Dungeon Siege – velmi akční RPG

Tentokrát si odpustíme dlouhé úvody, a protože toho lze o Dungeon Siege říci opravdu mnoho, pustíme so do toho rovnou po hlavě. Nádherný fantasy kontinent Aranna byl napaden zlými vojsky pod vedením Goma. Statní a především zbabělí bojovníci se rozhodli přestěhovat. Vytvořili království Ehb. Více než 300 let vše fungovalo bez nejmenších problémů. Pak se situace opakovala. Jak už to tak někdy bývá, do války proti zlým skřetům, trollům a obrovským pavoukům se postaví obyčejný farmář s píšťalou…..pardon motykou. Časem však zjistí, že s mečem to jde mnohem lépe, ale to už bych toho prozrazoval moc. Hra je rozčleněna na devět kapitol a zejména první čtyři vám dají dost zabrat.

Dungeon Siege vychází ze zastaralé, nicméně pořád zajímavé, koncepce Diabla, která nastartovala explozi podobných, nebo dokonce stejných titulů. Nejvýraznější změnou oproti Diablu je počet postav, se kterými se na smrtelnou pouť vydáte. Dungeon Siege není omezen jen jednou postavou, kterou si navíc zvolíte hned v úvodu, ale v týmu můžete mít až osm postav, a to už je mnohem zajímavější. Než se vrhnu na detailní rozbor postav a jejich vlastností a schopností, rád bych uvedl, že volba první postavy asi většinu z vás dost překvapí. Předpokládám, že jste někdy hráli Baldurs Gate nebo Icewind Dale, a je vám známo, že vytvoření postav, které bude přesně odpovídat vašim (náročným až nereálným) požadavkům, je práce na několik hodin. V případě DS budete možná mnozí zklamáni, ale v mém případě tomu bylo naopak. Volba postavy je tak jednoduchá, že nebude mít sebemenší problémy ani člověk, který o magické zkratce RPG ještě nikdy neslyšel – rád bych někoho takového osobně poznal. U vaší postavy zvolíte pouze barvu oděvu, druh, styl a barvu vlasů a to je vše. Prosté, jednoduché, brilantní, hloupé, jak chcete. Zapomeňte na nastavování jednotlivých parametrů vaší postavy, přerozdělování skillů, či nic neříkajících bodíků. Málem bych zapomněl, nezapomeňte svou postavu pojmenovat – ideální jméno je takové, které bude nepřátelům nahánět hrůzu, nebo v nich naopak probouzet nenucený smích. Já jsem zneužil jména samotného Balroga a musím říct, že jsem byl s jeho službou velmi spokojen. Již jsem v krátkosti uvedl, že celkový počet postav se zastaví na nemagické číslici osm. Myslím, že nemá smysl se příliš pozastavovat nad tím, proč je postav práce osm a ne třeba deset. Zkrátka se s tím smiřte. První postavu už máte, lze tedy naverbovat již “jen” sedm bojovníků, rytířů, mágů, zahrádkářů či peciválů. Nemusíte se bát, že byste si neměli z čeho (resp. z koho) vybírat, během vaši pouti potkáte pár zajímavých postav od bojovníků, přes rytíře po velmi silné mágy. Dejte si však dobrý pozor, koho do vaší družiny berete, některé postavy jsou totiž velmi konfliktní. V několika případech mně dokonce odmítnuté postavy vynadaly a popřály mi brzo smrt. Naštěstí se jim tato prorocká podlost častokrát nesplnila. Volba nových členů je do značné míry ovlivněna vašimi činy. Uvedu prostý příklad: jako jeden z hlavních úkolů v první kapitole hry (celkem jich je devět) musíte najít Merika. Merik se vám za záchranu mrzkého života odmění tím, že vám nabídne svoje služby (nikoliv sexuální). No a neberte ho, když se sám nabízí a navíc, to je podstatné, zcela zadarmo! Bohužel ne všechny postavy jsou tak skromné, v začátcích si vystačí s drobným obnosem (několik tisíc), ale v předposledním aktu se částka vyšplhala k několika stovkám tisíc. Opravdu nevím, co vedlo tvůrce k tomu, aby zavedli poplatky za vybírání postav, vždyť je to naprostý nesmysl. Bojovníkovi dáte peníze, aby se k vám přidal, to je sice hezké, ale k čemu mu budou, když už je ve vaší družině, která obhospodařuje peníze dohromady? Mám si snad myslet, že si bojovník těsně před tím, než vstoupil do mé družiny, uložil peníze pod kámen nebo….nebo snad do banky?:) Myslím, že ne, ale raději to nebudeme už rozebírat, kdoví, na co bychom nakonec přišli. Jakoukoliv postavu můžete kdykoliv propustit s tím, že pokud si to rozmyslíte, můžete ji zase vzít zpátky. Většinou by to ale nemělo žádný smysl. Osm jednotek, to už je slušná útočná síla, i v případě, že jde o naprosté zelenáče. Mějte ale na paměti jednu důležitou věc. Ono je mnohem snazší ovládat jednu postavu než osm, DS sice disponuje zajímavými a praktickými možnosti seskupování jednotek, ale ani tak to není žádná legrace. Jako drobný problém se mi jevilo pomocné zvíře – oslík, který v DS slouží jako pojízdná super-truhla. Je fakt, že toho unese víc než celá vaše tlupa dohromady, ale oslík bohužel zdědil vlastnosti svého živého protějšku. To, že se pohyboval pomaleji než většina mých spolubojovníků, bych mu ještě odpustil, ale jeho způsob řešení snadno předvídatelných situací byl prostě nemožný. V momentně napadení se chudák snažil svými (slabými) kopýtky rozbít hlavy nepřátelům, za což se mu dostalo zaslouženého výprasku. Oslík také nemůže pít žádné hojivé lektvary, takže jedinou možností, jak jej resuscitovat, je buď nechutné dýchání z úst do tlamy, nebo mnohem příjemnější hojící kouzlo. Osel je navíc relativně drahá záležitost a také docela vzácná, ve hře jsem narazil jen na tři místa, kde byly tyto potvůrky ustájené.

