Nakladatelství Návrat potěšilo příznivce klasických dobrodružných příběhů. Vydalo druhý díl cyklu o Jandarovi. Pod názvem Černá legie z Kallistó dostávají čtenáři do rukou nový příběh z Thanatoru – měsíce džunglí.
V prvním dílu (Jandar z Kallistó) se Jon Dark, řečený Jandar dostane pomocí transportního paprsku z asijské džungle na Kallistó, kde prožívá nejrůznější divoká dobrodružství a zamiluje se do shondakorské princezny Darloony. Na konci prvního dílu (po dramatickém útěku ze Zanadaru, sídla Nebeských pirátů) se Darloony zmocní bojovníci Černé legie, která obsadila Shondakor.
Druhý díl začíná proniknutím Jandara do řad Černé legie, kde se mu rychle podaří udělat celkem slušnou kariéru. Jeho cílem je osvobození princezny Darloony, v první řadě však musí proniknout do její blízkosti. Princ Vaspian (syn Arkoly, vůdce Černé legie a Darloonin nápadník) ho díky šťastné náhodě učiní svým osobním strážcem, ale tím se octne pouze na začátku cesty plné intrik a soubojů, cesty, ve které mu stojí nejen Černá legie a tajemný kněz-čaroděj Oola, ale i Nebesští piráti ze Zanadaru.
Celý příběh (stejně jako první díl) lze považovat za jakousi volnou modernizaci znamenitého velkého vzoru – Burroughsova Pána Marsu. Rychle ubíhající děj, barvité prostředí, “primitivní” civilizace, fantastická květena a zvířena, pestrý kaleidoskop nejrůznějších postav, hrdinové (a hrdinky) bez bázně a hany, zručně se ohánějící meči, věrní přátelé i zavilí padouši tvoří tuto tradiční směsici, na níž jsou založeny klasické (a neustále oblíbené) dobrodružné příběhy. Poplatnost výše zmíněné předloze (mj. inzerovaná i autorem) je patrná i z členění samotné knihy. Úvod a doslov (“Poznámka editora”) mají navodit dojem, že vlastní dobrodružný příběh je napsán samotným Jandarem a posílán z Kallistó na Zem transportním paprskem. Lin Carter se v této souvislosti staví pouze do role jakéhosi “zprostředkovatele” mezi skutečným autorem a čtenářem. Za poznámkou editora je v tomto dílu navíc zařazena “Poznámka k thanatorskému jazyku”, která čtenáře ve stručnosti seznamuje s jazykem používaným na Kallistó. Proti slavnější předloze je na začátku knihy navíc mapa Thanatoru, vytvořená Linem Carterem.
Celé dílo by se dalo považovat za skvěle odvedený kus spisovatelského řemesla, kdyby nebylo výše uvedených skutečností a možnosti porovnat ho s “Pánem Marsu”. I přes to jde o čtivý, nenáročný příběh, skvěle se hodící na cesty nebo na dovolenou.
Redakční práce odpovídá běžnému průměru, hodnocení překladu přenechám povolanějším. Obrázek na obalu od Oliviera Berniho souvisí s obsahem knihy jen žánrově, s dějem jinak nemá nic společného. Jak je poslední dobou u Návratu zvykem, jméno malíře se nachází výhradně na začátku knihy v seznamu držitelů autorských práv. Vzhledem ke způsobu, jakým je tento díl zakončen, bych očekával alespoň pár informací o případném chystaném dalším dílu (či dílech), ale to bych zřejmě chtěl od Návratu příliš mnoho.
