Dobrodružství chytrých mečů, zlých nekromancerů, velkých bojovníků, sličných dam i všemožných podvraťáků se plynule přesouvá na další generaci hrdinů.
Hlavním rysem této trilogie je, že hrdinové opravdu stárnou. Bylo-li na začátku někomu patnáct, na konci může mít klidně třicet pět let. Sice se Kian i Kerri z prvního dílu sem tam zapojí do děje, ale převážně zůstávají v povzdálí a někdy poradí moudrým slovem. Veškerá tíha světa a obrana ostrova Celi tudíž leží na bedrech synů a dcer.
Nejstarší syn Keylan je nejvíce po otci. Skai, země, které vládne, je mu nadevše. Což nemůže pochopit jeho mladší bratr Tiernyn a úpěnlivě se snaží přesvědčit každého, kdo je mu ochoten naslouchat, aby zaútočili na Saesnesany. Nejlepší obrana je přece útok a mrtvý nepřítel už nemůže škodit. Jediný háček je v tom, že rozhádané části ostrova a jejich obyvatelé nejsou ochotni se spojit a dále brojí proti sobě navzájem. To vše pozoruje Tiernynovo dvojče Donaugh. Mírný, přemýšlivý a vcelku schopný mág, který vše řídí z povzdálí.
Tiernyn vládne jednou důležitou schopností. Schopností mluvit k davu či jednotlivci a probudit v něm zápal pro jeho věc. Sice nikde v knize příliš dobře jeho charisma není vidět a setkáte se spíše s popisem typu „Tiernyn promluvil a každý z plna hrdla začíná vykřikovat hurá“, ale jeho schopnost promlouvat jako pravý vůdce je jednoduše fakt a na tom stojí celé jeho dobrodružství. Takže s použitím svého nadměrně vyvinutého daru získá pod své velení obrovskou armádu, která si se Saesnesany s ničím nezadá.
Jeho dvojče Donaugh cestuje vždy s ním a v případě potřeby se snaží svého tvrdohlavého a nerozumného bratra mírnit. Vůbec bych řekl, že tento muž je v popředí celého příběhu a všechno důležité projde jeho rukama. Budete s ním soucítit, protože hned po mapě na začátku knihy je menší odstaveček, kde je popsán jeho dar. A bude jasně řečeno, že štěstí jej nepotká. Což po dočtení můžu potvrdit. Jeho postava je takový menší Gandalf. Všechno řídí, snaží se pomáhat a být v povzdálí. Jenže i tak musí často udělat drastický zásah do vyhrocené situace, což se mu více než jednou vymstí.
Poslední Kianovo dítě, o kterém jsem se ještě nezmínil, je Torey. Dokáže léčit magií a v boji je nepostradatelná. Ovšem sama je po většinu knihy mimo děj a až ke konci rozehraje partii, ve které se bude mít co otáčet.
Celá tato královská linie ze začátku čelí útoku Saesnesanů, ale i oni se stanou podružnou hrozbou. Hlavní nepřítel zůstává a jsou jím Maeduni, případně Hakkar, syn otce zabitého Kianem. Má své vlastní motivy a jeho touhou zůstává pomsta a ovládnutí světa. Jenže dlouhou dobu nemůže mít syna, se kterým by se propojil a posílil tak své kouzelné schopnosti. Tudíž po mnoho let se nebude do ničeho vměšovat a v hodinách se přesype spoust písku, než se pustí do války. A jako ve správné záporné rodince jsou i zde rozepře. Hakkarova sestra Francia je plná zášti a nenávisti a snaží se získat dávnou ženskou magii, která by byla rovnocenná mužské. Ne-li silnější. Nebude trvat dlouho a její zaslepená mysl zplodí nejednu odpornost.
Každá z postav, která se vám uhnízdí v hlavě, bude mít důležitou roli. Někdy to může být jen jedna věc, ale i ta získá na nedozírné hodnotě. Viz Francia. Sami pochopíte, až si to přečtete. Přemýšlím, jestli ovšem nové a nové děti nebudou problémem. Za těch asi čtyři sta stran se narodí tolik nových kluků a holek, že příběh není nijak výrazně zaměřen na jednoho hrdinu (snad jen Donaugh je výjimkou), takže předpokládám, že v dalším dílu se objeví opět nová generace mladých válečníků a kouzelníků, kteří se utkají opět s dalším zlým synem na druhé straně. Doufám, že k tomu nedojde, protože tím by tato série ztratila na originalitě. Slyšel jsem i nějaké zvěsti, že příště si přečteme několik nepříjemných momentů, kdy by smrt neměla být daleko a každého si pěkně pohlídá. Ono už zde se objevují určité náznaky, že hodně ze současných postav se klidného stáří nedočká. Nechejme se překvapit.
Kniha není rozhodně nijak odfláknutá, malbu na obálce má znovu na svědomí Zdeňka Boušková (opět diskutabilní věc, protože originál je určitě příjemnější), ale až budete mít v knihovničce všech šest knih (dvě trilogie), určitě se za ně nebudete muset stydět. Těžko říct, jestli se vám bude zdát Král západu lepší než Meč krále. Jeden známý má radši druhý díl, já se ztotožňuji víc s prvním. Každopádně kvalita zůstává srovnatelná.