Diablo II vs Dungeon Siege
Je opravdu Dungeon Siege tak mistrně provedené RPG, které se zásadně liší od Diablo-klonů? Myslíte si, že je Diablo II velmi akční RPG? Až do chvíle vzniku DS jsem byl stejně jako vy přesvědčen, že asi těžko může vzniknout akčnějším způsobem pojaté RPG. DS je živým důkazem, že hranice, kterou vymezilo Diablo, byla překonána. Zřejmě teď moc netušíte, o čem je řeč, já vám to tedy prozradím. Myslím, že Diablo se stalo kultovní záležitostí nejen díky nekonečné akci, ale hlavně díky obrovskému množství magických artefaktů, které v hráčích probudily sběračskou vášeň a nefalšovanou závist – “Kde jsi našel tuhle sekeru, koukni na moje brnění, má AC 1500 a tvoje jen 1200”, apod. Shromažďování super silných předmětů ovšem mělo jednu velkou nevýhodu. Zbraně se pochopitelně opotřebovávaly a jejich oprava byla velmi drahá. Zbývaly tedy pouze dvě možnosti. Smířit se s faktem, že budete muset neustále vyhazovat peníze oknem, ale to v případě snadného finančního zisku nebyl v Diablu II žádný problém, nebo si opatřit nezničitelné zbraně – to už bylo těžší, ale ne nemožné. Dungeon Siege má na teorii o zachování hmoty vlastní velmi specifický názor.

Zbraně
Zbraně v DS jsou zkrátka všechny nezničitelné a je to. U svých zbraní tedy nemusíte sledovat jejich momentální stav ani nemá smysl hledat kováře, ten byl jednoznačně nejslabším článkem a dostal padáka:) Tvůrci DS se totiž primárně zaměřili na grafické provedení zbraní, ale pečlivě zvažovali i funkční a technické provedení. Bylo by hodně hloupé, kdybyste nejlepší zbraně nacházeli na začátku. Hra by ztratila smysl, protože nalezené super-zbraně byste mohli použít až v mnohem pozdějších fázích hry. Zbraně nemají jen zajímavé, mnohdy legrační názvy, ale jejich množství předčilo moje očekávání. Tak třeba takové meče se vyskytují v tolika provedeních, že jsem si mnohdy nebyl jistý, zda nejde o otvírák na konzervy, tak podivné jsou někdy jejich tvary. Mimo klasických plochých, malých, silných mečů, se objevují zubaté, zahnuté a speciální meče, které vypadávají z nejvyšších strážců. Velký výběr je i v oblasti střelných zbraní, které zahrnují luky, kuše, ale dokonce také granátomety, laserové cosi-zbraně a vrcholem je plamenomet. Přiznám jsem, že jsem byl “téměř” současnými zbraněmi dost zklamán, protože si myslím, že když jde o stylové RPG, nemají v něm podobné věci co dělat. Za trest jsem tedy tyto zbraně odmítl používat. Částečně také proto, že jsem mezitím našel zbraně silnější. Zbytek magických předmětů tvoří nepřeberné množství helmic, štítů, palcátů, kyjů, palic, kouzelných hůlek, prstenů a amuletů (ty jsou hodně vzácné) a brnění. U každé zbraně je vyjádřena její útočná síla (obdobným způsobem jako v Diablu) a především rychlost. Nevím, jestli jsem měl takovou smůlu, ale většina předmětů, které jsem nacházel a kupoval, byla označena jako pomalé, nebo nejpomalejší. Výjimkou jsou speciální zbraně, které získáte od strážných rytířů (meče) nebo od obrů – kyj, které byl velice rychlý. Akčnějšího ducha podporuje nekonečná zásoba střel do kuše a luku, takže se nemusíte jako v Diablu II tahat s nějakými toulci, no, je to divné, ale je to účinné.

