Harry Turtledove – Bouřlivé věky 1-3

Harry Turtledove se v sérii Bouřlivé věky pustil do zkoumání – či spíše vytváření – historie, která předcházela videsánsko-krispovským kronikám. Děj je posazen do Makuranu – království, sousedící s Vidéssosem, a je postaven na věštbě, kterou dostal mladý Abivard, syn Godarzův: pole, které polem není, věž na kopci, kde bude získána a ztracena čest, a stříbrný štít, zářící nad mořskou úžinou.

Turtledove Harry - Tisíc měst - Bouřlivé věky III.

Výprava Velekrále Peroze proti nomádům končí tragicky. V několika minutách přichází Makuran o svého Velekrále, Abivard o otce a čtyři bratry a makuranská říše o tisíce nižších šlechticů, jejichž místa museli zaujmout jejich mnohdy nezletilí synové. Abivard sám bitvu přežil díky náhodnému klopýtnutí svého koně, a tak mohl na vlastní oči vidět pole, které polem není – bylo totiž dobře připravenou léčkou.

Poté přichází osudová náhoda, která Abivarda, jeho ženu Roshnani a jeho sestru Denak vrhne do víru vysoké politiky Makuranu. Abivard s Denak totiž osvobodí ze zajetí Perozova syna Sharbaraze, který byl přinucen vzdát se trůnu. Denak naplní druhou část proroctví – ve věži na kopci ztratí a získá čest, a svým sebeobětováním získá Sharbarazův obdiv. Denak se stane Sharbarazovou ženou a tak všichni čtyři společně putují Makuranem. Sharbaraz v čele armády věrných bojuje o znovunavrácení trůnu. Štěstěna však od něj odvrací tvář a on musí hledat pomoc u odvěkého nepřítele Makuranu – videsánského Autokrata Likinia.

První kniha Bouřlivých časů končí v jeslích – Sharbaraz s Denak mají dceru a Abivardovi a Roshnani se narodil chlapec. Třetí část proroctví však ještě čeká naplnění – a jak už u proroctví bývá, až teprve zpětně se dozvíme, co znamenalo.

Druhá kniha série Bouřlivé věky sice pokračuje v příběhu, který byl obsahem knihy Ztracený trůn, ale tentokrát z jiného pohledu. Opustili jsme Abivarda a jeho královského švagra Sharbaraze a dále putujeme s mladším Maniakesem, v první knize epizodní postavě, v tomto díle novým Autokratem videssoské říše. (Vlastně Avtokratem – mezi prvním a druhým dílem se změnil pravopis tohoto vladařského titulu.)

Ono otočení pohledu je velice zajímavé a autor ho dokázal využít znamenitě. Oba Maniakesové, otec a syn, byli Autokratem Likiniem odesláni na vzdálený ostrov, odkud jen těžko mohli svého vládce ohrožovat. Jenže Likinios byl záhy svržen Genesiem, svým bývalým vojevůdcem, který se pak ale změnil v tyrana nejhoršího ražení. Úředníci, kteří Genesiovi byli zpočátku věrní, nakonec otočili a na jejich žádost oba Maniakesové zorganizují protiútok. Genesios si svojí krutostí udělal tolik nepřátel, že instalace Maniakese mladšího jako nového Autokrata proběhla bez velkých problémů. To ale také bylo asi to jediné, v čem se Maniakes s problémy nepotkal.

Etzilios a jeho Kubraté útočí na Videssos z jedné strany, Sharbaraz (s falešným Likiniovým synem Hosiem jako záminkou) ze strany druhé. Do děje patří také prázdná královská pokladnice, smrt Maniakesovy ženy při porodu a jeho následný incest – svatba s vlastní sestřenicí (když svoji první – neoficiální – ženu i se svým synem nechal kdesi vzadu a daleko…). I v tomto díle autor staví ženu vládce do rovnocenného postavení s jejím manželem, postavení kontrastujícího s běžnou společenskou normou. Maniakes mladší jako Autokrat je sympatický svým lidským, možná až příliš soudobým přístupem k životu, k řešení problémů a ke stylu vládnutí.

Ve třetí knize série si opět nasazujeme optiku Abivarda, švagra a hlavního vojevůdce Velekrále Sharbaraze, nechť vládne mnoho let a jeho říše sílí. Abivard nemá vůbec lehkou úlohu. V Zemi Tisíce měst – jakési místní obdobě Mezopotámie – protkané mnoha zavlažovacími kanály se snaží udržet rovnováhu mezi dvěma neslučitelnými principy – megalomanskými přáními svého Velekrálovského švagra a drobnými avšak důležitými vítězstvími, které s nepříliš vycvičenou armádou vybojoval na vojscích Autokrata Maniakese.

