů obecně známých děl (tedy ne těch ze žánru sci-fi a fantasy): Mrtvý dům Charlese Dickense je pochopitelně Ponurý dům (str. 106); Velký spánek Raymonda Chandlera je Hluboký spánek (str. 174); Jak zabít sedmihláska spisovatelky Harper Leeové vyšlo pod názvem Jako zabít ptáčka (str. 120); Čaroděj z Ozu (film i kniha) je Čaroděj ze země Oz (str. 150);
– chyby v českých překladech názvů Kingových děl: román Běžec je Running Man (str. 60); povídka Někdy se vracejí vyšla ve sbírce Noční směna jako Mrtví se někdy vracejí (str. 55), Schopný žák je Nadaný žák (str. 166);
– chyby terminologické týkající se fantastické literatury: slyšeli jste někdy o “Šerých nebesech”? Frodo v Pánovi prstenů rozhodně odcestoval jinam;
– chyby v českých překladech názvů děl fantastické literatury: knihy Alfreda Bestera vyšly pod názvy Hvězdy, můj osud a Zničený muž, ne Hvězdy jsou mým cílem a Demolovaný muž (str. 125), V horách bláznivosti H. P. Lovecrafta už několikrát vyšlo jako V horách šílenství.

Tento seznam si pochopitelně neklade za cíl být kompletní. Malá ukázka úrovně českého překladu knihy ale, myslím, stačí k tomu, aby člověk pochopil, že panu Dobrovskému je naprosto lhostejné, co a jak vydává, hlavně aby to sypalo. Nejhorší na tom je, že podobné ignorantství je naprosto nepostižitelné, protože Classiku, Betě Dobrovskému a ostatním podobně pečlivým nakladatelstvím jsou tyto recenze nebo nějací Koniášové (anticena za nejhorší překlad roku – pozn. red.) lhostejní a úroveň české překladové literatury v oblasti fantastiky tím klesá stále hloub.

O psaní mohla být výborná příručka pro začínající spisovatele o tom, čeho by se měli ve vlastní tvorbě vyvarovat a jaké knížky by měli číst, aby pochopili, co tím vším Stephen King vlastně myslel. Místo toho vznikl jen neošetřený paskvil pro znalé, kteří si místo uvedených nesmyslů doplní správné pojmy.

Dávám: kniha 8/10, redakce 0/10