Prodej, No more barter!
Směnný systém funguje už tisíce let a nebýt Diabla, tak bychom ještě dnes měnili systémem “barter” (zboží za zboží). Právě Diablu se podařilo zahýbat světovou ekonomikou a díky rovnostářskému chování Baala bychom se ještě dnes utápěli ve vymoženostech moderního světa. Teď už vážně. Na Diablu mi vadila jedna věc, když jste kupovali zboží, neměli jste možnost si ho vyzkoušet. Museli jste si koupit. V DS si lze jakékoliv zboží nejprve vyzkoušet, zda bude vaší postavě vůbec slušet a teprve poté si ho zakoupit. Systém obchodování je téměř totožný s Diablem II, takže se nebojte, že byste museli pracně sledovat akcie na burze. V první půli hry sice peněz moc mít nebudete, ale postupně se dostanete na takovou úroveň, že nebudete mít možnost peníze utratit. Ono člověka zamrzí, když “pracně” získá přes dva milióny zlaťáčků a nemůže si za ně nic koupit – ono totiž není kde. Obchody, v některých případech spíše stánky, se vyskytují jen v určité oblasti a jsou pokaždé úplně jiné s jiným zbožím, jinými prodávajícími. Bohužel jejich chování už tak příznivé není. U některých prodejců jsem se cítil tak, jak se sluší a patří – zákazník náš pán, ale potkal jsem i jednoho nevychovance, který se choval, jako bych mu jeho chaloupku chtěl obrátit vzhůru muří nohou. Obchody jsou ale jen nezbytnou součástí DS, kterou chtě nechtě budete muset přežít. Odměnou vám bude velmi příjemná prodejní cena vašeho zboží – předměty lze mnohdy prodávat za zhruba třetinovou nákupní cenu, což je fajn. Další příjemnou změnou oproti Diablu je systém doplňování many a zbraní. Lahvičky se vyskytují v různých velikostech, podobně jako v DII. DS ovšem obsahuje několik příjemných vylepšení. Červená (život) i modrá (mana) lahvička je totiž neustále zobrazena na levé straně herní lišty. Můžete tak kdykoliv doplnit zdraví i manu celému regimentu, nebo jen jednotlivému členu. No uznejte, že je to mnohem lepší než někde hledat v opasku lahvičky, které navíc musí být ve správném pořadí (jakmile mezi červenými bude modrá, je zle). Rovněž mne mile překvapilo, že lahvičky se vyprazdňují postupně a ne najednou jako v DII. Díky tomu vám vydrží mnohem déle, protože v DS existují i speciální buclaté lahvičky doplňující 1000 jednotek.