Čtenář se na více než čtyřech stech stránkách stává vazalem Abivardovým, sleduje totiž jeho vojenské úspěchy i trúble, do kterých upadá u svého Velepříbuzného. Vždyť generál, který prohrává, užírá Sharbarazovi z jeho krajíce – jenže generál, který vítězí, je pro svého pána ještě větším nebezpečím… co byste Abivardovi doporučili vy? A jak byste se vy zachovali na jeho místě?

Do toho ještě vpadl absolutní měkkýš, zrádce na všechny strany, prospěchář a mnohoživelník Tzikas, který se drží zásady, že slib potěší a nezavazuje. Bylo by sice přeháněním tvrdit, že Tzikas obracel korouhvičku tolikrát, kolikrát čtenář obrátil list v knize, ale v principu to až tak daleko od pravdy není. Tzikas funguje doslova jako rušička – kdykoliv se Abivard zatouží zbavit se tohoto exemplárního zrádce, jeho Velepříbuzný mu to zakáže s odkazem na blíže neurčené budoucí služby, které Tzikas Sharbarazovi slíbil.

Autorova řemeslná dovednost hodně pomohla čtivosti této série. K její popularitě také přispívá včlenění témat, která čtenáři znají z našeho současného světa. Náboženství svojí konstrukcí hodně připomínalo islám, často jsme se setkávali s nutností řešit vzájemný vztah emocí a byznysu a důležitým prvkem byla také emancipace žen. Velmi občerstvujícím bylo použití Möbiovy pásky pro uspořádání jednoho z kouzel. Série jako celek nezapře Turtledovovu specializaci na byzantskou historii.

V průběhu čtení jsem ale narazil na řadu slabších míst. Často byly do textu vřazeny pasáže, které považuji za čtenářsky únavné a dějově hluché. V první knize tak najdeme zdlouhavé popisování Sharbarazova věznění v Nalgis Craig, či ústup Sharbarazova vojska, ve třetí knize zase monotónní stěhování Abivardova vojska po Zemi Tisíce měst.

Za snad ještě závažnější autorskou chybu považuji nevyužité příležitosti v zápletce. Druhý díl je až příliš plný otevřených motivů, které připomínají proslavený hřebíček na zdi – či spíše celou velkou kramli, která trčí ze zdi, aniž na ni autor pověsí pušku nebo alespoň pršiplášť. Útoky Genesiova mága proti Maniakesovi a jeho lidem, zpočátku velmi nebezpečné, končí bezzubě a nelogicky. Sám Genesios se náhle zlomí a místo tomu, aby uprchl a ztěžoval Maniakesovi život tvrdým odporem, vzdá se mu, je popraven a z příběhu je škrtnut víc než lacině.

Zatímco v první knize Turtledove poctivě sleduje načrtnutou osu zmíněného proroctví a děj je díky tomu kompaktní, v dalších knihách se už zabývá vším možným a děj se tak z bystřiny proměňuje ve stále se rozšiřující a zpomalující říční tok, jehož hlavním úkolem je především zajistit autorovi stálý příjem odbytem čtivých knih. Ve čtvrtém díle série, Vidéssos Besieged, se tak snad po mnoha stech stránkách odkladů konečně dozvíme, co je onen stříbrný štít, zářící nad mořskou úžinou…

I přes tyhle výhrady patří tato série k mírnému nadprůměru v záplavě produktů epické fantasy, k dílům odpočinkového zaměření. Turtledove je kvalitní řemeslník – určitě lepší, než devět desetin ostatních amerických autorů, a všem, kdo hledají dobře fungující a zajímavý alternativní svět, poskytuje za jejich peníze odpovídající protihodnotu.

Harry Turtledove: Ztracený trůn (Bouřlivé věky, kniha první)
obálky: Keith Parkinson
překlad: Václav Čuba
nakladatelství Classic
ISBN 80-86139-37-9

Harry Turtledove: Kladivo a kovadlina (Bouřlivé věky, kniha druhá)
překlad: Václav Čuba
obálka: Julek Heller
Classic, 2001
427 stran a tři řádky, 199 Kč, brožované
ISBN 80-86139-71-9