Bojový systém – ono to jde i jinak?
Tvůrci se dušovali, že jejich systém nebude mít s AD&D pravidly vůbec nic společného. Ať se vám zdá tato myšlenka jakkoliv zvrácená, je to tak. Zatímco všichni se snaží jít cestou co nejrealističtějšího převedení papírových pravidel D&D, Gas Powered Games šli cestou opačnou. Rozvoj schopností vašich hrdinů je tedy zajímavý a po pravdě zvláštní a velmi jednoduchý. To ale ještě neznamená, že jde automaticky o špatnou hru. Postavy rozvíjí svoje schopnosti třemi proudy, jsou jimi síla, obratnost a inteligence. Zvýšení síly a obratnosti znamená nárůst životů vašeho oblíbence. Je to sice zvláštní, ale docela logické, takže už na tím raději nebudeme moc uvažovat. Obratnost je velmi podstatná pro lučištnice/střelce, ale podstatná je i síla, bez které byste nemohli nosit silnější zbraně a kvalitnější brnění. Postavy musí procházet obsáhlými IQ testy, který určí její zařazení – pokud budou mít nízké IQ (pod 150: budou mágy nebo nekromancery. V případě, že jejich IQ přesahuje hranici 200 bodů, automaticky jsou posíláni na bojový výcvik. Drobná mystifikace ještě nikoho nezabila (zatím), nicméně IQ testy ve hře naleznete, pravda v poněkud slaboduchém provedení – zmáčkni tuto páku a poté budiž výtah. Dotkni se rukou magickou těchto několika soch a světlo budiž zažehnuto apod. 🙂 Trochu jsem odbočil, a tak se raději vrátím zpátky k bojovému/hernímu systému. Postavy s odpovídající inteligencí mají dvě možná uplatnění. Kromě členství v prestižní Menze se mohou věnovat kouzlům. Kouzelníci mohou disponovat buď přírodní magiií (nature magic), nebo naopak mnohem zajímavější bojové magii (combat magic). Pochopitelně je možná kombinace obojího, ale vzhledem k tomu, že v single player je těchto postav minimum, bude to problém. Bojová magie zahrnuje kouzla, kterými nepříteli přímo způsobujete zranění. Klasickým příkladem je fireball, firewall, firering (ohnivý kruh), lightening (blesk) a spousta dalších podobných kouzel. Zajímavěji už zní možnost vykouzlit si pomocníka, který bude mít nezávislý život i sílu na vaší družině. Jeho jediným omezením je časové omezení – většinou několik minut. V závěru hry si tak budete moci přivolat třeba lesního trolla, který má život přes 1500 bodů a rozhodně to není žádný padavka. Najednou si můžete přivolat jen jednu bytost, která s vámi zůstane po vymezenou dobu. Přírodní magie zase kombinuje schopnosti Druidů, kleriků a nekromancerů. Kouzla zahrnují různé druhy léčení, oživování mrtvých, dočasné zvýšení schopností vašich bojovníků/bojovnic nebo naopak vysávání many z těl nepřátel a vracení jejich útoku. Tedy obdoba některých dovedností Nekromancera z Diabla II. Všechny dovednosti můžete neustále cvičit, přičemž body jsou rozdělovány podle toho, jakým způsobem bojujete – melee (boj zblízka) rangem (boj z dálky). Rozdělování nějakých bodů jako v Diablu rovnou zapomeňte, vše se zvyšuje automaticky bez vašeho přičinění. Pro jistotu ještě uvedu, že vaše obranné schopnosti určuje Armor Rating. Nu, něco jako AD&D by tedy určitě utrpělo, ale myslím, že fandové akčních RPG typu Diablo budou se stávajícím systémem spokojeni.

Grafické orgie, Show must go on!
Už první obrázky z DS prozrazovaly, že půjde o graficky i architektonicky propracovanou hru. Design a architektura DS je fantastická. Začnete v malé vesnici blízko lesa. Kousek od chaloupky je potůček a před vámi malé pole. Jakmile se trochu rozkoukáte (tj. asi po 5 sekundách), vyřítí se na vás první bestie. Po jejím snadném zdolání budete poměrně dlouho zkoumat krásy i nástrahy lesa. Už jen samotný design lesa je velmi propracovaný. Les je různě hustý, po stranách je lemován skálami a pokud si nedáte pozor, můžete se snadno ztratit. Svět DS není žádná 2D placka, ale velice reálné 3D prostředí, které nejenže vypadá úchvatně, ale bylo zpracováno s obdivuhodnou důsledností. I obyčejná cesta se může změnit v zajímavou procházkou mnohavrstevnými krajinami s rozličnou flórou. Fauna se vyskytuje většinou v bojové formě zlých lesních trolů, vlků, mokrých banditů a zlých létavých stvoření (vosy, mouchotvorové a další). V potemnělých nočních krajinách jsem dokonce spatřil malé světlušky – vlastně vypadaly jako drobní světélkující skřítci. Již v lese vás budou překvapovat náhlé výpady nepřátele, kteří nečekají, až je zahlédnete, ale v okamžiku, kdy se k nim blížíte, z nečekaně vyběhnou ze svého úkrytu. Nepřátele se snaží využívat svého prostředí, vylézají s močálu, nemrtví vystupují z půdy, ledoví obři se rodí ze zmrzlých krystalů. Předpokládal jsem, že tato deviza bude ve hře dále zachována, ale lidští bojovníci většinou neměli potřebu se někdy ukrývat. Tvůrci DS tvrdili, že hraní DS nebude přerušováno žádným nahráváním datově náročných částí. Ač se to zdá skoro neuvěřitelné, měli pravdu. Plynulé přecházení z jednoho prostředí do druhého funguje téměř dokonale. Tedy musíte překousnout, že na pomalejších strojích se staršími grafickými kartami se bude hra při načítání nových dat chvíli cukat. Každá legrace totiž něco stojí, ale o tom až později. Designu jednotlivých prostředí DS se nepochybně věnovali profesionálové, protože až na jednu úroveň, se pohybujete v dokonalém prostředí plném říček, kamenů, stromů, rostlin, bažin, v poslední kapitole zavítáte skoro do pekla – všude kolem vás poteče láva a jediná cesta povede přes visuté mosty lemované dračími zuby, nádhera. Velmi obtížně se mi popisuje kouzelná procházka zimním lesem za drobného sněžení, nebo pouť bažinou při drobném deštíku, to musíte vidět, abyste pochopili, jak je to krásné. DS je se ale neodehrává jen na otevřeném prostranství, naopak. Lesy jsou většinou pouze přírodním tunelem, který vás dopraví do míst, kde to teprve začne být zajímavé. Interiéry nijak nezaostávají za exteriéry, ledové jeskyně, potemnělé chodby osvětlené několika loučemi (ty můžete rozsvěcovat), gotické hrady či pískové stavby, to vše a ještě mnohem víc spatříte na vlastní bulvy. Mám moc rád klenuté mosty přes hluboké propasti, proto mne potěšilo, že na ně designéři nezapomněli.

Grafická úroveň je daleko před Diablem II a troufám si tvrdit, že do příchodu Neverwinter Nights nenajde Dungeon Siege přemožitele. 3D prostředí plné atmosférických efektů je nádherné, stejně jako ledové jeskyně, písčité pláže, stromy, pěkné domečky a skalní převisy. Kouzelně vypadají vesnice, ve kterých můžete nakupovat a komunikovat s lidmi. Výborně jsou ale také zpracovány veškeré postavy ve hře. Nepřátelé jsou velmi detailní a u svých jednotek jistě oceníte, že jejich brnění i meče vypadá stejně jako ve 2D inventáři. To je velké plus a ohromný kus práce. Animace je také na slušné úrovni, i když nemáte možnost boje nijak ovlivňovat, určitě vás potěší, když v nepřátelích po zásahu zůstávají šípy. Mrtvoly také nemizí, pokud nebyly zlikvidovány, nebo nebyly vytvořeny nějakým kouzelníkem – většinou shoří nebo zmizí. Grafické provedení kouzel sice není nijak velkolepě pojato, ale světelné efekty jsou velmi pěkné a vkusné. Fireball osvětlí temnou chodbu a drobné kouzelné jiskry vypadají celkem působivě. Graficky nejpropracovanější jsou bossové, kterých je sice málo a za to se na nich grafici dostatečně vyřádili. Setkáte se s obrovským pavoukem, který ovládá lasery stejně dobře jako Luke Skywalker svůj meč, narazíte na draka, který bude větší než vaše chalupa a poslední drsoň je vyloženě přehlídkou dokonalých světelných efektů. Víc vám ale neprozradím, abyste se měli na co těšit.

Nedostatky
Když pomineme některé nelogické věci v případě odměňování rekrutů, určitě vás nepotěší hardwarová náročnost. Ta bohužel několikanásobně přesahuje obvyklé nároky RPG. 1GHz procesor, 256MB paměti a GeForce 2/3 nejsou zrovna mírné nároky, zvlášť když některé RGP i dnes běží bez 3D akcelerátoru. Snižování detailů nemá žádná smysl, protože pak hra vypadá divně a navíc to rychlosti nijak neprospěje. Dalším problémem je jedna technická úroveň, která do hry vůbec nepatří a kazí její fantastické fantasy prostředí. Mise je plná podivných létajících strojů, goblinů s plamenomety, objevují se i zvláštní tanky (dokonce rotační). Zkrátka vrchol nevkusu a navíc dost silného nevkusu. Zkuste vyběhnout s mečem proti tanku?! Přiznám se že tato část mne natolik zklamala, že jsem chvíli uvažoval, zda budu pokračovat dál. Naštěstí jsem s rozhodl pokračovat, ale myslím, že někteří praví zastánci fantasy budou zklamáni tímhle technickým hnusem.

Hudba
Hudební provedení je trochu problematické. Zprvu vás oslní dokonalá instrumentální pasáž, která je ale příliš krátká, a tím pádem se neustále opakuje. Ani ostatní hudební pasáže nejsou nijak dlouhé a většinou se často opakují. Jejich provedení ovšem mají na svědomí hned tři lidé. Jejich jména vám říkat nebudu, protože by vám asi stejně jako mně nic neřekla, tedy až na jednu výjimku. To je Jeremy Soul, který spolupracoval na hudbě ke hrám Giants, Icewind Dale. Hudba je dynamická plná zajímavých hudebních zvratů a obohacena vokálními prvky. Některé pasáže jsou tvořeny pouze bubny a smyčci, jiné zase prosazují violoncelo, či dokonalou harfu. Zkrátka hudba ke hře výborně sedí, i když jednotlivé pasáže mohly být delší a hudebně bohatší, ve srovnání s Diablem vychází DS jako vítěz. Zvuková kulisa je vysoce kvalitní, nepřátelé krásně křičí, skučí, vlci vyjí a duchové…… naříkají. Většina dialogů a stěžejních úkolů je namluvena nádhernou (mnohdy slangovou až vidláckou) angličtinou, bez které by hra ztratila část svého kouzla. Titulky jsou pochopitelně k dispozici, takže se nemáte čeho bát.

Ovládání
Ovládání DS není nic složitého, během pár chvil si zvyknete na možnost kdykoliv manipulovat s bojištěm. Natáčení, přibližování, žádný problém. Stačí funkční myš a alespoň částečně funkční klávesnice. Ovládaní je opravdu snadné a přejde vám do krve velmi brzo. Seskupování jednotek je možné několika způsoby a záleží jen na vás, jestli dáte přednost myši nebo klávesnici. Jistě oceníte klávesu “Z”, která “sbírá” všechny předměty v dané lokaci.

Multiplayer
Hraní po Internetu u RPG typu Diablo nabývá zcela jiných rozměrů. DS pochopitelně tuto možnost také nabízí, i když prozatím ve zkrácené verzi. Bohužel multiplayer ještě není zcela dokončen, proto se o něm zmíním jen ve stručnosti. Tvůrci v současné době ještě pracují na začlenění nového prostředí – Utraean Peninsula. Na jednom serveru se může vzájemně vyvražďovat až osm hráčů, přičemž pochopitelně nelze hrát s více než jedním charakterem a nemůžete použít ani oslíka (to bych bral částečně i jako výhodu). Multiplayerová kampaň se od singlu značně liší, což je dobře. Nová kapitola se dokonce bude odehrávat v úplně jiné zemi (již zmiňovaná Ultraen Peninsula). Království Ehb v multiplayeru pochopitelně je. Můžete hrát buď kooperativní mód – budete plnit dílčí úkoly a nadále se věnovat zabíjení nepřátel, a tím rozvíjet své schopnosti, nebo se věnovat různým soutěžím – kdo zabije nejvíc nepřátel najednou apod. Zajímavá situace nastává v momentě, kdy na Internetu zemřete. Pokud se tak stane, hra pro vás nekončí, může vás totiž oživit váš kamarád. Smrt je tedy pouze drobný problém, se kterým se vaše postava hravě srovná. Schopnosti vaší postavy jsou omezeny maximální 150 úrovní, které jen tak nedosáhnete. Tedy pokud se neobjeví podvodné prográmky a speciální tréninkové mise jako v případě Diabla II.

Dungeon Siege je velice propracované akční RPG, které vás pohltí a je možné, že na Diablo II zapomenete. Bohužel se nabízí i varianta, že vás hra moc nechytne a že začnete se u ní nudit. Některé pasáže jsou trochu nudné a zasloužily by si určitě více pozornosti. Dokonalé technické zpracování, velice slibný multiplayer a slušná hrací doba nicméně, dělají z DS nadprůměrný, i když nikoliv dokonalý titul.

Převzato z GamePortu